Obecná charakteristika období: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „Pojem římská doba označuje závěrečnou etapu starověkých dějin Egypta, kdy byl ve statutu provincie součástí teritoria ovládaného Římskou …“)
 
Řádek 2: Řádek 2:
 
== Dějiny do konce principátu (30 př. n. l. – 284 n. l.) ==
 
== Dějiny do konce principátu (30 př. n. l. – 284 n. l.) ==
 
Připojení ptolemaiovského Egypta k Římské říši bylo vyvrcholením dlouhotrvajících vzájemných vztahů. Bezprostřední příčnou však byla účast Kleopatry VII. v občanské válce mezi M. Antoniem a C. Juliem Caesarem Octaviánem, budoucím císařem Augustem. Tato válka vyvrcholila v r. 31 př. n. l. námořní bitvou u Aktia, kde byli Antonius Kleopatra poraženi. Octaviánus v následujícím roce zaútočil přímo na Egypt a 1. srpna roku 30 př. n. l. vstoupil přímo do Alexandrie.<ref name="Hölbl 2001">Hölbl G. (2001). A History of the Ptolemaic Empire. London – New York: Routledge.</ref><ref name="Capponi 2010">Capponi L. (2010). The Roman Period, in A Companion to Ancient Egypt. Chichester: Wiley-Blackwell.</ref> Egypt se tak stává římskou provincií. Augustus později ve své politické autobiografii Činy božského Augusta jen lakonicky konstatuje: „Egypt jsem připojil k říši římského lidu.”<ref name="Res gestae">Augustus. ''Res gestae divi Augusti''.</ref>
 
Připojení ptolemaiovského Egypta k Římské říši bylo vyvrcholením dlouhotrvajících vzájemných vztahů. Bezprostřední příčnou však byla účast Kleopatry VII. v občanské válce mezi M. Antoniem a C. Juliem Caesarem Octaviánem, budoucím císařem Augustem. Tato válka vyvrcholila v r. 31 př. n. l. námořní bitvou u Aktia, kde byli Antonius Kleopatra poraženi. Octaviánus v následujícím roce zaútočil přímo na Egypt a 1. srpna roku 30 př. n. l. vstoupil přímo do Alexandrie.<ref name="Hölbl 2001">Hölbl G. (2001). A History of the Ptolemaic Empire. London – New York: Routledge.</ref><ref name="Capponi 2010">Capponi L. (2010). The Roman Period, in A Companion to Ancient Egypt. Chichester: Wiley-Blackwell.</ref> Egypt se tak stává římskou provincií. Augustus později ve své politické autobiografii Činy božského Augusta jen lakonicky konstatuje: „Egypt jsem připojil k říši římského lidu.”<ref name="Res gestae">Augustus. ''Res gestae divi Augusti''.</ref>
−
Octaviánus dokázal obsadit Egypt téměř bez odporu a vznik provincie nebyl žádnou radikální změnou poměrů, ale spíše postupným procesem. Nově vytvořená provincie však zdaleka nebyla v klidu. Místodržitelem Egypta se v hodnosti Prefekta (''praefectus Aegypti'') se stal jeden z Octaviánových vojevůdců, C. Cornelius Gallus.<ref name="Hölbl 2001" /><ref name="Herklotz 2012">Herklotz F. (2012). Aegypto Capta, Augustus and the Annexation of Egypt, in The Oxford Handbook of Roman Egypt. Oxford: Oxford University Press.</ref>Brzy po jeho nástupu do úřadu vypukly, mimo jiné i v důsledku Římany uvalených daní, nepokoje.<ref name="Capponi 2010" />Otevřené povstání začalo roku 29 př. n. l., nejsilněji v oblasti Théb. Prefekt zareagoval vojenským tažením proti proudu Nilu. Lehkost s jakou dobře organizovaná a zkušená římská armáda postupovala proti živelné vzpoře ilustruje situace právě v oblasti Théb, kde Římané povstání potlačili během patnácti dnů. Cornelius Gallus pokračoval s vojskem až do Asuánu, kde se setkal s vyslanci Merojského království.<ref name="Capponi 2010" />Průběh svého tažení nechal zaznamenat na trojjazyčnou (latinsky, řecky a v hieroglyfech) stélu nalezenou na ostrově Fílé.<ref name="CG 9295">Egyptské muzeum v Káhiře, CG 9295.</ref><ref name="Bernand & Bernand 1969">Bernand A., & Bernand, E.(1969). Les inscriptions grecques de Philae I–II. Paris: Institut français d'archéologie orientale.</ref>A právě přehnaná sebe prezentace snad také zavinila pád prvního egyptského prefekta. Ten začal své úspěchy oslavovat tak sebevědomým a okatým způsobem, že tím popudil Augusta, který ho z jeho pozice odvolal, zabavil jeho majetek a poslal jej do vyhnanství. Cornelius Gallus místo stanoveného trestu zvolil sebevraždu. Kromě tohoto tradičního podání, lze ale v antických pramenech nalézt i jiné důvody, které měly vést k neslavnému konci prvního egyptského prefekta. Okolnosti prefektova odvolání tak zdaleka nejsou jasné.<ref name="Hoffmann & Minas-Nerpel & Pfeiffer 2009">Hoffmann F. & Minas-Nerpel M. – Pfeiffer S. (2009). Die dreisprachige Stele des C. Cornelius Gallus, in Archiv für Papyrusforschung und verwandte Gebiete, Beiheft 9. Berlin: Walter de Gruyter.</ref>
+
Octaviánus dokázal obsadit Egypt téměř bez odporu a vznik provincie nebyl žádnou radikální změnou poměrů, ale spíše postupným procesem. Nově vytvořená provincie však zdaleka nebyla v klidu. Místodržitelem Egypta se v hodnosti Prefekta (''praefectus Aegypti'') se stal jeden z Octaviánových vojevůdců, C. Cornelius Gallus.<ref name="Hölbl 2001" /><ref name="Herklotz 2012">Herklotz F. (2012). Aegypto Capta, Augustus and the Annexation of Egypt, in The Oxford Handbook of Roman Egypt. Oxford: Oxford University Press.</ref> Brzy po jeho nástupu do úřadu vypukly, mimo jiné i v důsledku Římany uvalených daní, nepokoje.<ref name="Capponi 2010" /> Otevřené povstání začalo roku 29 př. n. l., nejsilněji v oblasti Théb. Prefekt zareagoval vojenským tažením proti proudu Nilu. Lehkost s jakou dobře organizovaná a zkušená římská armáda postupovala proti živelné vzpoře ilustruje situace právě v oblasti Théb, kde Římané povstání potlačili během patnácti dnů. Cornelius Gallus pokračoval s vojskem až do Asuánu, kde se setkal s vyslanci Merojského království.<ref name="Capponi 2010" /> Průběh svého tažení nechal zaznamenat na trojjazyčnou (latinsky, řecky a v hieroglyfech) stélu nalezenou na ostrově Fílé.<ref name="CG 9295">Egyptské muzeum v Káhiře, CG 9295.</ref><ref name="Bernand & Bernand 1969">Bernand A., & Bernand, E.(1969). Les inscriptions grecques de Philae I–II. Paris: Institut français d'archéologie orientale.</ref> A právě přehnaná sebe prezentace snad také zavinila pád prvního egyptského prefekta. Ten začal své úspěchy oslavovat tak sebevědomým a okatým způsobem, že tím popudil Augusta, který ho z jeho pozice odvolal, zabavil jeho majetek a poslal jej do vyhnanství. Cornelius Gallus místo stanoveného trestu zvolil sebevraždu. Kromě tohoto tradičního podání, lze ale v antických pramenech nalézt i jiné důvody, které měly vést k neslavnému konci prvního egyptského prefekta. Okolnosti prefektova odvolání tak zdaleka nejsou jasné.<ref name="Hoffmann & Minas-Nerpel & Pfeiffer 2009">Hoffmann F. & Minas-Nerpel M. – Pfeiffer S. (2009). Die dreisprachige Stele des C. Cornelius Gallus, in Archiv für Papyrusforschung und verwandte Gebiete, Beiheft 9. Berlin: Walter de Gruyter.</ref>
 
