Interpersonální vztahy
Verze z 11. 12. 2013, 09:44, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
- interpersonálními vztahy se zabývá sociální psychologie
Vymezení
- interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce, komunikace, interakce a další
- významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal Relationship)
- začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším
- osobám
- jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií
- vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů
- prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter meziosobních vztahů
- postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu
- osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru
- základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah
- vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu
- sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho ovlivňuje jednání a duševní stav druhého
- Thibaut a Kelley rozeznávají:
- dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci
- komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci, rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt, příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v situaci trestání nebo odměňování dítěte, sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování)
Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně:
- úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je
- úroveň personifikovaného vztahu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný, personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými vchází do styku
- objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu
- Duck u vztahů rozlišuje:
- sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách
- mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti druhého člověka a jeho pohledu na svět
- při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů: jistou dvouznačnost svých signálů, dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí
- přístupy ke vztahu:
- teorie sociální směny
- teorie rovnosti
Teorie sociální směny
- viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“
- . Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých vztahů
- dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii:
- vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem
- vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním různých typů odměn
- zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný
- institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání
Teorie rovnosti
- equity theory
- vyvinula se z teorie sociální směny
- větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami
- klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit
- Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů:
- lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti
- odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit
- svůj vlastní férový systém
- nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu - pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu, osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž, velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu