Terapie sexuálních deviací

• pokud vycházíme z esencialistického (nativistické pojetí) modelu sexuálních deviací, jsou zde tyto podmínky:

1. deviace jsou založeny na vrozených dispozicích
2. jsou celoživotní záležitostí a neměnné (nejdou změnit léčbou či trestem)
3. neexistuje kontinuum mezi normalitou a deviaci

• deviace tedy neumíme vyléčit, umíme ji pouze léčit → neumíme změnit sexuální preferenci, umíme ho jen adaptovat, aby mu to nečinilo problémy
• treatment of sexual offenders - léčba sexuálních delikventů → tak je to
• všude ve světě, u nás je léčba sexuálních deviantů
• ve světě mají také horší výsledky
• u nás vznikl model komplexní léčby sexuálních deviantů v 70. letech
• postup:

1. trestný čin → pošlou člověka ke znalci (sexuolog, psychiatr) → ten zjistí, zde je nebo není deviantní
2. není deviantní → soud → trest
3. je deviantní → soud → konstatuje se podstatně snížená ovládací schopnost → nižší sazba trestu + léčba

• léčba může být ambulantní u lehčích prohřešků, nebo ústavní (nástup po vykonání trestu nebo ve výkonu trestu - Kuřimi), která potom přejde do ambulantní
• specializované sexuální oddělení → první v roce 1976, které založila Zimanová a Hubálek v Horních Beřkovicích, vytvořili systém léčby, který se rozšířil (dále Kosmonosy, Želiv, Bohnice, Brno - Černovice, Opava)
• hlavní léčebnou metodou v těchto oddělení je psychoterapie → komunitní léčba podle modelu SUR (Skála, Urban, Rubeš)

Model léčby sexuálních deviantů v ČR

cíle:

• úprava chování v nejširším slova smyslu (nejen v sexuálním smyslu, protože často přicházení z vězení a jsou maladaptováni)
• získávání informací o sexualitě (jak o normální sexualitě, tak o deviantní, aby mohli srovnávat), o alkoholu a drogách (protože jsou často přídatnou komplikací)
• náhled, získání náhledu (critical insight) - na základě náhledu si uvědomí svou odlišnost a tak i svou nebezpečnost, základ úspěchu terapie, musí odbourat své obranné mechanismy (nejčastěji racionalizace), důležité v tomto ohledu je vytvoření empatie (porozumění) při té terapii
• posílení vědomé kontroly - aby dovedli rozeznat události, které končí tím deliktem
• změna postojů u pacientů - měli by si vytvářet altruistické, prosociální, symetrické postoje; mají totiž tendenci přebírat negativní postoje od populace (jsem pedofil, jsem odpad společnosti)
• sexuální adaptace - sexuologický cíl, snižuje to pravděpodobnost sexuální recidivy, adaptace na netrestné formy sexuální realizace, pacient si vybere svůj sexuální cíl a na ten se začne adaptovat, ideální je, když se povede adaptovat na (ne)koitální formy s dospělou osobou, jinak je cílem masturbační aktivita s deviantními představami, pokud ani toto není možné, vede se pacient k deviantní ale sociálně netrestné aktivitě, v nejhorším případě musí být dočasně (léky, hormony) nebo trvale (kastrace) tlumen
• sociální reintegrace - přišli z vězení, nemají byt, práci, přátelé - pomoci jim, hodně pacientů se třeba až během léčby vyučí

jak těchto cílů dosahovat:

1. správná diagnostika - základní věc pro léčbu, určit co mu je; tím, že se to během léčby sleduje, jak na tom je, dává mu to dobrou zpětnou vazbu
2. specializace léčby - máme specializované oddělení, to není všude ve světě
3. komplexnost léčby - pacienti mají všichni skupinovou psychoterapii, režimovou terapii a farmakoterapii (hormonální útlum) + sociální opatření; celé je to založené na té komunitní léčbě