Významné psychologické směry v sociální psychologii (psychoanalýza a neopsychoanalýza, behaviorismus a neobehaviorismu, teorie pole a kognitivistické koncepce, symbolický interakcionismus a teorie rolí): Porovnání verzí
Řádek 174: | Řádek 174: | ||
'''Hull''' – teorie o redukci pudu - učení vznikne tehdy, když je motivace | '''Hull''' – teorie o redukci pudu - učení vznikne tehdy, když je motivace | ||
=== Důležité pojmy === | === Důležité pojmy === | ||
− | * síla odpovědi - dána výsledkem učení/opakování, tendence k odpovědi v určitých situacích za určité motivace | + | * '''síla odpovědi''' - dána výsledkem učení/opakování, tendence k odpovědi v určitých situacích za určité motivace |
:* měřena např.: počtem správných odpovědí, latencí, reakcí na podnět, intenzitou odpovědi (sílou stlačení té páčky), pravděpodobnost jejího výskytu | :* měřena např.: počtem správných odpovědí, latencí, reakcí na podnět, intenzitou odpovědi (sílou stlačení té páčky), pravděpodobnost jejího výskytu | ||
− | * extinkce = vyhasínání – vyjadřuje pokles síly odpovědi (opak síly odpovědi) | + | * '''extinkce = vyhasínání''' – vyjadřuje pokles síly odpovědi (opak síly odpovědi) |
− | * posílení - nosný pojem jak instrumentálního tak pavlovovského podmiňování | + | * '''posílení''' - nosný pojem jak instrumentálního tak pavlovovského podmiňování |
:* jakákoliv událost, která následuje po odpovědi a bude zvyšovat pravděpodobnost výskytu odpovědi v budoucnu (odměna, ale může být i trest → snižuje výskyt pravděpodobnosti) | :* jakákoliv událost, která následuje po odpovědi a bude zvyšovat pravděpodobnost výskytu odpovědi v budoucnu (odměna, ale může být i trest → snižuje výskyt pravděpodobnosti) | ||
− | * sekundární posílení – podnět, který je spojen (asociován, odvozován) s původním posílením (primární odměna,trest) a který má tytéž důsledky (např.: strach z podobného podnětu) | + | * '''sekundární posílení''' – podnět, který je spojen (asociován, odvozován) s původním posílením (primární odměna,trest) a který má tytéž důsledky (např.: strach z podobného podnětu) |
− | * drive, pud, potřeba – musí existovat nějaký motiv, fyziologická pohnutka, která aktivuje a energizuje organismus | + | * '''drive, pud, potřeba''' – musí existovat nějaký motiv, fyziologická pohnutka, která aktivuje a energizuje organismus |
− | * generalizace podnětu – i na podnět blízký původnímu podnětu se objeví stejná odpověď (odpověď, která je podmíněná má tendenci se vyskytnou v podobných situacích) | + | * '''generalizace podnětu''' – i na podnět blízký původnímu podnětu se objeví stejná odpověď (odpověď, která je podmíněná má tendenci se vyskytnou v podobných situacích) |
:* na různé podněty reagujeme stejnou odpovědí | :* na různé podněty reagujeme stejnou odpovědí | ||
− | + | * '''diskriminace''' – rozlišování mezi podněty a odpověďmi (rozlišit, že na určitý podnět se reaguje určitým způsobem a na jiný podnět jiným způsobem) | |
− | + | * '''Sociální učení''' = takové učení, které vede nebo má za cíl osvojit si akty sociálního chování | |
− | + | :* není to tedy jen učení za přítomnosti druhých (sociálně se učíme i sami doma u televize) | |
+ | === N. Miller, J. Dollard === | ||
+ | * práce '''„Sociální učení a nápodoba”''' | ||
+ | * významná koncepce sociálního napodobování a imitace | ||
+ | * pokoušejí se vysvětlit proces nápodobu jako proces sociálního učení | ||
+ | * stanovili 4 podmínky nezbytné pro učení: pud (drive) klíč (vodítko) pro napodobující osobu (něco, co dokáže organismus vyhodnotit, že to má nějaký význam a reaguje na to, sociální imitaci považují za dominantní/základní proces osvojování si sociálního chování, zdůraznili důležitost sociálního učení vzhledem ke společnosti → „jedinci musí být trénovaní v mnoha situacích a pak budou šťastní, když se budou chovat podle společnosti a nešťastní, když tak jednat nebudou“ | ||
+ | 2 typy chování/učení: | ||
+ | # '''chování závislého připodobnění''' (match dependent) | ||
+ | # * odehrává se podle nějakého klíče | ||
+ | # * napodobující osoba je závislá na napodobovaném (je to vědomé, u dětí nemusí být uvědomované) | ||
+ | # * zkoumali krysy, ale také děti v přirozených podmínkách | ||
+ | # * experiment: bílá krysa v T bludišti → až se naučíte běhat jedním směrem za potravou → pak jsou přidány další, netrénované krysy → ty, které běžely za „vůdcem (naučenou krysou)” také odměněny → generalizace (rychle se naučily, že se vyplatí, chovat podle klíče) poté je tam šedá krysa→ ostatní běží i za ní jako vůdcem, protože ví, že ona ví, kde je potrava, první krysa reaguje na podnět, ostatní reagují na klíč (první krysa) | ||
+ | # * následně popisují situaci, kdy si v domě hrají 2 děti (mladší a starší): starší zaslechne kroky přicházejícího otce a běží tedy ke dveřím uvítat otce → za odměnu dostane od otce bonbón (podmět pro staršího jsou kroky otce); mladší ještě není schopen reagovat na kroky → klíčem se pro něj stává chování staršího sourozence (podnětem je chování sourozence) | ||
+ | # * podmínky: | ||
+ | #:*účastníci (napodobovaný a napodobující) jsou stejně či podobně motivováni | ||
+ | #:* jeden z účastníků není schopen dosáhnout cíle nezávislým (vlastním) chováním, | ||
+ | protože se neorientuje v klíčích toho prostředí | ||
+ | #:* napodobující má možnost různého chování (např.: nemusí běžet za tím starším, | ||
+ | může ho ignorovat, ale pak z něho bonbón vymáhat, či dělat, že nemá chuť → má na | ||
+ | výběr, ale nevolí to, co vede k tomu cíli, ale to, co je závislé na tom modelu/co je pro | ||
+ | něho tím klíčem) | ||
+ | #:* ten imitátor je odměněn za připodobnění se a potrestán, kdy se tak nechová | ||
+ | může dojít ke generalizaci (mladší se stále opičí, protože z toho chce mít taky zisk) i diskriminaci | ||
+ | # '''kopírující chování''' | ||
+ | • imitátor se snaží o co nejpřesnější reprodukci chování (je to plně vědomý proces, s jasným cílem) | ||
+ | • řízeno naší snahou něco se naučit | ||
+ | • známe z výcviku (naučit se něco – šití, vaření, řezání) → vedeno volními procesy, budoucí odměnou, výrazně se zapojují poznávací procesy (dořešeno až později po Millerovi a Dollardovi) | ||
+ | • napodobování i u dospělých, ale míchá se sem i normativní konformita | ||
+ | • mají taky teorii agrese |
Verze z 24. 10. 2017, 19:46
Psychoanalýza
počátek psychoanalýzy se datuje na 1900 (vyšel „Výklad snů“)
Sigmund Freud
- mechanismus identifikace – používá původně k vysvětlení nadjá
- nadjá vzniká identifikací se superegem rodičů (superego představuje tradici kultury společnosti)
- otázka svědomí, autoregulace (od rodičů) – systém odměn a trestů u přebírání sociálna
- osočen, že jeho koncepce je biologizující – nesouhlas
zasáhl SP v 5. oblastech:
Socializace
- základní role superega ve vztahu ke společnosti
- jedna z nejdůležitějších koncepcí socializace
- dítě se asimiluje do kultury napodobováním rodičů
- v první fázi = přebírání superega (morálních zásad) rodičů (ne společnosti), dítě se identifikuje se superegem rodičů
- člověk se může proti konformitě bouřit a to nepřizpůsobení může být vyvoláno více činiteli, nejdůležitější:
- míra nároků, které společnost na člověka klade
- . slabost ega a superega - když nároky a požadavky převažují nad odměnami, nebo když člověk není schopen najít uspokojení ve společnosti (slabost ega), nebo když tradice kultury nebyly dostatečně přijaty (selhala identifikace → slabost superega), pak má člověk tendence protestovat proti společnosti a tyto tendence sílí
- podle Freuda není člověk nikdy plně socializovaný, protože id se nikdy nesocializuje/nepřizpůsobí a tlaky z něho vycházející působí nepřátelsky proti společnosti (antisociální chování)
- člověk je socializovaný tehdy, když úlohu vnějších autorit přebírá superego zabezpečující konformitu se společností
- obranné mechanismy – máme potřebu zbavovat se viny za přečiny – neurotické symptomy, masochismus
Struktura rodiny a její dynamika
- rodinu považuje za předobraz všech dalších malých sociálních skupin a jejich organizace (rodina je prototypem každého společenství lidí), rodina jako most mezi jedincem a společností
- pokud nedojde k vyřešení oidipova komplexu, je to brzda → má obraz matky jako budoucí partnerky
- představa budoucího partnera je podle Freuda odvozena ze vztahů v rodině
Psychologie masy
- staví to na libidózních vazbách (ve vztahu k vůdci i mezi členy)
- stavy lásky, touhy nejen mezi členy, ale také vůči vůdci
- vzájemná identifikace všech členů k vůdci → vznik emociálních vazeb, tyto vazby ale nefungují jen ve vztahu k vůdci, ale i na horizontální rovině (všichni máme rádi vůdce, proto se máme rádi také navzájem)
- na 1. místě obecný ideál, se kterým se lidé identifikují
- identifikace - se superegem vůdce je ta důležitější pro existenci masy
- když se rozpadne identifikace k vůdci (přestanou ho milovat) → masa se rozpadá
- když se rozpadne identifikace (vztahy) mezi jedinci, tak vzniká panika
- mechanismus identifikace slouží k tomu, že superego jedince je nahrazeno superegem vůdce (jedinec se neřídí svým svědomím, přebírá ideál) – lidé odpovědnost za své vlastní chování posouvají na vůdce (zbavují se viny) a stávají se nekritickými → potvrzeno ze 2. sv.v. („Já nemám svědomí, mé svědomí je Adolf Hitler.“, „Nepotřebuji mysl, za mě myslí fühler.“)
- Freud je zásadně proti tomu, že by dav musel být iracionální (ale dojít k tomu může)
Původ společnosti
- „Totem a tabu“, „Nespokojenost v kultuře“ (výstižnější by byl: nepohodlí, stísněnost v kultuře)
- přenáší ten psychoanalytický výklad (odvozený z libida) na antropogenezi
- vychází z Darwina a jeho teze, že pralidé žili v malých skupinách (hordách), ve kterých vládl silný samec, který byl vlastníkem všech žen, silný samec je tyranem, pánem a otcem celé hordy, všechno a všechny ženy jsou jeho vlastnictvím, proto nutil syny k sexuální abstinenci
- osud synů v těchto hordách je velmi krutý, tvrdý, protože když otec byl žárlivý, tak syny zabil nebo vykastroval nebo je vyhnal → vyhoštění synů považuje Freud z vytvoření sociální organizace, protože vyhoštění synové utvářeli „bratrské svazky“ a účelem bylo zabít otce a podle zvyku tehdejší doby ho sníst, aby se s ním identifikovali
- to je původ pračlověka, v kterém se objevuje Oidipův komplex (ambivalentnost postoje k otci – nenávist a strach před otcem a touha ho zabít, pomstít se, ale na druhé straně chtějí být na jeho místě, být jako on) → v totemových slavnostech se vlastně opakuje vražda praotce, reprezentovaného totemovým zvířetem a zároveň se objevuje lítost nad tímto skutkem
- v bratrských svazcích však vznikali rozbroje a boj o moc (uvnitř skupiny i mezi skupinami), aby se vyhnuli meziskupinovým střetům, ustanovili jako tabu incest (byl zakázán) a zavedli zákon o exogamii – uzavírání sňatků mezi jedinci různých kmenů, aby zabránili unášení žen z jiných kmenů, ke kterým docházelo → toto je moment, který vedl ke vzniku rodiny a tím i společnosti
- antropologové to odmítají
- podstata lidské kultury
- mísí se zde pojem kultura a civilizace
- kultura = celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků a má 2 funkce:
- chrání lidi před nebezpečím přírodního světa
- reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně nezničili
- lidská existence v komunitě se stává možnou jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí a vytvoří společnou sílu, která je nadřazená jakémukoli jedinci →pak substituce moci ve skupině jedinců za výlučnou dominancí jedince (původní kolektivní moc je nahrazena mocí jedince) je rozhodující krok k civilizaci/kultuře
- když vznikne civilizace, musí nutně dojít k omezení uspokojení individuálních pudů (jedinec se stává nesvobodným) – tím je kultura nutně frustrující, protože se člověk vzdává slasti výměnou za bezpečí, jistotu, a protože masy nemají rádi odříkání si slasti, tak musí být donuceni vzdělanou a inteligentní menšinou
- otázka sociální výchovy (cílené výchovy ve smyslu přijetí pravidel té kultury) – považuje ji za neschopnou provozu (že musí ztroskotat), lidé nejsou schopni rozsáhlejší substituce agresivních a sexuálních pudů → velký skepticismus vůči společnosti a kultuře
- Freud se vyjadřuje pohrdavě o tvrzení, že svoboda je jedním z nejdůležitějších výdobytků civilizace, protože ta zbavuje člověka svobody, než aby ji lidem udělovala (později u Fromma), společnost je založena na vynucených zákonech a zákazech
- nepovažuje za ideál společnosti volnost, svobodu, ale rovnost a spravedlnost jedinců ve společnosti, odsuzuje nespravedlivou společnost postavenou na privilegované menšině, které je poskytována úleva, většina musí dodržovat to, co si vymyslela menšina a sama to nedodržuje → nutně vede k nestabilitě společnosti (masy mají tendenci povstat proti tyranii nespravedlnosti)
- podobnost mezi kulturním vývojem a vývojem libida: modifikovány principem reality jako dominantní síly u jedince i skupiny, vytvářeno superego a existují mechanismy obrany proti tomuto tlaku (agrese je silnější než sexuální pud)
- agrese je nejvážnější překážkou kulturního pokroku, za příčinu válek, zla, atd. → už ji neodvozuje od pudu thanatos, ale od meziskupinových konfliktů; někdy reakce na tlak vede k regresi na nižší úroveň – lidé si to přejí, protože tam mají možnost uspokojovat své potřeby
Carl Gustav Jung
- jeho vliv na SP není tak zásadní
- o generaci mladší než Freud
- kolektivní nevědomí = zděděná mozková struktura, která není výsledkem naší zkušenosti
- bez ohledu na kulturu se objevují ve snech, umění stejné symboly
- archetypy – animus a anima je chápána jak zděděný kolektivní obraz muže a ženy
Alfred Adler
- původně oční lékař
- přechodný článek neopsychoanalýzy – více se soustřeďuje na determinanty sociokulturního charakteru
- „Porozumění životu, úvod do individuální Ψ”
- lidský život je určen smyslem, ideálem, cílem a ten se vytváří už v prvních měsících života (už v této době se vytvářejí první stopy obrazu světa a postoje k němu, i když jen nejprimitivnějším způsobem), těžko říci, jak je tento cíl stanovován, ale je zřejmé, že existuje a určuje každý čin dítěte → když se zformuje tento prototyp (raná osobnost), začne se ubírat určitým směrem, tento prototyp dovoluje předvídat, co se bude dít dál (hotov ve 4 letech) – rané dětské zážitky
- všechno je to jeho úvaha, kterou nemá doloženou
- nespojuje to s nevědomím, nevědomí více využívá pro zkoumání vztahu já a společnost (přizpůsobování se jedince společnosti – složité a neuvědomované)
- SP má zkoumat konfliktní krizové situace, které jsou při setkávání se se společností a přijímání společnosti → vzniká zážitek méněcennosti (kompenzován touhou po moci) – formuje se v raném dětství, kdy si dítě uvědomuje pocit závislosti (bezmocnosti, slabosti, odkázanosti) na rodičích → vznik pocitu méněcennosti, který je překonáván v souladu s cílem (prototypem), který si dítě stanoví
- zážitek méněcennosti je neuvědomovaný
- každý tímto pocitem prošel (spojuje ho to s Freudem), zažívá to každé dítě
- když pocit méněcennosti nabyde patologických rozměrů, vzniká komplex méněcennosti
- „Studie o méněcennosti orgánů” - spojení defektů oka a psychiky (i domnělé defekty, př. dívky se vidí málo krásné)
- lze říci, že naše individuální Ψ je v podstatě sociální psychologií, protože prvotně důležitý význam v životě člověka má pocit sounáležitosti – když jedinci výrazně chybí, mohou být tito lidé v budoucnu delikventy, alkoholiky (není jisté)
- předběhl tím dobu
- později se objevuje u Maslowa (hierarchie potřeb)
- vysvětlující, proč se lidé sdružují
- dnes brán za jednu z nejdůležitějších lidských potřeb (Ebstein, Baumeister)
- svou silou na úrovni fyziologických potřeb – musí být uspokojována (nedostatek stejný jako kdyby člověk nejedl) – první uspokojení je dáno rodinou a vztahem k matce
- sounáležitost = slabost, která nutí děti žít v rodině, je obdobou sounáležitosti, která nutí žít lidi v komunitě
- každý se někdy cítí nedostatečný a neschopen nést sám těžkosti života – jednou z nejvýznamnějších tendencí lidstva je tendence utvářet skupinu, ve snaze žít jako členové společnosti, nikoli jako izolovaní jedinci; tento společenský život nám nepochybně pomáhá překonávat pocity nedostatečnosti a méněcennosti → společnost nese pocit jistoty a stability (jako Freud)
- v případě rozmazlených dětí, rodina ani společnost dítě nemůže hýčkat donekonečna a rozmazlovaný se záhy setkává nástrahami života. Školní docházkou je určeno pro nové sociální instituce, která pro něj představuje nový sociální problém, nechce si hrát ani pracovat s jinými dětmi, protože není připraveno na život ve společnosti. Pod vlivem svých zkušeností se podobných situací bojí a usiluje o to, aby bylo stále hýčkáno. Péče hyperprotektivní matky má katastrofální následky, např.: vede k nesamostatnosti (vztahuje se k výkonové motivaci – motiv výkonu se utváří v raném dětství)
- Adlerova touha po moci je vysvětlením dynamiky osobnosti - kompenzace nedostatečnosti, nedostatečnost vede k tomu, že se chce vyrovnat jiným, kteří jsou mu jakoby nadřazení
- dbal na praxi – zakládal poradny, příprava sociálních pracovníků (na problémy s dětmi)
- „Psychologie dětí” - sourozenecké konstelace
Neopsychoanalýza
- větší důraz na determinaci sociální než biologickou, rozhodující vliv sociálního a kulturního
- spory s Freudem, odmítání sexuálního pudu, jiný pohled na nevědomí
Karen Horneyová
- spory s Freudem kvůli Freudově domněnce o závisti žen mužského penisu
- nikdy psychoanalýzu neodvrhla, ale tvrdila, že je ji potřeba předělat
- orientuje se také na rané dětství – dítě v raném věku má 2 potřeby:
- potřebu satisfakce (uspokojování základních fyziologický potřeb – potrava, ...)
- potřebu bezpečí (ochrana před nepřátelským světem, dítě je při uspokojování této potřeby závislé na rodičích (dostatkem něhy, vřelosti, lásky, uznání))
- frustrace potřeby bezpečí (netečnost, nedostatek lásky, uznání, času, nespravedlnost mezi sourozenci) vede k zážitku osamělosti, bezmocnosti, nepřátelskosti světa → základní (bazální) úzkost – odvozena především od vztahu matka-dítě; tato úzkost může vyústit v potíže v dospělosti
- Freud s Adlerem tuto frustraci považují za zákonitou formu vývoje × Horneyová říká, že tím může a nemusí (tím lépe) projít
- bazální úzkost má důsledky pro interpersonální vztahy v dospělosti, může vést k různým strategiím chování vůči sociálnímu okolí potřeba nastolit pocit bezpečí, je řešitelná 3 strategiemi:
- tíhnutí k lidem – člověk vstupuje do vztahu s jiným proto, aby se zbavil pocitu osamělosti,
bezmocnosti, nepotřebnosti
- stranění se lidí – člověk se soustřeďuje na sebe sama, touží po nezávislosti a soběstačnosti, aby mu
nemohlo být ublíženo
- směřování proti lidem – lidé mají tendence ovládat druhé (mít nad nimi kontrolu) - „když je
kontroluji, nemohou mi ublížit”; (není to agrese, ale spíše něco jako nepřátele chci mít vedle sebe)
- hledá vysvětlení patologických jevů (jako i Freud a Adler)
- zabývala se také seberealizací (inspirací pro humanistickou Ψ) - „Neuróza a lidský růst, zápas o seberealizaci”
- „Neurotická osobnost naší doby”
Erich Fromm
- široké vzdělání – filosof, sociolog, věnoval se kulturně antropologickému přístupu a politicko-ekonomickým pojetím
- velký důraz na to sociální, důrazně říká, že člověka můžeme pochopit pouze v sociokulturním světě
- nikdy se nesetkal s Freudem
- všichni mu vyčítali, že není lékař (Horneyová)
- prošel složitým vývojem politických názorů (hodně přebíral z marxismu)
- „Strach ze svobody” (v originále „Útěk ze svobody”) - považuje ji za práci z oblasti SP
- osamělost, svoboda, odcizení, konformita → základní témata, kterými se zabýval
- analýza člověka v historickém vývoji od středověku do současnosti (Hitler) → člověk získal svobodu v tomto vývoji, ale odcizil se přírodě a jiným lidem, ztratil sociální bezpečí → objevil se pocit osamělosti, který je překonáván láskou k jinému člověku („Umění milovat” – vysvětluje různé druhy lásky, které chápe jako nástroje k řešení osamělosti), v nevědomí spatřuje skryté touhy překonávat toto osamocení
- stejně skeptický jako Freud → člověk má sociální potřeby, které ale nenalézají plně své uspokojení v žádné kultuře (společnosti)
- zajímá ho struktura charakteru člověka → jádro charakteru (tj. sociální charakter) to je to, co je společné členům dané kultury a tu danou společnost to spojuje (je to výsledkem především toho ekonomického vývoje)
- sociální charakter je důležitý proto, aby mohl člověk v kultuře přežít, plnit její požadavky (je to záruka konformity se společností) → požadavkem sociálního charakteru je, formovat člověka tak, aby odpovídal požadavkům kultury
- akceptování těch požadavků člověku působí radost a vlastně je rád, že se takto může chovat
- pokud se změní podmínky společnosti, musí se změnit i sociální charakter
- pokud si člověk utváří sociální charakter, nutí ho to jednat v souladu s požadavky kultury (zvnitřnění)
- Fromm přikládá velký význam výchově k sociálnímu charakteru → funkcí výchovy je vytvoření sociálního charakteru; zatímco Freud to považuje za nemožné
- rodina je rozhodující pro vytvoření sociálního charakteru (také Freud: rodina je mostem mezi jedincem a společností) → rodina je psychologickým agentem společnosti
typologie sociálního charakteru (odvozena od Freuda, jedná se o interakce jedince a společnosti), 5 typů:
- receptivní typ – všechno leží mimo něj, vykazuje přílišnou závislost, pasivitu na vnějším prostředí, chce dosáhnout toho, aby byl milován, ale už nechce milovat, neschopnost dělat něco bez vnější pomoci.Je submisivní, lehkověrný, přízemní.
- vykořisťující typ – vše co potřebuje, bere od ostatních, často násilím (přivlastňuje si majetek, lásku, nápady), není schopný něco produkovat vlastním úsilím, přivlastňuje si od druhých. Je sebevědomý, hrdý, egocentrický, agresivní
- hromadící typ – odvozeno od Freudovy anální fáze. Akumulace hmotného majetku, moci, lásky. Je rigidní, podezíravý, neústupný, obezřetný, věrný, rezervovaný
- tržní typ – sám sebe považuje za zboží, které se snaží prodat nebo směnit, zájem o pěstování společenských kontaktů, dbá na svůj zevnějšek, dokáže hrát spoustu povrchních rolí, má spoustu vztahů, ale také povrchních.Je netaktní, bezcílný, přístupný k názorům, zvědavý, velkomyslný.
