Úzkost

Co je úzkost?

• Úzkost je subjektivně velmi nepříjemný citový stav, doprovázený předtuchou nebezpečí nebo hrozby, kterou ale jedinec není schopen přesně pojmout či určit.

• Podle některých autorů se úzkost vztahuje spíše na něco, co očekáváme v budoucnosti, kdežto strach vzniká v reakci na přítomnou situaci.

• Úzkost i strach řadíme mezi primární emoce. Mají k sobě velice blízko a ne vždy je snadné mezi nimi rozlišovat. Strach se pojí s konkrétním objektem, úzkost je spíše nespecifická.

• Úzkost a strach nás chrání před nebezpečím, mobilizují organismus, bystří naše smysly a připravují nás na optimální fyzický a psychický výkon. Úzkost má organismus připravit na "útok nebo útěk".

• Úzkostné poruchy se vyskytly u 13, 6% evropské populace a řadí se mezi nejčastější duševní poruchy.

Tělesné projevy úzkosti

1. zvýšené svalové napětí: jedinec se mnohdy cítí „ztuhlý“ nebo „svázaný“. Ve stavech paniky se můžeme dostat do bezmocné křeči. Objevuje se třes, který stavy úzkosti může ještě umocnit.

2. Zrychlení srdeční akce: rychlejší tep a silnější stahy srdeční svaloviny jsou přirozenou reakcí organismu na stav ohrožení, který jedinec při úzkosti subjektivně prožívá. Zrychlení srdeční akce také vede k posílení stavu úzkosti. Jakékoli výkyvy v oblasti srdeční činnosti jsou chápány jako ohrožující.

3. Bolest na hrudi: jejím zdrojem zpravidla nejsou chorobné změny na srdci, ale svalový stah kosterního svalstva hrudníku. Bolest bývá palčivá, svíravá a může vystřelovat do zad či do rukou. Někdy je špatně interpretována jako infarkt.

4. Dechové obtíže: člověk má při stavu úzkost často pocit nedostatku vzduchu. To je způsobeno buď napětím bránice, nebo zvýšeným obsahem kyslíku v krvi – kdy není potřeba vysílat specifický signál, po kterém se nadechneme a úzkostný jedinec to mnohdy interpretuje jako pozvolnou zástavu dýchání.

5. Zažívací a trávicí potíže: napětí svalů způsobuje pocit zúžení trávicí trubice nebo pocit „knedlíku v krku“. Také nadměrné polykání vzduchu, typické pro nerovnoměrné dýchání, vede k pocitům nevolnosti. Dalším tělesným projevem úzkosti je také nutkání ke zvracení nebo průjem.

6. Pocit slabosti, blížících se mdlob, závratě: při úzkostné (poplachové) reakci se do krve vyplavuje glukóza, která nás má připravit na náročnou situaci. Pokud však nedojde k jejímu využití, je opačnými mechanismy převáděna zpět do zásobních prostorů. V takové situaci může nastat stav přechodné nerovnováhy, který je jedincem prožíván jako nepříjemný pocit slabosti, blížící se mdloby nebo závratě.

7. Kožní příznaky: pokožka bývá spíše chladná (povrch těla je méně prokrvený na úkor svalů a ostatních orgánů). Častá je zvýšená potivost.

8. Bolest hlavy: většinou jsou vyvolány nepřiměřeným svalovým napětím. U lidí s chronickou úzkostí se objevují trvalejší bolesti hlavy. Někdy se používá termín "hat phenomenon" – vyjadřuje pocit, jenž má člověk, který si na hlavu nasadil příliš těsnou čepici.

9. Bolesti zad: při dlouhotrvajících úzkostech se mohou objevit funkční blokády krční a bederní páteře.

10. Mdloby: přesto, že většina těch, kteří prožívají úzkost má pocit, že brzy omdlí, jen velmi malá část reálně upadne do krátké mdloby.

Ontogeneze úzkosti

• Úzkost, jakožto biologicky podmíněná emoce, prochází v průběhu života člověka složitým vývojem.

Úzkost podle Sigmunda Freuda

• Sigmund Freud předpokládal, že úzkost vzniká transformací nevybitého libida.

• Úzkost chápal jako výsledek neúplné nebo ne zcela úspěšné represe energetické komponenty pudového přání, jehož kognitivní nebo imaginativní složku se podařilo přesunout do nevědomí. Část oné pudové energie však stále zůstává ve vědomí, kde se projevuje jako tzv. volná úzkost. Pudová přání jsme sice schopni vytěsnit, ale jejich energetická komponenta se v psychice hromadí, což vede ke vzniku úzkosti.

FREUD ROZLIŠOVAL DVA ZÁKLADNÍ DRUHY ÚZKOSTI:

1. Automatická úzkost: vzniká samovolně a to kdykoli je ego zavaleno podněty, které jsou pro něj nezvládnutelné. Tato nadměrná excitace velmi často pramení z vnitřních zdrojů, především z nezvládnutelných popudů id. Automatická úzkost může taktéž nastat v konfrontaci s dříve prožitou traumatickou situací. Tento typ úzkosti je natolik intenzivní, že se mu neubrání ani obranné mechanismy ega, což často vede k prožitkům paniky nebo k pocitu bezmocnosti. Dle Freuda se automatická úzkost objevuje především v raném věku jedince, kdy ego ještě není dostatečně zralé a silné.

2. Signální úzkost: mobilizuje obranné mechanismy, kterými se ego snaží danou situaci zvládat. Není už tak intenzivní jako úzkost automatická. Objevuje se spolu s rozvojem schopnosti předvídat nástup nebezpečných či traumatických situací.