Dosáhnout vojenských úspěchů se pokoušeli i dva následující prefekti, Aelius Gallus a C. Petronius. Na rozdíl od svého předchůdce už ale nemuseli řešit vnitřní neklid a mohli se zaměřit na expanzi římských hranic. Aelius Gallus vytáhl s vojskem proti Nabatejskému království na severozápadě Arabského poloostrova. Toto tažení skončilo neúspěchem. Druhý prefekt, Petronius, se střetl s Merojci, ale dosáhl jen drobných úspěchů. Další egyptští místodržící výbojů zanechali a ve vztahu k sousedům provincie zaujali defenzivní postoj. Po zbytek Augustovy vlády byl v Egyptě klid.<ref name="Hölbl 2000">Hölbl G. (2000). Altägypten im Römischen Reich, Der Römische Pharao und seine Tempel, Band 1. Mainz: Philipp von Zabern.</ref>
 
Dosáhnout vojenských úspěchů se pokoušeli i dva následující prefekti, Aelius Gallus a C. Petronius. Na rozdíl od svého předchůdce už ale nemuseli řešit vnitřní neklid a mohli se zaměřit na expanzi římských hranic. Aelius Gallus vytáhl s vojskem proti Nabatejskému království na severozápadě Arabského poloostrova. Toto tažení skončilo neúspěchem. Druhý prefekt, Petronius, se střetl s Merojci, ale dosáhl jen drobných úspěchů. Další egyptští místodržící výbojů zanechali a ve vztahu k sousedům provincie zaujali defenzivní postoj. Po zbytek Augustovy vlády byl v Egyptě klid.<ref name="Hölbl 2000">Hölbl G. (2000). Altägypten im Römischen Reich, Der Römische Pharao und seine Tempel, Band 1. Mainz: Philipp von Zabern.</ref>
  
 
<references />
 
<references />

Verze z 12. 10. 2014, 16:08

Pojem římská doba označuje závěrečnou etapu starověkých dějin Egypta, kdy byl ve statutu provincie součástí teritoria ovládaného Římskou říší. V moci Říma a jeho přímého nástupce, Byzantské říše, byl Egypt s krátkými přestávkami od r. 30 př. n. l. do dobytí Araby v r. 641 n. l.

