Informační věda a knihovnictví

Definice

Knihovní věda je vědní obor zkoumající proces informační komunikace v knihovnách. Vytváří metodiku práce s informačními zdroji a zabývá se funkcí, organizací, správou a činností knihoven. Obvykle se chápe jako součást informační vědy [1].

Knihovnictví je vědní, studijní a praktický obor, jehož předmětem jsou všechny aspekty činnosti knihoven a knihovnictví. Jako vědní a studijní obor je součástí informační vědy [2].

Autor Josef Straka uvádí ve svém Terminologickém a výkladovém slovníku pro posluchače katedry vědeckých informací a knihovnictví následující definice. Knihovní věda je vědní obor sociální informatiky, který

• zkoumá proces informační komunikace dokumentových informací a specificky tu část užití či přirozeného fondu dokumentů ve společnosti, která je institucionalizována a probíhá zejména v knihovnách
• zpracovává metodiku a z technické informatiky aplikuje technologii této složky a části informační komunikace

Komplexní kategorií knihovní vědy je knihovna jako instituce společenského užití dokumentových informací a další, zejména subjektové a nástrojové kategorie, které jsou jejími prvky (čtenář, četba, knihovník, dokumentový fond, knihovní katalog, biblio-graficko-informační služba a jiné).

Knihovnictví je komplexní a tradiční pojmenování vědního, studijního a zejména profesního a praktického oboru. Zároveň se jedná o pojmenování dokumentové oblasti a informační komunikace.

Informační věda je v nejširším pojetí obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní). V užším významu věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti. Jejím cílem je zabezpečit a racionalizovat sociální informační a komunikační procesy [3].