Uživatel:Lukáš Kutil: Porovnání verzí

Verze z 12. 11. 2014, 00:33

Obsah

1 Hněv
2 Vynoření hněvu
3 Fenomén sestává ze tří složek
4 Odkazy

Hněv

Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století je evolučně snadno opodstatnitelné: hněv podporuje pro život výhodnou bojechtivost. Intenzita emoce se může pohybovat mezi nevrlostí a zuřivým vztekem.

Vynoření hněvu

Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval hněvu, jenž pozmění vědomí. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. Podle Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.^[1]

Fenomén sestává ze tří složek

První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy zabarvení vnitřního prožívání, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.

Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako expresivní, výrazové chování. Již Charles Darwin pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.^[2] Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, Dr. Paul Ekman, který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.^[3]

Třetí rovina, tedy fyziologická, tělesná složka, zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou poplachovou reakci, jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.^[4] V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony adrenalin a noradrenalin, které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.

Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.

Odkazy

Externí odkazy

Doporučená literatura

Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál
Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie: Emoce. Praha: Nakladatelství Academia
Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH

Reference

[1] ttp://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm

[2] ttp://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html

[3] ttps://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf

[4] ttp://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm

[1]

[2]

[3]

[4]

@@ Řádek 8: / Řádek 8: @@
 První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.
-Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.<ref>http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html </ref> Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, popisuje výrazovou složku hněvu jako mírné sklopení hlavy, přivření očních víček, zúžení zornic, svraštění obočí, stisknutí rtů a napětí tvářových a krčních svalů.<ref>https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf </ref>
+Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.<ref>http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html </ref> Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.<ref>https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf </ref>
 Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež připraví organismus na boj, zrovna tak jako na útěk.<ref>http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm </ref> V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.