Psychoanalýza: Porovnání verzí
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
* snaha o léčbu hysterie → '''metoda volných asociací, obranné mechanismy''' <ref>(n.d.)</ref>. | * snaha o léčbu hysterie → '''metoda volných asociací, obranné mechanismy''' <ref>(n.d.)</ref>. | ||
| + | |||
| + | Reference | ||
| + | <references/> | ||
Verze z 8. 11. 2014, 19:03
Psychoanalýza
Psychoanalýza je psychologický směr vznikající na přelomu 19. a 20. století a reagující na tehdejší stav psychologie, která byla pojímána jako věda o vědomí (Wilhelm Wundt).
Psychoanalýzu lze rozdělit na:
- metodu, jejímž cílem je léčba duševních poruch
- teorii osobnosti [1]
Vznik
Za zakladatele psychoanalýzy je považován Sigmund Freud. Termín psychoanalýza byl použit Freudem poprvé v roce 1896, kdy již na této teorii nějakou dobu pracoval, stále byl ale pod vlivem Josefa Breuera. S principy psychoanalýzy se setkáváme v roce 1900, kdy Freud vydává knihu Výklad snů[2]. Komplexnější obraz své teorie prezentuje formou přednášek na Clark University ve Worcestru v roce 1909[3].
Události vedoucí ke vzniku psychoanalýzy
- reakce na psychologii jako vědě o vědomí → JÁ, ONO, NADJÁ
- snaha přijít na přičinu hysterie → neurózy, trauma v dětsví, psychosociální vývoj osobnosti
- snaha o léčbu hysterie → metoda volných asociací, obranné mechanismy [4].
Reference
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
