Kojenecké období

Kojenecké období

• 2. až 12. měsíc
• velmi rychlý rozvoj a výrazné změny
• je to kontinuum už od prenatálu
• váha vzroste 3x (12. měsíc = trojnásobek porodní váhy)
• 70. léta jiný pohled na vývoj dítěte – vzájemně si vyjít vstříc (matka × dítě) → ale má to být tak, že prvních 6. týdnů vyjít dítěti vstříc, a pak už to ritualizovat a držet pravidelnost (i dítě by mělo zažít hlad a dyskomfort)
• tělo se prodlouží o 20 cm, rozvoj kůže (pokožky), trupu, končetin
• ubývá spánku – redukce na 14 hodin (většinou cyklus 12 + 2 hodiny denně)
• potřeba dítěte, aby rodiče ritualizovali denní cyklus (pak je v 6. měsíci schopno rozpoznat noc a den)
• dítě učí ovládat své tělo → lokomoce ve vzpřímeném postoji, záměrně věc uchytí a pustí (důležitý moment kolem 12. měsíce – předtím neuměl chtěně věc upustit)
• rozvoj psychické kapacity → stále přijímá a zpracovává podněty, pořád se jedná o latentní observační učení, podnětů by nemělo být přemíru
• myšlení se rozvíjí vazbou příčina – následek

Arnold Gessel

• univerzita Yale
• popsal 5 vývojových zákonitostí (vznikly studiem změn v kojeneckém věku)

Princip vývojového gradientu

• odkud kam směřuje vývoj dítěte (co se vyvíjí první a co následuje)

1. kefalokaudální směr - od hlavy k ocasu, nejdřív se vyvíjí receptory na hlavě
2. proximodistální směr - od centra těla na okraj, vývoj kloubů – nejdřív velké a pak teprve jemnější
3. ulnoradiální směr - týká se uchopování, nejprve uchopuje hrabavým pohybem, pak jiným hrabavým (jako bagr), ale bez opozice palce, pak radiálně (7.-8. měsíc), pak klíšťový úchop (palec a jeden prst v opozici)

Princip funkční asymetrie

• ve vývoji dítěte dochází ke střídání specializace na pravé a levé straně těla a to se stále větší dokonalostí
• 3.-4. měsíc je dítě v symetrické poloze, uvolňuje ruce a uchopuje jimi a to z obou stran
• v 6. měsíci preferuje úchop jednou rukou, ale neznamená to, že z něj bude pravák nebo levák
• když začne chodit (15. měsíc), jde do schodů jednou nohou napřed (vždy na schod vykročí stejnou nohou), pak je začne střídat, ale ze schodů stále chodí jednou nohou napřed a až později je začne střídat nohy i ze schodů
• ve třech letech se rozpozná, zda se jedná o praváka nebo leváka

Princip individualizace

• i když mají všechny děti podobné vzorce chování, je každé individuální (denní režim, pohyby,…) → matka musí reagovat na reálné potřeby dítěte

Princip proplétání antagonistických neuromotorických funkcí

• dochází ke střídání dominance stahování flexorů a extenzorů → střídání napětí a uvolnění
• pak když už se pohybuje, tak dochází ke střídání výbojů a konsolidace (blbnutí a odpočívání)
• musí mít prostor být samo, tak si zvyká na to, že bude později samo doma

Princip autoregulace

• dítě samo dokáže nejlépe odhadnout své možnosti, potřeby a musíme mu k tomu dát možnost

Rané formy učení

• novorozenci jsou dány základní reflexy a na ty se nabalují další dovednosti, které vedou k rozvoji dítěte
• různé Ψ školy upřednostňují různé formy, procesy učení

Habituace

• přivyknutí si
• přivykne si různé podněty a nereaguje na ně
• habit → zvyk
• v 7. měsíci prenatálního vývoje si už fetus dokáže zvyknout na pravidelný hluk a nemá na něj úlekové reakce

Podmíněné reflexy

• reflexologové (Pavlov), reaktologové (Bechtěrev, Sečenov), asocialisté
• existuje prostorová a časová styčnost, které se začne nabalovat na přirozené reflexy
• rozvoj podmíněné reakce na základě vůně, času, prostoru a jiných podnětů

Instrumentální podmiňování

• probíhá v pozdějším věku
• podmiňování, které nefunguje jako S-R reakce, ale jako S-R-S
• S – stimul, který vydá dítě pro okolí
• R – reakce okolí (zpevnění, odměna)
• S – podle reakce okolí dítě pak nějak pokračuje
• odměna je účinnější, protože trest musíme neustále zesilovat
• typické pro behavioristy (Watson), průkopníkem IP je Skinner

Latentní učení

• někdy nazýváno observační učení (ale observace je jen jednou jeho částí)
• podmíněno existencí všech smyslů, které máme
• představitelé: ti, co akcentují zrání
• člověk registruje a uchovává vše, co ho zaujme, obklopuje
• př.: mám puštěné zprávy a neposlouchám je, protože se při tom učím, ale přitom z nich pak vím všechno

Imprinting

• učení vtisknutím
• zkoumali to etologové
• Lorenz a kačenky
• manželé Hakošovi a opičky
• srovnávací Ψ
• vtisknutí obrazu matky → není to vázáno na jeden moment v životě, ale na významný okamžik života (vtisknutí dovednosti plavat…)
• organismus je po určitou omezenou dobu více disponován pro vtisknutí si něčeho (dovednosti, vztahy,…)
• př.: dítě, které do 8. měsíce neslyší → ztížené učení mateřštiny, protože umí všechny fonémy světa, dítě se musí naučit mateřštinu do 1-3 let, jinak dojde k ireverzibilním změnám
• určitý proces by měl v určitém období proběhnout, nebo už nevyužívá klíčovou dispozici, ale používá kompenzačních mechanismů

Vhled

• konec kojeneckého období (9. měsíc)
• základní proces pro gestaltisty
• po určitém osvojení si základních dílčích dovedností pak později dojde k propojení těch jednotlivin a k vhledu do daného problému (kvalitativní posun na vyšší úroveň) → náhlé pochopení

Potřeby dítěte kojeneckého věku

Potřeba krmení

• ze začátku 7-8x denně, od 4. týdne stačí 4-5x denně

Potřeba spánku

• otázky dostatečného, hlubokého, klidného spánku ve správném prostředí, vždy na stejném místě

Potřeba vyměšování

• v 1. roce je reflexivní, matka musí začít odhalovat pravidelnosti (vykálí se po spánku, po jídle) a zkoušet dítě vysazovat na nočník
• musí k tomu přidat příjemné prostředí (teplý nočník)
• když se nevykálí, tak dítě za 2 min sundat a vytvořit pravidelnosti (odměna při úspěchů, stálé místo nočníčku)
• při kojení je pevná stolice ještě pravidelnější → o to jednodušší je to pro rodiče, ale neměl by se na dítě vyvíjet sociální nátlak – je to založeno na instrumentálním učení
• pokud to rodiče dítě neučí, tak se to dítě naučí samo ve třech letech, kdy je to založeno na autonomii a samostatném rozhodování dítěte

Citové a sociální potřeby

• potřebuje bezpečí, teplo dalšího člověka, dítě je samo schopno rozpoznat atmosféru v rodině
• strach, radost, vztek = tři primární emoce, které se teď rozvíjejí

Lokomotorický vývoj

• Jaroslav Koch, motorický vývoj - autor metodiky pro jeselské instituce – vyučoval učitelky a pečovatelky, jak o děti pečovat, aby co nejvíc vynahradily rodiče
• normy většinou vycházejí z Gesella

• vyšetření kojence:

• Vývojová škála Bayleyové
• Pražská metoda vyšetřování kojence (Šoková)
• Gesellova vyšetřovací škála

1. měsíc

• schopno různých pohybů, většinou v souvislosti s reflexní výbavou
• leze po bříšku, krátce fixuje předmět (to je projevuje celkovým znehybněním)
• na krátko zvedá hlavičku, sleduje předmět očima
• projevuje se uchopování bez sledování očima
• chvíli vydrží sledovat hodně barevný předmět v jeho zorném poli
• zpozorní při výrazných zvucích (+ objímací reflex)
• matky dokáži rozlišit zvuky (např.: při hladu, bolesti, problému…)
• projevuje se prosociální chování

2. měsíc

• mírné zvednutí hlavy na zádech i na břiše, i v náruči
• sleduje hračku v úhlu 90˚ - jde za ní pohledem
• podrží si hračku a křečovitě si ji dokáže dát do zorného úhlu
• nekoordinované pokusy zaměření aktivity na cíl (očima, tělem)
• očima pozoruje pohyb osoby, dokáže přijímat tekutiny lžičkou
• zpozorní při slyšeném hlasu
• projevuje se radostná aktivita, když se někdo/něco milého objeví/přistoupí k postýlce
• většinou radostné projevy na koupání

3. měsíc

• převaluje se celým tělem, někdy až o 180˚
• otáčí hlavičku a sleduje hračku do 180˚
• udrží hlavičku nad podložkou, opírá se o loketní klouby při ležení na břiše → tím posiluje šíjové svaly a dokáže se rozhlížet
• snaha dosáhnout předměty, sleduje očima drobné pohyby předmětů
• drží hračku a trhavými pohyby ji dostane do zorného úhlu a pohybuje s ní, mává
• vyjadřuje radost a údiv, směje se (důležitý moment pro přijetí dítěte rodiči, kteří ho do teď nepřijali)
• už se dá zklidnit hlasem, hudbou
• složité chování při jídle
• z asymetrické polohy přechází do symetrické, uvolňují se mu ruce (už je nemá sevřené) → aktivní uchopování
• s pomocí chvíli sedí (podložené polštáři) →sleduje jiný horizont světa (nový pohled) – má při tom kulatou páteř → po chvíli přepadne
• začíná se diferencovat křik a projevuje se klidné broukání, zpravidla dlouhých samohlásek (když se mu některá zalíbí, opakuje ji)

4. měsíc

• zvedá hlavu a ramena, opírá se o natažené lokty (už ne o předloktí) a při tom umí zvedat jednu ruku a sáhnou pro něco → stimuluje to dlaně a rozvoj pro plazení
• chvíli dokáže stabilněji sedět a při tom dokáže něco uchopit
• vydává různé zvuky
• intenzivně si zkoumá ručičky a nožičky → počátek vnímání sebe sama (doba, kdy se dítě kousne, štípne ochutnává se) – stejným způsobem zkoumá tělo matky → odlišení toho, co je ono a co je matka

5. měsíc

• aktivně se převaluje
• drží bezpečně trup a hlavičku nad podložkou
• rozhoupává se do lezení → reflexivní plazení – pak vymizí – pak rozhoupávání se (svaly už jsou na to připraveny)
• sahá aktivně po předmětech, uchopuje je, umí mít dva předměty v rukách a je „nervózní“, když vidí ještě třetí hračku, která se mu líbí a chce jí
• sedí jen s lehkou oporou
• když je drženo, opírá se pevně nohama o podložku (není to reflexivní)
• umí projevovat spokojenost a nespokojenost už jen modulací hlasu, dá najevo, že nechce být rušeno (např. od hry)

6. měsíc

samo se přitahuje do sedu stále důležité spojení ruka – pusa odliší souhlas a nesouhlas zabarvením hlasu a dokáže rozeznat změny v hlasu (hádání rodičů → rozpláče se) rádo si v sedě hraje u stolu – hrabavým pohybem sbírá věci z rovné plochy soustředí pozornost na řadu předmětů před sebou (rozptýlí pozornost) očima dá najevo, že chce něco podat velmi se zdokonaluje modulace hlasu → lálání a dá jím najevo svou spokojenost

7. měsíc

• plazí se za hračkou, přendává si jí z ruky do ruky a při plazení si ji sebou nese
• umí se posadit, stavět se
• při hlasových projevech zdvojuje (mama, dada,…) → je to silně rodiči posilováno
• umí si samo držet i předměty, které jí, nebo láhev
• negativní reakce na cizí lidi (pláč)

9. měsíc

• aktivně navazuje sociální kontakt s dospělým, snaží se na něj žvatlat, natahuje k němu ruce
• je šťastné, že se může obsluhovat (nakrmit se,…)
• umí uchopovat drobné předměty – nebezpečí
• dobře se orientuje v bytě, schovává si věci na různých místech
• při sezení si je jisté – naklání se přitom, sedí jak dlouho chce
• aktivní lezení, rozšiřuje se akční rádius )dítě chce vše poznat – už mu nestačí jedna místnost)
• už umí boční chůzi (s držením) a někdy ještě spadne, ale šikovně – umí to
• fáze klíšťového uchopování (baví ho sbírat drobné předměty)
• rozumí drobným výzvám (udělej pacipaci, ukaž jak jsi veliký, udělej papa)

Kognitivní vývoj

• Jean Piaget

• klíčový podnět pro kojence = senzomotorický
• základní pro člověka je interakce s prostředím → 2 procesy
• asimilace – člověk si přizpůsobí okolí
• akomodace – člověk se přizpůsobuje okolí
• od počátku existence organismu v prostředí se organismus pokouší vytvářet ekvilibrium (harmonii) a dávat pryč podněty, které harmonii brání
• zaměřuje se na všechny složky kognice: vnímání, paměť, myšlení, učení, představy

Fáze senzomotorické inteligence

• senzomotorika hraje základní roli pro základ inteligence kojence
• v první roku nesmírný pokrok – rozvoj reflexů, cvik, explorování → projevuje se to stále větším akčním rádiem (stále více se dostává z vězení vlastního těla)

1. měsíc

• především procvičování reflexů
• objevuje se počátek asimilace, která je trojího druhu a tvoří základ pro následnou primární, sekundární a terciární cirkulární reakci

1. reprodukční asimilace funkčního řádu - cvik, učí se sát několikrát denně, umí naznačit jak chce ležet – na konci 1. měsíce je souhra taková, že stačí opravdu jen naznačit co potřebuje – dokonalá souhra
2. transpoziční asimilace - také se projevuje v 1. měsíci, rozšíření reflexního schématu na jiné předměty (např.: zkouší zda mu sání tužky taky dá mléko)
3. rozpoznávací asimilace - dítě nejen rozšíří reflexní základ, ale dokáže rozpoznat rozdíly (např.: z tužky mléko neteče, z dudlíku taky ne, ale je to příjemné, z flašky teče, ale není to mléko, z maminky teče, ale ne vždycky)

1. - 4. měsíc

• dochází k projevům primární cirkulární reakce (vychází z reprodukční asimilace funkčního řádu) = utváření motorických návyků vázaných taky na senzorický aparát a dochází ke koordinaci vrozených reflexů a procvičených odpovědí = opakování jednou zdařilé reakce v důsledku dosažení zdařilého
• (např.: dítě náhodou při reflexní motorické aktivitě bouchne do chrastítka → to se několikrát opakuje → pak se naučí záměrně bouchat do chrastítka, aby slyšelo zvuk)
• - dochází k přechodu na sekundární cirkulární reakce = už si procvičilo nějakou aktivitu (bouchnu – chrastítko – zvuk), a teď to zkouší na ostatní věci → bouchnu do toho a onoho a co to udělá

4. - 8. měsíc

• dochází k rozšíření aktivního chování dítěte na objekty okolí (vychází z transpoziční asimilace)
• dítě začíná předvídat následky své činnosti → důsledek sekundární cirkulární reakce
• různě si mapuje předměty okolí (primární cirkulární reakce se může týkat jednoho předmětu různými způsoby)
• kolem 8. měsíce se objevuje terciární cirkulární reakce = koordinace různých instrumentálně podmíněných reakcí (ví, že gumová kačenka píská, ale že ji dostane jen při koupání → když vidí, že matka chystá vanu, jde si sbalit věci potřebné do vany – kačenku)
• matka funguje dvojím způsobem - donáší nové podněty → něco nového a zároveň funguje jako významný stabilizační faktor → je pořád tady a stejná

8. - 12. měsíc

• dochází ke koordinaci různých myšlenkových schémat, orientuje se v různých prostředích a cílech
• začíná chápat trvalost předmětu v čase
• 8. měsíc – anaklitická deprese (anaklino = opora) – deprese ze ztráty opory (Spitz)
• teď už nebrečí, že přišlo o mámu, ale snaží se dostat ke dveřím, protože ví, že tam máma někde je
• nejlepší hra je bubu-kuk, přijde mu to jako strašná sranda; pak si to dítě vylepší a samo si zakrývá oči
• chápání trvalosti předmětu v čase je jednou z významných veličin inteligence

12. měsíc - 18. měsíc

• nacházení nových prostředků – začínají se rozvíjet projevy, které jsou charakteristické nacházením nových prostředků
• umí aktivně pustit předmět z ruky (výrazný vývojový skok) → pouští vše a pozoruje změny toho předmětu
• když na něco nedosáhne, tak si to něčím podá (přisune podložku, žduchne to jinou hračkou) → nové prostředky → velké individuální rozdíly!

Předřečový vývoj

• za základnu řečového vývoje lze pokládat:

• předřečové projevy – matka s dítětem komunikuje od počátku jeho vývoje. Předává dítěti prostřednictvím dialogu, ve kterém je zpočátku sama aktivní, zkušenosti a zprostředkovává mu svět s jeho souvislosti potřebnými pro konkrétní život dítěte. Nepřetržitě interpretuje chování.
• za první předřečový projev dítěte lze považovat křik
• kromě pláče kojenec produkuje množství zvuků (i pláč mají odlišný, některý zní blé, blé, jiný krá, krá,…); zároveň dochází ke spontánnímu rozvoji zvuků a hlasů, i primární, sekundární a terciární kruhové reakce → důležité, aby měl klidné, ale stimulační prostředí
• oční kontakt
• broukání, lálání, echolálie (opakování jednou zvláště zdařilého zvuku
• zdvojování slabik
• „dialogy" s rodiči (dítě produkuje zvuky → přistoupí dospělý a začne mluvit → dítě zmlkne a zkoumá mluvidla, pozoruje artikulaci)
• bezhlasý šepot = matka říká: řekni máma, řekni máma → dítě to říká, ale bez hlasu, jen pohybem rtů
• kolem 8. měsíce dítě ztrácí citlivost k rozlišení fonému všech jazyků světa
• kolem 12. měsíce dítě rozumí mnoha slovním výzvám (udělej papa)
• na konci 1. roku dítě ovládá jen několik slov – okolo 10ti, většinou jsou to univerzální slova (např.: ham)

• spor:

• dítě samo bez učení začne nejdřív produkovat hrdelnice (např.: gl), protože v těch místech je největší napětí, které tím uvolňuje a vyhovuje to Veselkovu zákonu od prostřed ke krajům (zastávají pediatři)
• nejdřív produkuje retnice (b, m, p), protože to souvisí se sáním a pojem „matka“ je ve všech národech spojená s retnicí „m“

Specifika mateřské a otcovské mluvy

• dítě se musí naučit:

• rozčlenit, co slyší
• dekódovat (odlišit něco od zvukové kulisy)
• porozumět (že nějaký zvuk patří nějaké věci)
• imitovat (musí k tomu umět to předchozí)
• vhodně použít (neukončený proces – trvá celý život)
• prosadit se v komunikaci
• upoutat na sebe pozornost

Child directed speech

• specifika řeči zaměřené na dítě:

• využívána přehnána intonace
• dospělí mluví vyšším hlasem (ženy vyšším než muži)
• jsou zvýrazňována podstatná jména a slovesa a těmto slovům je dán při promluvách k dítěti větší prostor
• zájmena 1. a 2. osoby jsou nahrazovány jmény (podívej, co Pepíček udělal, místo podívej, co jsi to udělal)
• slovní projev je v pomalejším tempu a přestávky jasně rozdělují výroky a věty
• opakují se stejná slova a větné části (stejný základ, který pomalu rozvíjí)
• těžší hlásky jsou nahrazovány jednoduššími (žádné ř, č, ž)
• omezená slovní rozmanitost
• více zdrobnělin
• častěji zapojována omezená slovní zásoba používána dítětem
• častěji slova konkrétní než abstraktní
• projevuje se správná gramatika a plynulost řeči, a to i u těch dospělých, kteří nikdy správně nemluví
• krátké a srozumitelné věty
• redukce obsahové složitosti řeči
• nejčastěji užívány tázací věty (pobízejí dítě do mluvy), pak oznamovací a pak rozkazovací
• zdůrazňovány nové informace

• intuitivní rodičovství (Papoušek), rodiče se přizpůsobují mentální zralosti dítěte – zvýšená empatie → usnadnění vzájemného porozumění a podněcování dítěte k vlastní řečové produkci, komunikace ve starším věku dítěte = rodičovská didaktika (Papoušek) – zatěžovat přiměřeně svoje dítě

Rituální jazykové hry

• při kterých matka zapojuje všechny modality dítěte, upoutává jeho pozornost, staví se mu do zorného pole, doprovází verbální projevy nápadnými projevy motorickými (úsměv, tleskání, vzpažuje mu ručičky)
• velmi často jsou tyto rituální jazykové hry spojovány s určitou pravidelností (např.: v případech přebalování, oblékaní, v určitých situacích – koupání, kojení,…)
• matčiny hry jsou doprovázeny spíše stabilitou, uklidněním; otcovy spíše nestabilitou, novými zkušenostmi → obě jsou důležité a jsou komplementární

• Bruner popisuje pět procesů, ve kterých se dítě připravuje na osvojení si jazyka:

1. učí se při rituálních jazykových hrách rozlišovat mezi jednatelem a objektem jednání, a tím se učí gramatickému rozlišení subjektů a predikátu
2. je upoutávána pozornost dítěte: „podívej“ zacinká zvonkem „zvoneček“ zase zacinká – to je považováno za předstupeň hry „Každá věc má své jméno“ (12.-15. měsíc, dítě chce vše pojmenovávat)
3. po upoutávání pozornosti a pojmenování věcí následuje jejich popis, vlastnosti, místo kam patří
4. dítě rozlišuje tón matky a imituje ho, přejímá tedy emocionální náboj vázaný na slovní označení – „to krásně cinká“, „to ošklivě štípe“
5. nastupují různé řečové hry

• kolem 1. roku dochází k relativně rychlému nárůstu slovní zásoby

• hypotézy, jak se tento proces odvíjí:

1. napodobování – při kterém dochází k fonetickému zjednodušení, vypouštěné předních segmentů (např. prvních slabik), zdvojení slabik, námitkou je, že kdyby mělo dítě alespoň jednou slyšet všechny kombinace slov, které používáme, začali bychom mluvit v 70 letech
2. podmiňování – matka jako korektor, který opravuje slova, opakuje mu je správně, má to ale malá efekt, protože mu ty opravy nenutí
3. metoda „testování hypotéz“ – dítě se naučí pravidlo a testuje ho
4. důraz na vrozené vzory – Chomsky, vývoj jazyka je srovnatelný v různých kulturách → vrozená danost

• období symbolické předpojmové (15. – 36. měsíc) → první slova mají expresivní a regulativní charakter