Interpersonální vztahy

  • interpersonálními vztahy se zabývá sociální psychologie

Vymezení

  • interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce, komunikace, interakce a další
  • významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal Relationship)
  • začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším
  • osobám
  • jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií
  • vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů
  • prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter meziosobních vztahů
  • postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu
  • osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru
  • základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah
  • vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu
  • sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho ovlivňuje jednání a duševní stav druhého


  • Thibaut a Kelley rozeznávají:
  1. dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci
  2. komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci, rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt, příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v situaci trestání nebo odměňování dítěte, sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování)

Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně:

  1. úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je
  2. úroveň personifikovaného vztahu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný, personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými vchází do styku
  • objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu


  • Duck u vztahů rozlišuje:
  • sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách
  • mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti druhého člověka a jeho pohledu na svět


  • při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů: jistou dvouznačnost svých signálů, dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí
  • přístupy ke vztahu:
  1. teorie sociální směny
  2. teorie rovnosti


Teorie sociální směny

  • viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“
  • . Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých vztahů
  • dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii:
  1. vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem
  2. vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním různých typů odměn
  3. zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný
  4. institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání


Teorie rovnosti

  • equity theory
  • vyvinula se z teorie sociální směny
  • větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami
  • klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit
  • Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů:
  1. lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti
  2. odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit
  3. svůj vlastní férový systém
  4. nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu - pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu, osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž, velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu