Interpersonální vztahy

• interpersonálními vztahy se zabývá sociální psychologie

Vymezení

• interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce, komunikace, interakce a další
• významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal Relationship)
• začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším
• osobám
• jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií

• vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů
• prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter meziosobních vztahů
• postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu
• osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru
• základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah
• vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu
• sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho ovlivňuje jednání a duševní stav druhého

• Thibaut a Kelley rozeznávají:

1. dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci
2. komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci, rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt, příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v situaci trestání nebo odměňování dítěte, sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování)

Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně:

1. úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je
2. úroveň personifikovaného vztahu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný, personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými vchází do styku

• objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu

• Duck u vztahů rozlišuje:
• sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách
• mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti druhého člověka a jeho pohledu na svět

• při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů: jistou dvouznačnost svých signálů, dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí

• přístupy ke vztahu:

1. teorie sociální směny
2. teorie rovnosti

Teorie sociální směny

• viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“
• Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých vztahů
• dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii:

1. vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem
2. vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním různých typů odměn
3. zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný
4. institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání

Teorie rovnosti

• equity theory
• vyvinula se z teorie sociální směny
• větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami
• klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit
• Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů:

1. lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti
2. odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit
3. svůj vlastní férový systém
4. nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu - pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu, osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž, velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu