Základní cíle a nástroje v makroekonomii, hospodářské cykly a hospodářská politika.: Porovnání verzí
Značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
m |
||
Řádek 124: | Řádek 124: | ||
*intervence na devizových trzích - ovlivňování měnového kurzu zákroky centrální banky | *intervence na devizových trzích - ovlivňování měnového kurzu zákroky centrální banky | ||
− | *opatření k regulaci platební bilance státu - kombinované nástroje fiskální i monetární politiky, snaha o devalvaci měny a tím odpuštění úvěru, dluhů, atp. | + | *opatření k regulaci platební bilance státu - kombinované nástroje fiskální i monetární politiky, snaha o devalvaci měny a tím odpuštění úvěru, dluhů, atp.<ref name="zlamal" /> |
− | |||
− | <ref name="zlamal" /> | ||
==Hospodářské cykly== | ==Hospodářské cykly== | ||
<br> | <br> |
Verze z 20. 7. 2020, 11:01
Makroekonomie je oblast ekonomie zkoumající ekonomický systém a jeho jevy jako celek na úrovní národa, státu nebo jiného samostatného území.
Obsah
Cíle
Cíle makroekonomie se odvíjí od čtyřech základních makroekonomických veličin:
- produkt (HDP)
- zaměstnanost (nezaměstnanost)
- stabilita cenové hladiny (míra inflace)
- vnější ekonomická rovnováha (zahraniční ekonomické vztahy)
Optimálními stavy pro tyto veličiny je:
- odpovídající tempo růstu produktu
- vysoká úroveň zaměstnanosti
- stabilní cenová hladina, nízká inflace
- vyrovnaná platební bilance státu, stabilní měnový kurz[1]
Úspěšnost dané hospodářské politiky je možné měřit za pomoci tzv. magického čtyřúhelníku. V něm jsou všechny čtyři veličiny graficky znázorněny a tvoří spolu čtyřúhelník. Zobrazené cíle jsou protichůdné a jeden vrchol čtyřúhelníku ovlivňuje všechny ostatní.[2]
Nástroje
Mezi základní makroekonomické nástroje patří:
- politika státu, jeho zahraniční i vnitřní chování
- daňová soustava
- fiskální (rozpočtová) politika
- celní politika
- obchodní politika
- důchodová politika
- sociální politika
- zákonodárná soustava
- vymahatelnost práva
- činnost kontrolních orgánů
- a další
Na dané základní nástroje navazují i další nástroje státu. Podle toho, jak a které tyto nástroje jsou používány, dělíme hospodářské politiky na monetární, fiskální, důchodovou a zahraniční obchodní.[3]
Monetární politika
Monetární politika je zaměřena na kontrolu a regulaci peněz v oběhu v ekonomice státu, regulaci úrokových měr a na stanovení podmínek úvěrů.
Pro to, aby měl stát možnost dané funkce vykonávat, musí být splněno několik podmínek:
- existence oběhu a trhu peněz
- existence úvěrového systému a trhu kapitálu
- existence centrální banky ve státním vlastnictví.
Základními přímými nástroji, které k regulaci této hospodářské politiky mohou být použity, jsou:
- regulace investiční činnosti (limit investičních úvěrů)
- regulace spotřebních úvěrů (určení maximální doby splatnosti)
Mezi další přímé nástroje patří stanovení úvěrových stropů, dočasné pozastavení úvěrové činnosti, nucená správa banky, odebrání bankovní licence, v krajních případech až měnová reforma, atd.
Kromě přímých nástrojů k regulaci monetární politiky existují také nepřímé nástroje. Čtyřmi hlavními nepřímými nástroji jsou:
- povinné minimální rezervy
- diskontní sazba
- operace na volném trhu
- stanovení reeskontních kontigentů
Mezi další nepřímé nástroje patří například stanovení lombardní sazby, selektivní úvěry, devizová politika a kontrola, povinné vazby bilančních položek, doporučení a dohody centrální banky a ostatních bank, atd.
Centrální banka má povinnost řídit měnovou politiku a může provádět 2 typy monetární politiky:
- expanzivní - zvyšování nabídky peněz
- restriktivní - snižování nabídky peněz
Fiskální politika
Hlavní starostí fiskální politiky je tvorba a rozdělování financí v rámci státního rozpočtu.
Příjmy do státního rozpočtu jsou tvořeny:
- přímými daněmi - placené poplatníky v závislosti na výši příjmu či majetku
- nepřímými daněmi - zahrnuté v ceně prodávaného zboží
- ostatními příjmy - např. úroky, nájemným, splátkami zahraničních úvěrů
Výdaje státního rozpočtu míří do těchto sfér společnosti:
- obrana státu - armáda, policie
- státní správa - úřady, administrativa
- školství, kultura, zdravotnictví a sociální zabezpečení
- národní hospodářství
Státní rozpočet může být ve třech různých stavech:
- vyrovnaný (výdaje se rovnají příjmům)
- přebytkový (plánování vyšších příjmů než výdajů)
- schodkový (deficitní)
Deficitní rozpočet s sebou přináší jistá rizika, jako například zvyšování inflace či nedůvěra obchodních partnerů a kooperujících hospodářských institucí. Pro pokrytí deficitu si stát musí půjčit, může tak učinit:
- od jiného státního orgánu
- ze zahraničí
- na trhu cenných papírů, kde může prodat státní cenné papíry se splátkou za určitý počet roků
Důchodová politika
Důchodová politika je působení státu na ceny výrobních faktorů, tedy na mzdy, zisky a ceny. Může tak činit za pomoci přímých a nepřímých nástrojů.