- produktivní typ – Fromm ho považuje za ideální. Je nezávislý, integrovaný, spontánní, tvořivý, spjatý se sociálním dobrem,- produkuje lásku, myšlenky.
- navázali na něj další autoři: Glaser, Dennei; nejdůležitější Riesman „Osamělým davem” (1950) – studie o změnách amerického charakteru
- „Člověk a psychoanalýza” - v originálu Man for himself (Člověk pro sebe) – podtitul: dotazování, zkoumání z pohledu etiky
- „Umění milovat” – jakým způsobem překonávat problémy v lásce, několik druhů lásky
- „Anatomie lidské destruktivity” - rozsáhlá práce, 8 druhů agrese – sporné vymezení
- „Zdravá společnost” - více sociologický charakter
Harry Stuck Sullivan
- jediný rodilý Američan, velmi vzdělaný
- spolupracovník Fromma a Horneyové
- co Horneyová vymyslela, on praktikoval, ale měl své vlastní myšlenky
2 témata: rodina (rané dětské zážitky, situace matka-dítě) a závěry pro další interpersonální vztahy v dospělosti poukazuje na důležitost jistoty v mezilidských vztazích, která se utváří již v raných fázích života → rozhodující pro zdravý vývoj a vývoj interpersonálních vztahů teorie „prsu v ústech” výchozí situace, kdy dítě získá nebo nezíská pocit bezpečí a podle toho budou vypadat všechny budoucí interpretace vztahu
- dítě získává zkušenost (s matkou, ošetřovatelem) dobré nebo špatné matky (což je neuvědomované)
špatná zkušenost nemusí nastat 6 stadií, ve kterých musí dítě vždy projít určitým typem interpersonálního vztahu:
- rané dětství
- vlastní dětství
- juvenilní období
- raná adolescence
- střední adolescence
- pozdní dětství
- dítě může zůstat na určitém stupni vývoje (např.: juvenilní období, tj. mladší školní věk → potřeba kamarádů, kamarádí se kluci s kluky a holky s holkami – určitý interpersonální vztah)
- jako první položil koncepci (teorii) interpersonálních vztahů (považován za zakladatele)
- „Interpersonální teorie psychiatrie” - vyšla po jeho smrti
- „Koncepce moderní psychiatrie”
Behaviorismus a neobehaviorismus v sociální psychologii
- používá se S-R, nebo S(O)-R model
- hlavní téma je učení (navázali na Locka – člověk je tabula rasa a my ho můžeme vychovat) → vypracovali koncepce: „teorie sociálního učení”
- učení jako mechanismy utváření osobnosti člověka
- základní pojem zvyk (W. James)
- učení a sociální učení jsou základními mechanismy socializace
- postavený na hédonismu (Thorndike) - učíme se jen to, co je pro nás užitečné, prospěšné (zákon efektu)
- Homans koncepce ekonomického člověka - lidské chování je to, co se vyplácí → člověk chápán jako něco ekonomicky utvářeného, jedná podle toho, co se mu vyplácí a čemu se má vyhnout; založeno na odměně a trestu
- ovlivnilo sociologii
- teorie sociální výměny
- spolupráce se Skinnerem
- aplikace klasického behaviorismu
u sociálního učení se pracuje s instrumentálním podmiňováním, ale někdy i s pavlovovským podmiňováním
Osobnost = systém zvyků vznikajících učením
zvyk – zavedl James (chováme se v určitých situacích určitým způsobem osvojeným na základě zkušenosti
Hull – teorie o redukci pudu - učení vznikne tehdy, když je motivace
Důležité pojmy
- síla odpovědi - dána výsledkem učení/opakování, tendence k odpovědi v určitých situacích za určité motivace
- měřena např.: počtem správných odpovědí, latencí, reakcí na podnět, intenzitou odpovědi (sílou stlačení té páčky), pravděpodobnost jejího výskytu
- extinkce = vyhasínání – vyjadřuje pokles síly odpovědi (opak síly odpovědi)
- posílení - nosný pojem jak instrumentálního tak pavlovovského podmiňování
- jakákoliv událost, která následuje po odpovědi a bude zvyšovat pravděpodobnost výskytu odpovědi v budoucnu (odměna, ale může být i trest → snižuje výskyt pravděpodobnosti)
