George Simmel

Život

George Simmel se narodil 1. března 1958 v Berlíně, v rodině se starými židovskými kořeny. V šestnácti letech přišel o otce. Po jeho smrti převzal péči o Simmela poručník, který ho dobře finančně a majetkově zajistil. Od roku 1876 studuje Simmel na Berlínské univerzitě historii, psychologii národů, filozofii a dějiny umění. Promoci i habilitaci dělá na druhý pokus. Od roku 1886 působí jako soukromý docent na filozofické fakultě Berlínské univerzity, kde vede kurzy logiky, dějiny filozofie, etiky, sociální psychologie a sociologie. Jeho přednášky jsou společenskou událostí, které jsou navštěvovány kulturní elitou Berlína. Dlouho mu je ale odpírána profesura. Setkává se se silným antisemitismem ze strany kolegů a kritickými reakcemi na své tendence překračovat v rámci svého výkladu hranice jednotlivých vědeckých disciplín. Plné profesury se mu dostává v jeho 56 letech na univerzitě ve Štrasburku, kde také 28. září 1918 umírá.

Myšlenkové vlivy

Stejně, jako například Pareto je ovlivněn darwinismem a Spencerovými evolucionismem, především pak v myšlence o dělících prvcích moderních a tradičních společností či ve srovnávání společnosti s živým organismem. Přejímá pak Spencerovy teze o rozvoji společnosti od primitivních po vyspělé, průmyslové moderní společnosti. Kromě těchto autorů pak Simmel přejímá myšlení také Kanta a novokantovců či Bergsona a Nietzscheho.

Dílo

První rozsáhlou Simmelovou studií je práce o sociální diferenciaci z roku 1890, ve které zkoumá principy vývoje moderní společnosti, působení funkční diferenciace a individualismu.  V rámci Die Probleme der Seschichtsphilosophie (1892) se pak zabývá otázkami metodologie věd o společnosti a problémem rekonstrukce dějin. Dalším důležitým problémem je aspekt sociálních forem v díle, který nese podtitul Formy zespolečenštění – zabývá se tím, jestli existují formy společenských vztahů, které jsou neměnné v čase a prostoru, tedy vztahy nadřízenosti a podřízenost, rolemi vůdců a následovníků, oblasti konfliktů, který vnímá jako ne nutně rozkladný prvek. V díle Sociologie z roku 1908 pak kromě základů sociologie pracuje také s celou řadou dalších studií, jako je esej o cizinci, ve které akcentuje vztah ke všemu cizímu a neznámému nebo pojednání o chudobě.

Základní pojmy a koncepce

Simmel se v rámci své tvorby soustředí na popis nejrůznějších aspektů roztržky mezi jedincem a společností, stejně jako popisem důsledků, ke kterém tato interakce vede. Podle něj je moderní člověk stále nucen se stylizovat do běžných a ustálených forem. Díky tomu ale přichází o svou autenticitu.

Koncem 80. let 19. století se začíná zabývat sociální diferenciací. Té pak věnuje již zmíněné dílo Sociologie z roku 1908. Tímto pojmem pak rozumí postupnou specializaci jednotlivců či celých skupin v rámci především moderních společností. Zatímco v tradičních společnostech byl jedinec více vázán na sociální skupiny a prostředí, v moderních společnostech je tento vztah více ambivalentní – jedinec může patřit do více skupin a může mít vlastní, nezávislé a individuální cíle. Tento vývoj pak vytváří množství skupin, ve kterých si jedinci mohou tvořit vlastní, sociálně ukotvenou, a přitom na každé skupině nezávislou osobnost.

Simmel se zabývá také sociologickým rozměrem peněz, a to konkrétně v díle Philosophie des Geldes (1900). Většina interakcí, která mezi jedinci probíhá, se dá pojímat jako vzájemná výměna toho, co partneři pro sebe považují za žádoucí. Peníze jsou technickým prostředkem, které tuto směnu umožňují.

Jsou ale specifické svou ambivalentností – nesou spolu velké množství možností, zároveň ale silně deformují vztahy a určité aspekty sociálního života – na jednu stranu dávají lidem větší svobodu a možnost vstupovat do velkého množství vztahů, na druhé straně způsobují větší izolaci a atomizaci či dokonce odcizení jedinců. Důsledkem je pak monetizace života a snížená emoční angažovanost, cynismus a nezájem o osobní znalost těch, se kterými směnu realizujeme, stejně jako rezervovanost vůči bližním.

Formy zespolečenštění

Simmel se zabýval studiem malých skupin. Byly pro něj důležité formy interakce, které probíhají mezi dvěma až třemi osobami. Zde ho zajímají hlavně formy setkávání, které nemají žádný konkrétní cíl – nezávazná konverzace a podobně. V rámci triády pak Simmel akcentuje prvek dosažení dominance, vytvoření koalic a ustanovování většiny. Simmel se tedy zaobírá rolemi, které může třetí ve vztahu sehrát. Triáda tedy představuje nejjednodušší formu sociologických dramat, které se v sociálním životě mohou odehrávat.

Fenomén velkoměsta

Ve velkoměstě podle Simmela funguje prostředí rozvinuté peněžní ekonomiky, možnost směnitelnosti čehokoliv za cokoliv, nahrazení vztahů založených na citu chladným a účelovým jednáním. V tomto kontextu Simmel sleduje také otázku dělby práce a specializace, ke kterým vede právě silná koncentrace lidí ve městech a neúprosný boj každého o klienty a zákazníky. Velkoměsto je také koncentrací politického a kulturního dění. Dochází zde ale k přesycení této komponenty, díky kterému je obyvatelstvo přesyceno a nemá šanci osvojit si více než jen zlomek z nabízených možností.

Bibliografie

Šubrt J., Balon J. (2010). Soudobá sociologická teorie. Praha: Grada.

Keller J. (2004). Praha: Slon.