Mezi přímé nástroje důchodové politiky patří:
- administrativní kontrola mezd (netržní opatření)
- stanovení minimální mzdy
- regulace cen zboží (primárně základních potravin), nájemného či cen strategických druhů zboží a služeb (energie, teplo, plyn, nafta benzín,...)
Kromě těchto základních nástrojů lze do této skupiny zařadit množství dalších zásahů do oblasti sociální politiky - věková hranice odchodu do důchodu, výše přídavků a příplatků, výše dovolené, porodného, výše nemocenského, procenta zdravotního a sociálního pojištění atd.
Nepřímými nástroji důchodové politiky jsou:
- doporučení vlády podnikatelům
- informace o možnostech v podnikání
- podpůrné fondy
- grantová politika vlády
- mezistátní výměna či volný pohyb pracovních sil
- možnosti sjednaných zahraničních stáží
- politika zdaňování zahraničních aktivit
Zahraničně obchodní politika
Zahraničně obchodní politika se zaměřuje na jak bilaterální tak i obecné vztahy se zahraničím. Hlavními přímými nástroji této politiky jsou:
- kvóty - stanovení maximálního objemu dováženého zboží
- celní tarify - daň za dovoz
- vývozní subvence - opatření ke zvýšení vývozu (odpuštění daně, přímá finanční výpomoc)
- neviditelné překážky dovozu - hygienické normy, zdravotní opatření, technická opatření, atp., která musí dovážející splňovat
Hlavními nepřímými nástroji jsou:
- intervence na devizových trzích - ovlivňování měnového kurzu zákroky centrální banky
- opatření k regulaci platební bilance státu - kombinované nástroje fiskální i monetární politiky, snaha o devalvaci měny a tím odpuštění úvěru, dluhů, atp.[3]
Hospodářské cykly
Hospodářský cyklus je ekonomický jev představující kolísání neboli fluktuaci ekonomické aktivity, často měřené kolísáním reálného hrubého domácího produktu.
Hospodářský cyklus má dvě základní fáze:
- Recese - fáze klesání HDP, spojené s hromaděním zásob firem, omezováním investice a produkce, stoupáním nezaměstnanosti, snižováním příjmů a omezováním spotřeby.
- Expanze . fáze růstu HDP, spojené s nabíráním nových pracovníků, zvýšením výroby, investicí, příjmů a spotřeb.
Přechod z expanze do recese představuje vrchol hospodářského cyklu, přechod z recese do expanze naopak dno.
Toto kolísání může vznikat buďto ze strany agregátní poptávky - tzv. poptávkový šok, nebo ze strany agregátní nabídky - tzv. nabídkový šok. Oba dva druhy šoků mohou být jak pozitivní, tak negativní. V případě pozitivních šoků dochází k expanzi, v případě negativních šoků k recesi.
- Poptávkové šoky - poptávku tvoří čtyři základní komponenty - spotřeba, investice, vládní nákupy a čistý export; jakmile je některý z komponentů ovlivněn, dochází k poptávkovému šoku
- Nabídkové šoky - faktory ovlivňující agregátní nabídky dělíme na nominální (změny cen vstupů do výroby) a reálné (změny množství výrobních faktorů a jejich produktivity)[4]
Hospodářská politika
- zdroje důchodové nerovnosti
- rovnost a efektivnost
- Okunův děravý sud
- křivka důchodových možností
- záporná důchodová daň
Odkazy
Reference
- ↑ HYNKOVÁ, Vendula. 1. Kapitola - Úvod do makroekonomie [online]. Ekonomie I: Studijní opora [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: https://moodle.unob.cz/pluginfile.php/39145/mod_resource/content/1/%C3%9Avod%20do%20makroekonomie.pdf
- ↑ ŽÁK, Milan. Hospodářská politika. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2006. ISBN 80-86730-04-2.
- ↑ 3,0 3,1 ZLÁMAL, Jaroslav, Simona MUSILOVÁ a Jana BELLOVÁ, 2011. Základy ekonomie: Učební texty pro distanční studium [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzikální chemie [cit. 2020-07-12]. Dostupné z: http://aplchem.upol.cz/predmety/ZE/SKRIPTA/kfc_zaklady_ekonomie.pdf
- ↑ PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. Vyd. 3. [Slaný]: Melandrium, 2007. 278 s. ISBN 978-80-86175-52-2.