Sharenting

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Sociální média jsou dle definice KTD souhrnné označení pro webové platformy, aplikace a technologie, které umožňují uživatelům online komunikaci, spolupráci a sdílení obsahu. Zahrnuje např. sociální sítě, blogy, wiki, sdílení záložek. Sociální sítě jsou Internetová služba umožňující (zpravidla registrovaným) členům vytvářet svůj veřejný nebo částečně veřejný profil a navazovat virtuální vztahy s uživateli, s nimiž chtějí být ve spojení v rámci dané sítě, umožňující jim také komunikovat mezi sebou, sdílet společně informace, fotografie, videa, odkazy, plánovat akce a další aktivity. Většinu obsahu sociálních sítí vytvářejí samotní uživatelé. Sociální sítě virtuálně propojují různé osoby a instituce na základě společných přátelských či pracovních vztahů nebo stejného zájmu.

Obecně se závislost na internetu definuje jako nadměrné používání internetu, které ssebou přináší do života jedince psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace. Výzkumy ukázaly, že si člověk nevybuduje „závislost na internetu obecně, ale spíše na konkrétních internetových aplikacích nebo webech. Mezi nejnávykovější aplikace či webové stránky patří ty, které umožňují obousměrnou komunikaci. Závislost na internetu je někdy také označována jako netolismus, což je závislost na tzv. virtuálních drogách (např. sociálních sítí nebo počítačových hrách).

Definice

Termín sharenting (oversharenting) označuje nadměrné používání sociálních médií (a obecně internetových služeb) rodiči, kteří sdílejí obsah, ve kterém figurují jejich vlastní děti. Sharenting je vlastně kombinací slov share (sdílet) a parenting (rodičovství) a můžeme si ho představit jako nadměrné sdílení fotografií či videí vlastních dětí (zpravidla bez jejich souhlasu), zakládání profilů dětí v rámci různých druhů online služeb (bez jejich souhlasu) - v extrémních podobách zakládání prenatálních profilů, zakládání různých druhů online deníčků, ve kterých je život dítěte monitorován den po dni, měsíc po měsíci apod.

Sharenting představuje problém, neboť většina dětí, které dospívají, nechtějí, aby jejich rodiče tento obsah (např. fotografie obnažených dětí na nočníčku, fotky ultrazvuku dítěte atd.) sdíleli a aby jejich fotografie, videa či citlivé informace o nich samotných kolovaly internetem a mohl se k nim dostat kdokoli. Často tento obsah vnímají jako ponižující, nevhodný, urážlivý, intimní a citlivý. A žádají, aby jej jejich rodiče odstranili, smazali, nešířili.

Doporučení pro rodiče:

1. Přemýšlet o tom, zda to, co o svém dítěti sdílíme, nemůže naše dítě negativně ovlivnit třeba v budoucnu - tj. dítě se např. nestane terčem posměchu od svých spolužáků, kteří jeho foto odhalí.

2. Získejme souhlas dítěte - i malé děti, třeba 6leté, by měly souhlasit s tím, že jejich fotografii či video ukážete jiným lidem. Starší děti o souhlas vždy požádejme.

3. Pokud sdílíme hromadná fota, třeba z oslav narozenin, kde je více dětí, zkontrolujme, zda s tímto sdílením souhlasí i rodiče ostatních dětí, které se oslavy účastnily. Ne každý chce sdílet fota svých dětí na internetu

4. Nesdílejme žádné příliš osobní fotografie - odolejme nutkání nahrát na internet např. fotografie našeho dítěte na nočníku, fotografie dítěte upatlaného od jídla, počuraného či pokakaného apod. To, co může připadat roztomilé nám, nemusí připadat roztomilé ostatním - a dítěti může způsobit v budoucnu řadu problémů. Co když foto či video v budoucnu zachytí jeho spolužáci a stane se terčem posměchu? Co když začne mít díky těmto materiálům dítě problémy třeba s úzkostí, se stravováním, se spánkem atd?

Sharenting v České republice

Fenoménem sharenting se zabýval také výzkum Univerzity Palackého v Olomouci a společnosti O2 Czech Republic Rodič a rodičovství v digitální éře, do kterého se zapojilo více než 1000 českých rodičů. Výzkum poskytl řadu zjištění, která potvrzují výskyt sharentingu také v České republice.

Čeští rodiče ke sdílení nejčastěji využívají prostředí sociálních sítí, kam umisťuje fotografie svých dětí 74 % respondentů a sdílí je s ostatními v režimu „přátele“ (tj. fotografie nejsou zcela veřejné, jsou k dispozici pouze okruhu osob, které má rodič přiřazen do profilu jako přátele). 5 % rodičů také potvrdilo, že fotografie na sociálních sítích sdílí zcela veřejně, tj. fotografie dětí mají k dispozici všichni uživatelé sociální sítě.

