Šablona:Článek týdne/2019/35: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | [[File:Abraham Maslow.jpg|rám|vpravo||257x257px|Abraham H. Maslow]] | ||
| + | |||
'''Humanistická psychologie''' představuje jeden z hlavních proudů v rámci psychologie, který vznikl na počátku 60. let 20. stol. v USA, a to zejm. v reakci na dva tehdy dominující směry v rámci psychologie – [[Psychoanalýza|psychoanalýzu]] a [[behaviorismus]]. Humanistická psychologie bývá zprav. nahlížena spíše než jako specifická disciplína psychologie, coby určitá psychologická '''orientace, perspektiva či postoj'''. Jde přitom o takový přístup, pro nějž je charakteristické specifické pojetí člověka, jež lze označit právě coby [[Humanismus|humanistické]]. Člověk je v tomto pojetí nahlížen coby svobodný, sebe samého si vědomý a proaktivní tvor. Jde o bytost, která disponuje jedinečnými, totiž specificky lidskými, charakteristikami, jež nesdílí s žádným jiným živočišným druhem. Nakonec je také člověk chápán jako dále nedělitelný a neredukovatelný celek. | '''Humanistická psychologie''' představuje jeden z hlavních proudů v rámci psychologie, který vznikl na počátku 60. let 20. stol. v USA, a to zejm. v reakci na dva tehdy dominující směry v rámci psychologie – [[Psychoanalýza|psychoanalýzu]] a [[behaviorismus]]. Humanistická psychologie bývá zprav. nahlížena spíše než jako specifická disciplína psychologie, coby určitá psychologická '''orientace, perspektiva či postoj'''. Jde přitom o takový přístup, pro nějž je charakteristické specifické pojetí člověka, jež lze označit právě coby [[Humanismus|humanistické]]. Člověk je v tomto pojetí nahlížen coby svobodný, sebe samého si vědomý a proaktivní tvor. Jde o bytost, která disponuje jedinečnými, totiž specificky lidskými, charakteristikami, jež nesdílí s žádným jiným živočišným druhem. Nakonec je také člověk chápán jako dále nedělitelný a neredukovatelný celek. | ||
| − | |||
| − | |||
Verze z 3. 9. 2019, 15:36
Humanistická psychologie představuje jeden z hlavních proudů v rámci psychologie, který vznikl na počátku 60. let 20. stol. v USA, a to zejm. v reakci na dva tehdy dominující směry v rámci psychologie – psychoanalýzu a behaviorismus. Humanistická psychologie bývá zprav. nahlížena spíše než jako specifická disciplína psychologie, coby určitá psychologická orientace, perspektiva či postoj. Jde přitom o takový přístup, pro nějž je charakteristické specifické pojetí člověka, jež lze označit právě coby humanistické. Člověk je v tomto pojetí nahlížen coby svobodný, sebe samého si vědomý a proaktivní tvor. Jde o bytost, která disponuje jedinečnými, totiž specificky lidskými, charakteristikami, jež nesdílí s žádným jiným živočišným druhem. Nakonec je také člověk chápán jako dále nedělitelný a neredukovatelný celek.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