Dějiny do konce principátu (30 př. n. l. – 284 n. l.)

Připojení ptolemaiovského Egypta k Římské říši bylo vyvrcholením dlouhotrvajících vzájemných vztahů. Bezprostřední příčnou však byla účast Kleopatry VII. v občanské válce mezi M. Antoniem a C. Juliem Caesarem Octaviánem, budoucím císařem Augustem. Tato válka vyvrcholila v r. 31 př. n. l. námořní bitvou u Aktia, kde byli Antonius Kleopatra poraženi. Octaviánus v následujícím roce zaútočil přímo na Egypt a 1. srpna roku 30 př. n. l. vstoupil přímo do Alexandrie.[1][2] Egypt se tak stává římskou provincií. Augustus později ve své politické autobiografii Činy božského Augusta jen lakonicky konstatuje: „Egypt jsem připojil k říši římského lidu.”[3] Octaviánus dokázal obsadit Egypt téměř bez odporu a vznik provincie nebyl žádnou radikální změnou poměrů, ale spíše postupným procesem. Nově vytvořená provincie však zdaleka nebyla v klidu. Místodržitelem Egypta se v hodnosti Prefekta (praefectus Aegypti) se stal jeden z Octaviánových vojevůdců, C. Cornelius Gallus.[1][4] Brzy po jeho nástupu do úřadu vypukly, mimo jiné i v důsledku Římany uvalených daní, nepokoje.[2] Otevřené povstání začalo roku 29 př. n. l., nejsilněji v oblasti Théb. Prefekt zareagoval vojenským tažením proti proudu Nilu. Lehkost s jakou dobře organizovaná a zkušená římská armáda postupovala proti živelné vzpoře ilustruje situace právě v oblasti Théb, kde Římané povstání potlačili během patnácti dnů. Cornelius Gallus pokračoval s vojskem až do Asuánu, kde se setkal s vyslanci Merojského království.[2] Průběh svého tažení nechal zaznamenat na trojjazyčnou (latinsky, řecky a v hieroglyfech) stélu nalezenou na ostrově Fílé.[5][6] A právě přehnaná sebe prezentace snad také zavinila pád prvního egyptského prefekta. Ten začal své úspěchy oslavovat tak sebevědomým a okatým způsobem, že tím popudil Augusta, který ho z jeho pozice odvolal, zabavil jeho majetek a poslal jej do vyhnanství. Cornelius Gallus místo stanoveného trestu zvolil sebevraždu. Kromě tohoto tradičního podání, lze ale v antických pramenech nalézt i jiné důvody, které měly vést k neslavnému konci prvního egyptského prefekta. Okolnosti prefektova odvolání tak zdaleka nejsou jasné.[7] Dosáhnout vojenských úspěchů se pokoušeli i dva následující prefekti, Aelius Gallus a C. Petronius. Na rozdíl od svého předchůdce už ale nemuseli řešit vnitřní neklid a mohli se zaměřit na expanzi římských hranic. Aelius Gallus vytáhl s vojskem proti Nabatejskému království na severozápadě Arabského poloostrova. Toto tažení skončilo neúspěchem. Druhý prefekt, Petronius, se střetl s Merojci, ale dosáhl jen drobných úspěchů. Další egyptští místodržící výbojů zanechali a ve vztahu k sousedům provincie zaujali defenzivní postoj. Po zbytek Augustovy vlády byl v Egyptě klid.[8]

  1. ↑ 1,0 1,1 Hölbl G. (2001). A History of the Ptolemaic Empire. London – New York: Routledge.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Capponi L. (2010). The Roman Period, in A Companion to Ancient Egypt. Chichester: Wiley-Blackwell.
  3. ↑ Augustus. Res gestae divi Augusti.
  4. ↑ Herklotz F. (2012). Aegypto Capta, Augustus and the Annexation of Egypt, in The Oxford Handbook of Roman Egypt. Oxford: Oxford University Press.
  5. ↑ Egyptské muzeum v Káhiře, CG 9295.
  6. ↑ Bernand A., & Bernand, E.(1969). Les inscriptions grecques de Philae I–II. Paris: Institut français d'archéologie orientale.
  7. ↑ Hoffmann F. & Minas-Nerpel M. – Pfeiffer S. (2009). Die dreisprachige Stele des C. Cornelius Gallus, in Archiv für Papyrusforschung und verwandte Gebiete, Beiheft 9. Berlin: Walter de Gruyter.
  8. ↑ Hölbl G. (2000). Altägypten im Römischen Reich, Der Römische Pharao und seine Tempel, Band 1. Mainz: Philipp von Zabern.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Obecná_charakteristika_období&oldid=6710“