Charakter: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě<ref name=":1"></ref>. | V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě<ref name=":1"></ref>. | ||
| − | ''' | + | Jeho jádro bývá vnímáno jako centrem různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod<ref name=":1"></ref>. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě<ref>Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref>. |
== Etymologie == | == Etymologie == | ||
| − | Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená "rytina, vryp" a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar<ref name=":1">Cakirpaloglu, P. (2012). <i>Úvod do psychologie osobnosti<i>. Grada Publishing as.</ref><ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref><ref name=":2">Smékal, V. (2002). <i>Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání</i>. Brno: Studium.</ref>. | + | Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená "rytina, vryp" a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar<ref name=":1">Cakirpaloglu, P. (2012). <i>Úvod do psychologie osobnosti</i>. Grada Publishing as.</ref><ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref><ref name=":2">Smékal, V. (2002). <i>Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání</i>. Brno: Studium.</ref>. |
V současné psychologii je dnes rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', jako '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''<ref name=":2"></ref>. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou<ref name=":2"></ref>. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. | V současné psychologii je dnes rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', jako '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''<ref name=":2"></ref>. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou<ref name=":2"></ref>. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. | ||
| − | Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''<ref name=":2" />. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. | + | Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''<ref name=":2" />. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení<ref name=":1"></ref>. |
Verze z 16. 5. 2019, 22:02
V psychologii se pojmem charakter označuje souhrn získaných vlastností určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě[1].
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrem různých druhů hodnot, a to zejména morálních, etických, estetických apod[1]. Podle G.W. Allporta je charakter eticky zhodnocená osobnost; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě[2].
Etymologie
Pojem pochází z řeckého slova charaktíras, které znamená "rytina, vryp" a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar[1][3][4].
V současné psychologii je dnes rozšířeno pojetí charakteru jako soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti, jako soustavy dominujících vlastností a jako soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život[4]. Můžeme říci, že charakter je společně se schopnostmi jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou[4]. Temperament proti tomu spojuje osobnost s organismem.
Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, charakter je proti tomu výsledkem formování a učení[4]. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení[1].
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Grada Publishing as.
- ↑ Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.
- ↑ Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.
- ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Studium.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
