Významné psychologické směry v sociální psychologii (psychoanalýza a neopsychoanalýza, behaviorismus a neobehaviorismu, teorie pole a kognitivistické koncepce, symbolický interakcionismus a teorie rolí)

Psychoanalýza

počátek psychoanalýzy se datuje na 1900 (vyšel „Výklad snů“)

Sigmund Freud

• mechanismus identifikace – používá původně k vysvětlení nadjá
• nadjá vzniká identifikací se superegem rodičů (superego představuje tradici kultury společnosti)

• otázka svědomí, autoregulace (od rodičů) – systém odměn a trestů u přebírání sociálna

• osočen, že jeho koncepce je biologizující – nesouhlas

zasáhl SP v 5. oblastech:

Socializace

• základní role superega ve vztahu ke společnosti
• jedna z nejdůležitějších koncepcí socializace
• dítě se asimiluje do kultury napodobováním rodičů
• v první fázi = přebírání superega (morálních zásad) rodičů (ne společnosti), dítě se identifikuje se superegem rodičů
• člověk se může proti konformitě bouřit a to nepřizpůsobení může být vyvoláno více činiteli, nejdůležitější:

• míra nároků, které společnost na člověka klade
• . slabost ega a superega - když nároky a požadavky převažují nad odměnami, nebo když člověk není schopen najít uspokojení ve společnosti (slabost ega), nebo když tradice kultury nebyly dostatečně přijaty (selhala identifikace → slabost superega), pak má člověk tendence protestovat proti společnosti a tyto tendence sílí

• podle Freuda není člověk nikdy plně socializovaný, protože id se nikdy nesocializuje/nepřizpůsobí a tlaky z něho vycházející působí nepřátelsky proti společnosti (antisociální chování)
• člověk je socializovaný tehdy, když úlohu vnějších autorit přebírá superego zabezpečující konformitu se společností
• obranné mechanismy – máme potřebu zbavovat se viny za přečiny – neurotické symptomy, masochismus

Struktura rodiny a její dynamika

• rodinu považuje za předobraz všech dalších malých sociálních skupin a jejich organizace (rodina je prototypem každého společenství lidí), rodina jako most mezi jedincem a společností
• pokud nedojde k vyřešení oidipova komplexu, je to brzda → má obraz matky jako budoucí partnerky
• představa budoucího partnera je podle Freuda odvozena ze vztahů v rodině

Psychologie masy

• staví to na libidózních vazbách (ve vztahu k vůdci i mezi členy)
• stavy lásky, touhy nejen mezi členy, ale také vůči vůdci
• vzájemná identifikace všech členů k vůdci → vznik emociálních vazeb, tyto vazby ale nefungují jen ve vztahu k vůdci, ale i na horizontální rovině (všichni máme rádi vůdce, proto se máme rádi také navzájem)
• na 1. místě obecný ideál, se kterým se lidé identifikují
• identifikace - se superegem vůdce je ta důležitější pro existenci masy
• když se rozpadne identifikace k vůdci (přestanou ho milovat) → masa se rozpadá
• když se rozpadne identifikace (vztahy) mezi jedinci, tak vzniká panika
• mechanismus identifikace slouží k tomu, že superego jedince je nahrazeno superegem vůdce (jedinec se neřídí svým svědomím, přebírá ideál) – lidé odpovědnost za své vlastní chování posouvají na vůdce (zbavují se viny) a stávají se nekritickými → potvrzeno ze 2. sv.v. („Já nemám svědomí, mé svědomí je Adolf Hitler.“, „Nepotřebuji mysl, za mě myslí fühler.“)
• Freud je zásadně proti tomu, že by dav musel být iracionální (ale dojít k tomu může)

Původ společnosti

• „Totem a tabu“, „Nespokojenost v kultuře“ (výstižnější by byl: nepohodlí, stísněnost v kultuře)
• přenáší ten psychoanalytický výklad (odvozený z libida) na antropogenezi
• vychází z Darwina a jeho teze, že pralidé žili v malých skupinách (hordách), ve kterých vládl silný samec, který byl vlastníkem všech žen, silný samec je tyranem, pánem a otcem celé hordy, všechno a všechny ženy jsou jeho vlastnictvím, proto nutil syny k sexuální abstinenci
• osud synů v těchto hordách je velmi krutý, tvrdý, protože když otec byl žárlivý, tak syny zabil nebo vykastroval nebo je vyhnal → vyhoštění synů považuje Freud z vytvoření sociální organizace, protože vyhoštění synové utvářeli „bratrské svazky“ a účelem bylo zabít otce a podle zvyku tehdejší doby ho sníst, aby se s ním identifikovali
• to je původ pračlověka, v kterém se objevuje Oidipův komplex (ambivalentnost postoje k otci – nenávist a strach před otcem a touha ho zabít, pomstít se, ale na druhé straně chtějí být na jeho místě, být jako on) → v totemových slavnostech se vlastně opakuje vražda praotce, reprezentovaného totemovým zvířetem a zároveň se objevuje lítost nad tímto skutkem
• v bratrských svazcích však vznikali rozbroje a boj o moc (uvnitř skupiny i mezi skupinami), aby se vyhnuli meziskupinovým střetům, ustanovili jako tabu incest (byl zakázán) a zavedli zákon o exogamii – uzavírání sňatků mezi jedinci různých kmenů, aby zabránili unášení žen z jiných kmenů, ke kterým docházelo → toto je moment, který vedl ke vzniku rodiny a tím i společnosti
• antropologové to odmítají

