Konflikty a způsoby jejich řešení: Porovnání verzí
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
# '''přizpůsobivý''' | # '''přizpůsobivý''' | ||
# '''kooperativní''' | # '''kooperativní''' | ||
− | # '''kompromisní'''<ref name="slaměník">Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..</ref> | + | # '''kompromisní'''<ref name="slaměník">Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..</ref> |
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
<references /> | <references /> | ||
[[Kategorie: Sociální psychologie|*]] | [[Kategorie: Sociální psychologie|*]] |
Verze z 23. 10. 2014, 14:13
- řešení konfliktu může být:
- tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
- obranné - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti
- styly řešení konfliktu:
- individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
- soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
- rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
- korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce
- Mikšík uvádí následující styly:
- únikový
- kompetetivní
- přizpůsobivý
- kooperativní
- kompromisní[1]
Zdroje
- ↑ Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s..