Co se týká odesílání fotografií dětí, tak 61,76 % rodičů uvedlo, že fotografii svého dítěte odeslalo jiné osobě pomocí emailu, 59,84 % prostřednictvím instant messengeru (Skype, WhatsApp, FB Messenger), 38,43 % pomocí MMS a 33,58 % pomocí sociální sítě (např. sdílením s konkrétní osobou, soukromou zprávou apod.).

Nejčastěji sdílejí fotografie, které umožňují dítě identifikovat podle obličeje, ale neobsahují sexuální obsah (81,7 %) (tímto však rodiče dobrovolně prozrazují identitu svých dětí). Pětina rodičů (20,22 %) také sdílí fotografie, na kterých jsou jejich děti částečně obnaženy a je možné určit jejich identitu. 3,5 % rodičů rovněž připustilo, že na internetu sdíleli fotografii svého obnaženého dítěte v novorozeneckém či kojeneckém věku.

Pozitiva sharentingu

Sharenting sebou přináší i některá pozitiva. Online prostředí například umožňuje rodičům sdílet úspěchy svých dětí, sdílet rady ohledně rodičovství, sdílet své zkušenosti, ale také pochlubit se, jakého krásného potomka rodič má apod. Sharenting může také podpořit spolupráci rodičů, jejichž děti trpí různým stupněm tělesného či mentálního poškození, umožňuje sdílet dobrou praxi (co rodiče vyzkoušeli a osvědčilo se jim), vzájemně se podpořit, poradit si apod. Jak již bylo řečeno, sharenting může být také nástrojem ekonomického zisku – ať již pro rodiče či pro jejich děti - a to v dobrém slova smyslu.

Negativní důsledky sharentingu

Rodiče při sharentingu vytváří digitální stopu svého dítěte. Digitální stopa obecně vzniká při aktivitách, které jsou provozovány online, kdy osoba skrze svou činnost online tvoří data, která mohou být uchovávána a jsou určitým důkazem o činnosti dané osoby. Řadí se sem vědomě zveřejňované informace na sociálních sítích, ale také třeba nevědomky tvořená data.jako jsou například data z historie vyhledávačů. Všechna data o dané osobě dohromady tvoří digitální stopu, která vypovídá o této osobě a její činnosti online. V případě sharentingu netvoří samo dítě svou digitální stopu, ale tato digitální stopa je tvořena rodiči, kteří o něm zveřejňují informace. Tvorba digitální stopy s sebou může přinášet možné negativní důsledky.

Mezi hrozby patří:

• digitální únos: jedná se o situaci, kdy únosce využije zveřejněné informace ktomu, aby vydával dítě za své vlastní. Takové jednání může vést ke krádeži identity dítěte. Obecně krádež identity můžeme popsat jako jednání, při kterém útočník neoprávněně využívá totožnost jiné osoby a její další osobní údaje.
• sexuální zneužití dítěte: to může mít také bezkontaktní podobu, kdy pachatel pozoruje nahé dítě za účelem svého sexuálního uspokojení. Pro dítě je hrozba skrytá v tom, že se může o jednání v pozdější době dozvědět,a v takovém případě je ohroženo následky, které sexuální zneužití obnáší,jako jsou např. disharmonický vývoj, depresivní ladění, narušení morálních hodnot a nízké sebehodnocení.
• šikana a kyberšikana: Vpřípadě sharentingu mohou například spolužáci zveřejněné informace vyhledat a využít k zesměšňování nebo jiné formě kyberšikany
• narušení informačního soukromí: tu dítě může vnímat vdřívější či pozdější době. Narušení soukromí může ovlivnit vztah dítěte a rodiče. Dítě může s rodičem v jeho jednání nesouhlasit, což může mít negativní dopad právě na jejich vztah.

Zdroje

Doporučená literatura

• Ramsden, Chloe. Jak říct ne sociálním sítím: snadné tipy, jak se nenechat ovládnout sociálními médii. Překlad Petr Florian. 1. vydání. V Brně: Lingea, 2021. 127 stran. ISBN 978-80-7508-673-0.
• Allmer, Thomas. Kritická teorie a sociální média: mezi emancipací a komodifikací. Překlad Miluš Kotišová. V českém jazyce vydání první. Praha: Filosofia, 2019. 358 stran. Filosofie a sociální vědy; 63. ISBN 978-80-7007-578-4.
• Deuze, Mark. Media life = Život v médiích. Překlad Petra Izdná. První české vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 267 stran. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8.
• Nakaya, Andrea C. Internet and Social Media Addiction. , 2015. Print.
• Dočekal, Daniel a kol. Dítě v síti: manuál pro rodiče a učitele, kteří chtějí rozumět digitálnímu světu mladé generace. První vydání. Praha: Mladá fronta, 2019. 207 stran. Flowee. ISBN 978-80-204-5145-3.

Související články

Sociální média
[[]]

Klíčová slova

sharenting, sociální média, nadužívání, internet