• podstata lidské kultury

• mísí se zde pojem kultura a civilizace
• kultura = celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků a má 2 funkce:

• chrání lidi před nebezpečím přírodního světa
• reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně nezničili

• lidská existence v komunitě se stává možnou jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí a vytvoří společnou sílu, která je nadřazená jakémukoli jedinci →pak substituce moci ve skupině jedinců za výlučnou dominancí jedince (původní kolektivní moc je nahrazena mocí jedince) je rozhodující krok k civilizaci/kultuře
• když vznikne civilizace, musí nutně dojít k omezení uspokojení individuálních pudů (jedinec se stává nesvobodným) – tím je kultura nutně frustrující, protože se člověk vzdává slasti výměnou za bezpečí, jistotu, a protože masy nemají rádi odříkání si slasti, tak musí být donuceni vzdělanou a inteligentní menšinou
• otázka sociální výchovy (cílené výchovy ve smyslu přijetí pravidel té kultury) – považuje ji za neschopnou provozu (že musí ztroskotat), lidé nejsou schopni rozsáhlejší substituce agresivních a sexuálních pudů → velký skepticismus vůči společnosti a kultuře
• Freud se vyjadřuje pohrdavě o tvrzení, že svoboda je jedním z nejdůležitějších výdobytků civilizace, protože ta zbavuje člověka svobody, než aby ji lidem udělovala (později u Fromma), společnost je založena na vynucených zákonech a zákazech
• nepovažuje za ideál společnosti volnost, svobodu, ale rovnost a spravedlnost jedinců ve společnosti, odsuzuje nespravedlivou společnost postavenou na privilegované menšině, které je poskytována úleva, většina musí dodržovat to, co si vymyslela menšina a sama to nedodržuje → nutně vede k nestabilitě společnosti (masy mají tendenci povstat proti tyranii nespravedlnosti)
• podobnost mezi kulturním vývojem a vývojem libida: modifikovány principem reality jako dominantní síly u jedince i skupiny, vytvářeno superego a existují mechanismy obrany proti tomuto tlaku (agrese je silnější než sexuální pud)
• agrese je nejvážnější překážkou kulturního pokroku, za příčinu válek, zla, atd. → už ji neodvozuje od pudu thanatos, ale od meziskupinových konfliktů; někdy reakce na tlak vede k regresi na nižší úroveň – lidé si to přejí, protože tam mají možnost uspokojovat své potřeby

Carl Gustav Jung

• jeho vliv na SP není tak zásadní
• o generaci mladší než Freud
• kolektivní nevědomí = zděděná mozková struktura, která není výsledkem naší zkušenosti
• bez ohledu na kulturu se objevují ve snech, umění stejné symboly
• archetypy – animus a anima je chápána jak zděděný kolektivní obraz muže a ženy

Alfred Adler

• původně oční lékař
• přechodný článek neopsychoanalýzy – více se soustřeďuje na determinanty sociokulturního charakteru
• „Porozumění životu, úvod do individuální Ψ”
• lidský život je určen smyslem, ideálem, cílem a ten se vytváří už v prvních měsících života (už v této době se vytvářejí první stopy obrazu světa a postoje k němu, i když jen nejprimitivnějším způsobem), těžko říci, jak je tento cíl stanovován, ale je zřejmé, že existuje a určuje každý čin dítěte → když se zformuje tento prototyp (raná osobnost), začne se ubírat určitým směrem, tento prototyp dovoluje předvídat, co se bude dít dál (hotov ve 4 letech) – rané dětské zážitky

• všechno je to jeho úvaha, kterou nemá doloženou
• nespojuje to s nevědomím, nevědomí více využívá pro zkoumání vztahu já a společnost (přizpůsobování se jedince společnosti – složité a neuvědomované)
• SP má zkoumat konfliktní krizové situace, které jsou při setkávání se se společností a přijímání společnosti → vzniká zážitek méněcennosti (kompenzován touhou po moci) – formuje se v raném dětství, kdy si dítě uvědomuje pocit závislosti (bezmocnosti, slabosti, odkázanosti) na rodičích → vznik pocitu méněcennosti, který je překonáván v souladu s cílem (prototypem), který si dítě stanoví
• zážitek méněcennosti je neuvědomovaný
• každý tímto pocitem prošel (spojuje ho to s Freudem), zažívá to každé dítě
• když pocit méněcennosti nabyde patologických rozměrů, vzniká komplex méněcennosti