- sekundární posílení – podnět, který je spojen (asociován, odvozován) s původním posílením (primární odměna,trest) a který má tytéž důsledky (např.: strach z podobného podnětu)
- drive, pud, potřeba – musí existovat nějaký motiv, fyziologická pohnutka, která aktivuje a energizuje organismus
- generalizace podnětu – i na podnět blízký původnímu podnětu se objeví stejná odpověď (odpověď, která je podmíněná má tendenci se vyskytnou v podobných situacích)
- na různé podněty reagujeme stejnou odpovědí
- diskriminace – rozlišování mezi podněty a odpověďmi (rozlišit, že na určitý podnět se reaguje určitým způsobem a na jiný podnět jiným způsobem)
- Sociální učení = takové učení, které vede nebo má za cíl osvojit si akty sociálního chování
- není to tedy jen učení za přítomnosti druhých (sociálně se učíme i sami doma u televize)
N. Miller, J. Dollard
- práce „Sociální učení a nápodoba”
- významná koncepce sociálního napodobování a imitace
- pokoušejí se vysvětlit proces nápodobu jako proces sociálního učení
- stanovili 4 podmínky nezbytné pro učení: pud (drive) klíč (vodítko) pro napodobující osobu (něco, co dokáže organismus vyhodnotit, že to má nějaký význam a reaguje na to, sociální imitaci považují za dominantní/základní proces osvojování si sociálního chování, zdůraznili důležitost sociálního učení vzhledem ke společnosti → „jedinci musí být trénovaní v mnoha situacích a pak budou šťastní, když se budou chovat podle společnosti a nešťastní, když tak jednat nebudou“
2 typy chování/učení:
- chování závislého připodobnění (match dependent)
- * odehrává se podle nějakého klíče
- * napodobující osoba je závislá na napodobovaném (je to vědomé, u dětí nemusí být uvědomované)
- * zkoumali krysy, ale také děti v přirozených podmínkách
- * experiment: bílá krysa v T bludišti → až se naučíte běhat jedním směrem za potravou → pak jsou přidány další, netrénované krysy → ty, které běžely za „vůdcem (naučenou krysou)” také odměněny → generalizace (rychle se naučily, že se vyplatí, chovat podle klíče) poté je tam šedá krysa→ ostatní běží i za ní jako vůdcem, protože ví, že ona ví, kde je potrava, první krysa reaguje na podnět, ostatní reagují na klíč (první krysa)
- * následně popisují situaci, kdy si v domě hrají 2 děti (mladší a starší): starší zaslechne kroky přicházejícího otce a běží tedy ke dveřím uvítat otce → za odměnu dostane od otce bonbón (podmět pro staršího jsou kroky otce); mladší ještě není schopen reagovat na kroky → klíčem se pro něj stává chování staršího sourozence (podnětem je chování sourozence)
- * podmínky:
- účastníci (napodobovaný a napodobující) jsou stejně či podobně motivováni
- jeden z účastníků není schopen dosáhnout cíle nezávislým (vlastním) chováním,
protože se neorientuje v klíčích toho prostředí
- napodobující má možnost různého chování (např.: nemusí běžet za tím starším,
může ho ignorovat, ale pak z něho bonbón vymáhat, či dělat, že nemá chuť → má na výběr, ale nevolí to, co vede k tomu cíli, ale to, co je závislé na tom modelu/co je pro něho tím klíčem)
- ten imitátor je odměněn za připodobnění se a potrestán, kdy se tak nechová
může dojít ke generalizaci (mladší se stále opičí, protože z toho chce mít taky zisk) i diskriminaci
- kopírující chování
• imitátor se snaží o co nejpřesnější reprodukci chování (je to plně vědomý proces, s jasným cílem) • řízeno naší snahou něco se naučit • známe z výcviku (naučit se něco – šití, vaření, řezání) → vedeno volními procesy, budoucí odměnou, výrazně se zapojují poznávací procesy (dořešeno až později po Millerovi a Dollardovi) • napodobování i u dospělých, ale míchá se sem i normativní konformita • mají taky teorii agrese