Dýchací soustava

Dýchací systém

• výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím
• vdech – inspirium – příjem O2
• výdech – expirium – odevzdávání CO2 a vodních par
• účast orgánů dýchací soustavy a dýchacích svalů

• horní cesty dýchací / HCD – nos, dutina nosní, nosohltan

• dolní cesty dýchací / DCD – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky

• dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu
• dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem

• 

  www.szskm.cz

Horní cesty dýchací

Nos - nasus

• typický útvar lidského obličeje
• kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami
• anatomické dělení na:

1. kořen – radix nasi
2. hřbet – dorsum nasi
3. hrot – apex nasi
4. křídla – ala nasi

Dutina nosní - cavum nasi

• začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – nares
• ústí zadními otvory – choanae – do nosohltanu – nasopharynx
• nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)
• nosní přepážka – septum nasi – chrupavčitá část tvořena kosti čichovou a radliční
• strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové
• kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny

skořepy nosní:

1. horní – concha nasalis superior
2. střední – concha nasalis media
3. dolní – concha nasalis inferior

sliznice dutiny nosní:

1. čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový
2. dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty

• vedlejší dutiny nosní = sinus paranasales - menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní,vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní, u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní

1. dutina horní čelisti = sinus maxillaris
2. dutina kosti klínové = sinus sphenoidalis
3. dutina kosti čelní = sinus frontalis
4. dutina kosti čichové = sinus ethmoidales

Dolní cesty dýchací

Hrtan - larynx

• dutý nepárový orgán
• horní část – trojboká pyramida
• dolní část – válec
• morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)
• hrtan je tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy
• dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami

• chrupavka štítná – cartilago thyroidea - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – prominentia laryngea (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce (os hyoideum), dolů k prstencové chrupavce
• chrupavka prstencová – cartilago cricoidea - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové
• chrupavky hlasivkové – cartilagines arytenoideae
• chrupavka hrtanová – epiglotis - uplatňuje se při polykání – uzavírá vchod do hrtanu – brání průniku sousta do dýchacích cest

Hlasivky

• 2 páry hlasových vazů od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné
• horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – rima glottis
• dolní – nepravé vazy hlasivkové
• tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu

výška zvuku závisí na:

1. rychlosti proudícího vzduchu
2. prostornosti hrtanu
3. šířce štěrbiny
4. napětí vazů a jejich délce

• tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů

Průdušnice - trachea

• 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem
• navazuje na chrupavku prstencovou
• je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené
• kromě vazivových spojů jsou chrupavky spojené svalovými vlákny, které umožňují změnu délky
• s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí
• dělí se na pravou a levou průdušku

Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister

• dexter – pokračování průdušnice
• sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty
• stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny
• řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu

Plíce - pulmo

• tvoří je 2 laloky – pulmo dexter et sinister

• uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – mediastinem

Stavba plic:

• vrchol plíce přesahuje 1. žebro
• žeberní plocha je vyklenutá
• každá plíce je rozdělena hlubokými zářezy na laloky – lobi – dexter. má 3 laloky, sinister má 2 laloky
• na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – hilus pulmonis, kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – radix pulmonalis

• spodina plic je mírně vyklenutá a nasedá na diaphragmu
• povrch plic pokrývá vazivová blána – poplicnice – pleura pulmonalis, která na vnitřní straně hrudníku přechází v blánu hrudní – pohrudnici – pleura parietalis
• mezi oběma štěrbinami vzniká prostor vyplněný čirou tekutinou, která umožňuje klouzavý pohyb plíce

• v mládí je povrch plic narůžovělý, věkem se barví do šedočerna (mramorový povrch) z usazených zplodin
• hlavní průduška se v plících dělí na průdušky segmentální, které vstupují do jednotlivých laloků
• pulmo dexter – 3 laloky (horní – 3 segm.průdušky, střední - 2, dolní - 5)
• pulmo sinister – 2 laloky (horní – 5 segm.průdušek, dolní – 4-5)
• ze segmentálních průdušek odstupují průdušinky – bronchioli, které se otevírají k jednotlivým plicním lalůčkům, až do průměru 1mm obsahují chrupavku
• jemné průdušinky se větví v trubičky sklípkové – ductuli alveolares, které přecházejí ve sklípkové váčky – sacculi alveolares,na jejich stěnu nasedají plicní sklípky – alveoli pulmonis
• skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – acinus
• 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis
• alveoli pulmonis – vnitřní stěnu tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu. Na zevní straně je epitel s hustou kapilární sítí – výměna dýchacích plynů
• celková dýchací plocha – 80-130 m2
• výkonná plocha průměrně 80 m2
• klid – průtok 4 l/min krve
• práce – průtok 25-30 l/min krve
• krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh
• výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty

Mechanika dýchání

• vdech – aktivní činnost dýchacích svalů – bránice (60%), zevní mezižeberní svaly
• výdech – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly
• pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK

• žeberní – kostální dýchání – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro
• brániční – abdominální dýchání – typické pro muže a děti
• nejčastější je kombinace tzv. kostoabdominální typ dýchání

Minutová ventilace

• součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu – dynamická hodnota plicní ventilace
• závisí na dechovém objemu a dechové frekvenci
• lid – průměrně 8 l/min
• práce – průměrně 80 l/min

Dechová frekvence

• počet dechů za minutu (vdech + výdech)
• dospělí – 16-18 l/min
• děti – 20-26 l/min
• sportovci – 10-14 l/min

Vitální kapacita plic

• maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu

• TLC – celková kapacita plic
• VC – vitální kapacita
• IRV – inspirační rezervní objem (2-2,5 l)
• ERV – expirační rezervní objem (1,5 l)
• VT – dechový objem – respirační objem (0,5 l)
• FRV – funkční reziduální kapacita
• RV – reziduální objem (1,5 l)

• VT + IRV + ERV = VC
• VC + RV = TLC

• VC u mužů – 3,5 - 5 l
• VC u žen – 2,5 - 4 l
• měření pomocí spirometru
• závisí na zdravotním stavu, tréninku, pohlaví, věku, výšce, hmotnosti

Řízení dýchání

• dýchací centrum – prodloužená mícha
• vdechové centrum – apneustické
• výdechové centrum – pneumotaxické

• rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby
• dýchání se automaticky přizpůsobuje potřebám organismu, bez vědomého ovlivnění
• činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty

• chemie – složení krve – obsah O2 a CO2
• chemoreceptory – zakončení, arteria carotis, aorta
• nervus vagus – zakončení v oblasti plicních sklípků reaguje, napětí stěn ovlivňuje nervové vzruchy – informace do dýchacího centra
• emoce – ovlivnění podmíněnými reflexy
• centrum – mozková kůra – automatické dýchací pohyby můžeme vůlí na krátký čas ovládnout, ale po určité době (cca 1 min) se vše vrací zpět

• Eupnoe - klidné pravidelné dýchání
• Hyperpnoe – prohloubené dýchání s větší ventilací
• Polypnoe – zrychlení dechové frekvence
• Oligopnoe – dýchání se zpomalenou frekvencí
• Apnoe – krátkodobá zástava dýchání
• Dyspnoe – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí

Onemocnění dýchací soustavy

Pneumotorax

• plíce pokrývá poplicnice
• hrudník kryje pohrudnice
• mezi oběma blánami je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku
• vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu
• vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští – nastává plicní kolaps - pneumotorax

příčina vzniku:

• spontánní pro astma
• plicní fibrosu
• TBC
• karcinom
• traumatický při fraktuře žeber
• přetlakový při potápění, létání
• klinický projev – bolest na hrudi, kašel, dušnost, asymetrické pohyby hrudníku při dýchání
• terapie – odsátí vzduchu, klid, event. chirurgický zákrok

• Pneumonie - zánět plic - viry, mykóza → klid, antibiotika
• Tuberkulóza (nejen plic, i jater, sleziny, kostí) - infekce způsobená bakteriemi (jako chřipka), rychle šiřitelná → antituberkulotity
• Bronchygenní karcinom = rakovina plic - převažuje u mužů, 20 x víc u kuřáků, chybí primární příznaky, pak kašel, dušnost, vykašlávání krve = hemoptýza
• Plicní embolie - do plic se může dostat vzduch, bublina apod.
• Syndrom spánkové apnoe - krátkodobá zástava dýchání během spánku - chrčení, muži 40 - 60 let, obezita