• „Studie o méněcennosti orgánů” - spojení defektů oka a psychiky (i domnělé defekty, př. dívky se vidí málo krásné)
• lze říci, že naše individuální Ψ je v podstatě sociální psychologií, protože prvotně důležitý význam v životě člověka má pocit sounáležitosti – když jedinci výrazně chybí, mohou být tito lidé v budoucnu delikventy, alkoholiky (není jisté)
• předběhl tím dobu
• později se objevuje u Maslowa (hierarchie potřeb)
• vysvětlující, proč se lidé sdružují
• dnes brán za jednu z nejdůležitějších lidských potřeb (Ebstein, Baumeister)
• svou silou na úrovni fyziologických potřeb – musí být uspokojována (nedostatek stejný jako kdyby člověk nejedl) – první uspokojení je dáno rodinou a vztahem k matce
• sounáležitost = slabost, která nutí děti žít v rodině, je obdobou sounáležitosti, která nutí žít lidi v komunitě
• každý se někdy cítí nedostatečný a neschopen nést sám těžkosti života – jednou z nejvýznamnějších tendencí lidstva je tendence utvářet skupinu, ve snaze žít jako členové společnosti, nikoli jako izolovaní jedinci; tento společenský život nám nepochybně pomáhá překonávat pocity nedostatečnosti a méněcennosti → společnost nese pocit jistoty a stability (jako Freud)
• v případě rozmazlených dětí, rodina ani společnost dítě nemůže hýčkat donekonečna a rozmazlovaný se záhy setkává nástrahami života. Školní docházkou je určeno pro nové sociální instituce, která pro něj představuje nový sociální problém, nechce si hrát ani pracovat s jinými dětmi, protože není připraveno na život ve společnosti. Pod vlivem svých zkušeností se podobných situací bojí a usiluje o to, aby bylo stále hýčkáno. Péče hyperprotektivní matky má katastrofální následky, např.: vede k nesamostatnosti (vztahuje se k výkonové motivaci – motiv výkonu se utváří v raném dětství)
• Adlerova touha po moci je vysvětlením dynamiky osobnosti - kompenzace nedostatečnosti, nedostatečnost vede k tomu, že se chce vyrovnat jiným, kteří jsou mu jakoby nadřazení
• dbal na praxi – zakládal poradny, příprava sociálních pracovníků (na problémy s dětmi)
• „Psychologie dětí” - sourozenecké konstelace

Neopsychoanalýza

• větší důraz na determinaci sociální než biologickou, rozhodující vliv sociálního a kulturního
• spory s Freudem, odmítání sexuálního pudu, jiný pohled na nevědomí

Karen Horneyová

• spory s Freudem kvůli Freudově domněnce o závisti žen mužského penisu
• nikdy psychoanalýzu neodvrhla, ale tvrdila, že je ji potřeba předělat
• orientuje se také na rané dětství – dítě v raném věku má 2 potřeby:

• potřebu satisfakce (uspokojování základních fyziologický potřeb – potrava, ...)
• potřebu bezpečí (ochrana před nepřátelským světem, dítě je při uspokojování této potřeby závislé na rodičích (dostatkem něhy, vřelosti, lásky, uznání))

• frustrace potřeby bezpečí (netečnost, nedostatek lásky, uznání, času, nespravedlnost mezi sourozenci) vede k zážitku osamělosti, bezmocnosti, nepřátelskosti světa → základní (bazální) úzkost – odvozena především od vztahu matka-dítě; tato úzkost může vyústit v potíže v dospělosti
• Freud s Adlerem tuto frustraci považují za zákonitou formu vývoje × Horneyová říká, že tím může a nemusí (tím lépe) projít
• bazální úzkost má důsledky pro interpersonální vztahy v dospělosti, může vést k různým strategiím chování vůči sociálnímu okolí potřeba nastolit pocit bezpečí, je řešitelná 3 strategiemi:

1. tíhnutí k lidem – člověk vstupuje do vztahu s jiným proto, aby se zbavil pocitu osamělosti,

bezmocnosti, nepotřebnosti

1. stranění se lidí – člověk se soustřeďuje na sebe sama, touží po nezávislosti a soběstačnosti, aby mu

nemohlo být ublíženo

1. směřování proti lidem – lidé mají tendence ovládat druhé (mít nad nimi kontrolu) - „když je

kontroluji, nemohou mi ublížit”; (není to agrese, ale spíše něco jako nepřátele chci mít vedle sebe)

• hledá vysvětlení patologických jevů (jako i Freud a Adler)
• zabývala se také seberealizací (inspirací pro humanistickou Ψ) - „Neuróza a lidský růst, zápas o seberealizaci”
• „Neurotická osobnost naší doby”