Locus of control

Verze z 23. 6. 2015, 15:59, kterou vytvořil Husokachna (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Locus of control (volně přeloženo místo či těžiště kontroly) je pojem v psychologii, který označuje, do jaké míry jsou jednotlivci přesvědčeni o tom, že jsou schopni kontrolovat a ovládat výsledky své činnosti. Autorem tohoto konceptu je americký psycholog Julian B. Rotter. Rotter odlišil dva póly, jež chápe jako kontinuum, externí a interní locus of control.

  1. Pokud je chování chápáno jako více závislé na vnější kontrole, tedy např. na osudu či štěstí, jedná se o externí locus of control.
  2. Pokud je chování chápano jedincem jako výsledek vnitřních faktorů (např. úsilí, výdrže, nebo svobodné vůle), jedná se o interní locus of control.
  • Rotter poprvé uveřejnil svůj koncept „locus of control“ v roce 1954, v roce 1966 pak publikoval v časopise Psychological Monographs článek shrnující tento konstrukt na základě více jak desetiletého výzkumu pod názvem Generalized expectancies for internal versus external control of reinforcement [1]. Na základě tohoto konstruktu autor vytvořil vlastní dotazník, který byl dalšími autory pak pro různé potřeby modifikován[2].
  • Interní locus of control koreluje v pětifaktorovém osobnostním dotazníku se svědomitostí, a to spolu s vysokou vytrvalostí, nízkou mírou prokrastinace, trpělivostí, vysokou sebekontrolou nebo vysokou mírou self-efficacy, tedy s konstrukty dalších psychodiagnostikých metod. [3]


Pokud subjekt chápe zpěvnění jako následek vlastní akce, ne však zcela závislý najeho akci, potom je zpravidla považováno za výsledek kontroly jinými mocnými lidmi… Stav, kdy je osoba přesvědčena, že událost je závislá na jejím vlastním chování nebo na jejích trvalých charakteristikách, jsme nazvali přesvědčením o interní kontrole.[1]. Julian Rotter

Odkazy

  1. 1,0 1,1 Rotter Julian B. (1966). Generalized expectancies for internal versus external control of reinforcement. (28 p.) Washington: American Psychological Association.
  2. Brichcín Milan. (1999). Vůle a sebekontrola. Teorie, metody, experimenty. (1. vyd., 423 s.) Praha: Karolinum.
  3. Mccrae a Lockehoff, 2010. Self-Regulation and the Five-Factor Model of Personality traits. Handbook of Personality and Self-regulation. In: Hoyel, R. Handbook of Personality and Self-regulation. Oxford: Blackwell Publishing. 2010. ISBN 978-4051-7712-2.