Prenatální období

Prenatální období

• prenatální období nebylo dlouhou dobu do vývojové psychologie zahrnuto. Vývojová psychologie byla definována tak, že se zabývá pozorováním změn až po porodu. Ale otevíralo se mnoho otázek, které poukazovaly i na důležitost prenatálního období. Klinické výzkumy řešily otázku vztahu mezi matkou a dítětem, ranými schopnostmi ve vnímání. To také otevřelo cestu ke zkoumání prenatálního období.
• průkopníky byli A. Gessel, který se zabýval zkoumáním nezralých dětí z inkubátoru a Minkowski, který zkoumal potracené plody. Už předtím poukazoval na důležitost prenatálního období v roce 1885 Preyer v díle "Spezielle Physiologie des Embryo" - zabýval se pozorováním kuřat, jejich reakcemi již dříve než vzniknou senzomotorické reflexní oblouky. V 80. letech vznikla první profesionální organizace ve Vídni - vzniká tedy prenatální psychologie jako obor.

Biologie

• plod je obklopen 2 obaly, amnionem a chorionem, které později srůstají a při jejich srůstu vzniká pupečník

• amnion – vnitřní obal, vznikl z embryoblastu, vylučuje do amniové dutiny amniovou tekutinu, která se později tvoří i z mateřské krve, stále víc se vzdaluje od plodu a posléze srůstá se zevním plodovým obalem, amniová tekutina se pak nazývá plodová voda, ke konci těhotenství jí je cca 1 litr 
• plodová voda - chrání plod před otřesy, změnami teplot, poškozením, umožňuje pohyb plodu, podporuje vývoj svalstva a kostí, plod do ní vylučuje moč a další látky
• chorion – zevní obal plodu, vznikl z trofoblastu, v embryonálním období je kryt klky, pak se vyhlazují, vrůstá z 1/3 do stěny dělohy – tak vzniká plodové lůžko 
• plodové lůžko (placenta) – zprostředkovává spojení matka – plod, spojení placenty a děcka zprostředkovává pupečník, pupečník vychází ze středu placenty, krev matky a plodu se nemísí, zůstává oddělena stěnou klků v placentě (tam se nevyhlazují)

• funkce placenty

• zprostředkovává výživu plodu
• do krve matky se přes ni vylučují škodlivé produkty metabolismu
• zprostředkovává příjem kyslíku a výdej oxidu uhličitého
• ochranná bariéra před vniknutím škodlivin z těla matky k dítěti – není dokonalé
• produkuje hormony, které udržují těhotenství
• zásobárna vitamínů a glykogenu – pro růst a vývoj plodu

Období prenatálního vývoje

• nidace = zahnízdění - blastomerové období - do 14. dne (hranicí je 1. srdeční ozva, což bývá ve třetím týdnu)
• embryonální období - 14 dní až 9 týdnů (v ČR 12 týdnů – kvůli interrupci), hranice dokdy je legalizován zákrok umělého přerušení těhotenství (pozn. interrupce = umělý potrat, nepoužívejme tedy samotný termín potrat jak je v populaci běžné)
• fetální - 9./resp.12. týden až narození, dítě nedonošené je dítě nerozené mezi 27. – 37. týdnem; pozn, je možné zachránit dítě i z 21. týdne

Vývoj smyslů

• do konce 19. století se předpokládalo, že smysly jsou spící, nefungují, Preyer – plod je ve stavu minimální stimulace
• 1920 Feldmann – mimo zraku jsou všechny smysly stimulované již ve 2. trimestru
• všechny smysly alespoň nějaký čas před narozením jsou fungující
• taktilní (kožní) vnímání + hluboké čití – prokázáno již u embrya ve 20. a 30. letech
• taktilním podnětům je plod vystaven velmi, reaguje na bolest
• od 1925 – výzkumy sluchu
• plod vystavován hlasitým podnětům zvenčí – reakce – od 24. týdne pozorovatelné zrychlenými pohyby; akustické podněty 22-24tý týden – změn srdečního rytmu a očních pohybů, dítě reaguje na zvuk, i když je matka neslyší (pokusy, jde přímo o reakci plodu), stimulace sluchu hojná – zvuky matčina těla (srdce, trávení), matčina vokalizace, hluk okolí, tlukot matčina srdce má zklidňující efekt – známý zvuk, redukuje úzkost
• vestibulární reakce nepozorujeme (vnitřní ucho)
• chuť – buňky vývoj 8. – 9. týden, 12. týden vyvinuté
• čich – často chuť a čich spojené  předpokládáme, že je funkční; reaguje na chlad
• zrak – jistá míra funkčnosti prenatálně – břišní stěna propouští světlo, dozrává později, po 20. týdnu – pohyby víček, vyvíjí se ještě po narození; v děloze není úplná tma, dítě reaguje na světlo na konci třetího trimestru

Vývoj centrální nervové soustavy

• začíná v prvních týdnech - prostorová orientace a lokalizace funkcí, nervové buňky (od určitého období už se neobnovují) s oporou glyových buněk (regenerují se, zprostředkovávají komunikaci) se shlukují na místa příštích funkcí - ustaveno zrakové centrum (jako první) X ačkoli v podstatě je zrak dokončen jako poslední

• růst mozku – charakteristické 2 vývojové skoky:

1. 3. – 5. gestační měsíc = kvantitativní skok (nárůst nervových buněk), doba velkého eventuálního ohrožení mozku
2. 8. měsíc – kvantitativní i kvalitativní skok, doba diferenciace nervových buněk (dendrity, synapse, + obrovská produkce glyových buněk)

• různé oblasti mozku, smyslové orgány a jejich funkce se rozvíjí v rozdílných časových plánech heterochronně
• vývoj znamená jak nárůst, tak ubývání i selekci
• dochází nejen k "nerozvoji" některých oblastí, ale dokonce i k odumírání (např. nervové buňky); po fázích nadprodukce dochází k selekci nejfunkčnějších buněk, následuje krátkodobé uskladnění přebytků a pak dojde ke korekci (nevyužité odumírá)
• projevuje se plasticita mozkových funkcí, která pokračuje i do postnatálního období
• pozn. do 8. měsíce má dítě schopnost rozlišit všechny fonémy světa  pak už jen pro svou mateřštinu
• mozek s smyslové orgány se vyvíjí zprvu nezávisle a zpočátku není mozek odkázán na stimulaci skrze smyslové orgány - k propojení dojde mezi 25. – 27. týdnem vývoje, toto propojení tvoří základ pro pozdější učení prostřednictvím smyslových orgánů

Pohyby

• konec 19. stol. – první sledování pohybů plodu pomocí palpace a stetoskopu
• W. Preyer - 1885 kniha o embryích „O duši dítěte“:
• motilita – spontánní charakter, nejen reaktivní
• motilita se objevuje již před 12 . týdnem
• podobnost motility plodu a novorozence - abnormální motilita novorozence = poškození + totéž u plodu
• plod spontánně pije plodovou vodu
• později vše vesměs potvrzeno

• výzkumy problematické – palpace (pohmat) + stetoskop + na potracených plodech (mrtvých i živých) na zvířatech
• sonograf – 1971 Reinhold - 1. pozorování pomocí sono 2 Skupiny pohybů – silné pohyby celého těla / pomalé pohyby jednotlivých částí, potvrdil Preyerovy představy – první klasifikace pohybů
• behaviorální stavy (spánek, bdění)- jasně odlišitelné od 35.-37. týdne
• počet změn polohy – největší 13-15tý týden, pak klesá (málo místa)
• změna motility – špatná prognostická známka, ale když je motilita v pořádku nelze hodnotit, zda je průběh dobrý.
• regrese – např. v důsledku hypoxie – zpět v motilitě
• vymizení pohybů – úmrtí nebo distres (nepohoda plodu)
• normální motilita ještě neznamená, že dítě je v pořádku
• vermikulární pohyby – jedny z prvních, pol. 8. týdne, pomalé, 0,5 – 2 sec, trhavé, v průběhu 2 měsíců vymizí, cca 4 cm

• plod je velmi brzy připravován na činnosti, díky nimž přežije po narození
• plod je aktivní, tj. ovládá („kontroluje“) prostředí
• není automat, který jen reaguje dle podnět – reakce, reaguje na změny polohy matky vyhledáváním nejpohodlnější polohy, do značné míry určuje dobu porodu a aktivně se na něm podílí (porod živých dětí je snazší než porod mrtvých – dle porodníků)
• již v prenatálním období získává jedinec schopnost sociální interakce
• plod je v aktivním kontaktu s matkou – už před narozením se vytváří dialog matka – dítě a to jak pohyby, tak emocionálně – emoce matky ovlivňují dítě vytvářením zvláštních podnětových situací
• počátky vnitřního prožívání je nutno z pozorování hledat již v době prenatální – ale jak to prožívání vypadá, o tom lze mít jen dohady založené více na teoriích než na ověřených faktech, o psychice dítěte před narozením toho víme velmi málo, přesto lze učinit tento závěr: dobrý psychický stav matky je pro základy psychiky dítěte významný, třebaže neznáme mechanismy tohoto působení

• kromě zásadního významu biologického vývoje jsou v tomto období také pokládány základy pro citový vztah mezi matkou, resp. oběma rodiči, a (zatím očekávaným) dítětem. Skutečnost očekávání dítěte má značný vliv na život obou jeho rodičů; dítě jim přinese na jedné straně velké obohacení, na straně druhé nutnost určitých změn životního stylu a společenských rolí. Pozice partnera matky bývala v minulosti podceňována jako málo významná, nicméně i od něho těhotenství jeho partnerky leccos vyžaduje. Musí se vyrovnat mimo jiné s určitou proměnou osobnosti nastávající matky a posléze i s faktem, že dítě nárokuje mnoho jejího času a pozornosti, které ona tím pádem nemůže věnovat jemu. Pro matku samotnou pak těhotenství znamená nikoli období klidu a vyrovnanosti, nýbrž značnou zátěž psychickou, tělesnou i společenskou. Důvodů, které vedou lidi k tomu, aby měli děti, existuje celá řada: Nemít děti je nepřirozené, tedy analogicky lze zplození potomka označit za projev normálnosti. Dítě přináší změnu, oživení, je zdrojem radosti, objektem citů, pokračovatelem života rodičů; může však být i prostředkem k úniku z vlastní rodiny, výsledkem nátlaku na partnera, levnou pracovní silou, zbraní proti osamělosti nebo ekonomickou pojistkou na stáří rodičů. Postoje rodičů, v nichž je zahrnuta pohnutka ke zplození dítěte i jejich vztah k těhotenství, významně ovlivňují psychický vývoj jejich potomka. Ten přichází do prostředí, které funguje podle nějakého zaběhlého řádu, a zákonitě tento řád naruší. Na rodičích potom je, aby tuto změnu zpracovali a přijali, což je podmíněno určitou mírou jejich osobnostní vyzrálosti.

5 stavů chování

• Prechtl, Beintem
• dle dýchacích pohybů, pohybů těla a otevírání očí

1. klidný spánek – pravidelné dýchání, žádný pohyb, oči zavřené
2. aktivní spánek – nepravidelné dýchání, přítomnost pohybů, oči zavřené
3. klidné bdění – dýchání pravidelné, žádný pohyb, oči otevřené
4. aktivita - nepravidelné dýchání, přítomnost pohybů, oči zavřené nebo otevřené
5. pláč - nepravidelné dýchání, přítomnost pohybů, oči zavřené nebo otevřené

Komunikace

• lékaři považují za prvotní komunikaci to, že nedojde k imunitní reakci proti zárodku (biochemická příčina spontánních potratů)
• spojení neurohumorální - zahajuje ho matka, jejíž mozek zachytí vnější podnět a vyvolá to emoci, hypothalamus zpracuje emoci a vyšle signál pro endokrinní systém a hypothalamus plodu reaguje na tu emoci, smyslová komunikace = behaviorální

• důkazy:

• fetus je schopen donutit matku měnit polohu
• zklidnění plodu při masážích břicha
• spotřeba plodové vody

• fyziologicky - krví procházející placentou převážně prostřednictvím hormonů
• smysly - masírováním břicha, změnou polohy, hlasem matky
• postojem emocionálním či racionálním, tím, že se matka soustředí na určitou část svého těla ji ovlivňuje, nechtěné děti bývají častěji samovolně potraceny

• interakce matky a dítěte začíná již v době těhotenství. Na fyziologické úrovni je jejich vzájemná komunikace zprostředkována krví, a protože různé prožitky a emoční stavy matky mají určitou biochemickou odezvu, pocítí je i plod. Matka stimuluje dítě rovněž svými pohyby a hlasem. Již plod je schopen se učit a pracovat s pamětí; svědčí o tom empiricky dokázaná skutečnost, že novorozené dítě pozná hlas své matky - umí jej odlišit od hlasů jiných lidí. Prenatální vývoj může být ovlivněn celou řadou dalších okolností - např. alkoholismem, kouřením nebo diabetem matky, chorobami, které matka v těhotenství prodělala, slunečním a ionizačním zářením aj. Jako perinatální období se označuje doba těsně před porodem, porod samotný a doba těsně po porodu. Na duševní i tělesný vývoj dítěte mohou mít negativní vliv případné porodní komplikace. Přítomnost otce u porodu je ve světě běžným jevem již mnoho desetiletí, u nás se tato záležitost začala prosazovat krátce před rokem 1989. Mezi její hlavní pozitiva patří snížení nejistoty a úzkosti obou partnerů a fakt, že porod jako společný prožitek prohlubuje jejich vzájemný citový vztah. Dřívější praxe, kdy právě narozené děti byly umisťovány separátně od matky na novorozenecké oddělení, je již také překonána - a to metodou zvanou rooming in, kdy dítě je od počátku ve společném pokoji s matkou. Za těchto podmínek mezi nimi vzniká snáze a rychleji emoční pouto. Za velké plus se považuje i fakt, že tyto děti jsou rovněž déle kojeny (a v důsledku toho průměrně méně nemocné).