Financování vědy v ČR

Verze z 2. 2. 2016, 15:40, kterou vytvořil Kristyna.Volfova (diskuse | příspěvky)

Vědecká a výzkumná činnost (dále jen VaV) je v České republice financována z řady různých zdrojů. Hlavním zdrojem je institucionální podpora, pomocí níž stát udržuje v bazálním chodu vysoké školy, Akademii Věd ČR a jiné výzkumné organizace. Přípravu má na starosti Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), která mimo jiné zpracovává návrh střednědobého výhledu podpory VaV, návrh výše celkových výdajů na VaV u jednotlivých rozpočtových kapitol a návrh jejich rozdělení. Zdrojem dalších prostředků je Grantová agentura ČR (GAČR), Technologická agentura ČR (TAČR) a ostatní subjekty, které pomocí účelové podpory financují vybrané projekty. Finance lze také získat subvencí přes nejrůznější operační programy i ze stran ministerstev, Evropské unie et cetera. Neméně důležitou složkou je také pomoc od dárců, korporací a výnos z vlastní hospodářské činnosti (například z prodeje licencí a patentů).

Soubor:Myšlenková mapa-financování vědy
Financování vědy a výzkumu v ČR


Institucionální podpora


Touto cestou jsou podporovány pouze subjekty nekomerčního charakteru. Alokace prostředků od poskytovatelů k příjemcům (výzkumným organizacím) je propočítávána na základě platné metodiky hodnocení výzkumných organizací[1]. Důležitým dokumentem v této oblasti je také zákon č. 130/2002 SB., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků.[2]

Účelová podpora


Účelové financování se zaměřuje na podporu konkrétních projektů a grantů, které jsou vypsané v rámci projektové soutěže. Soutěže zaštiťují tzv. poskytovatelé - Grantová agentura ČR, Technologická agentura ČR, ministerstva (největším poskytovatelem je Ministerstvo školství). V rámci systému účelové podpory se rozlišují tři typy projektů VaV:

  1. programový projekt, ve kterém příjemce vyjadřuje, jakým způsobem a za jakých podmínek přispěje k naplnění cílů programu formulovaných poskytovatelem.
  2. grantový projekt, ve kterém příjemce cíle a způsoby řešení v základním výzkumu stanovuje sám,
  3. veřejnou zakázku ve výzkumu a vývoji, ve které příjemce provádí výzkum a vývoj pro potřeby poskytovatele, který je jediným uživatelem jeho výsledků.[3]
Soubor:Podpora VaV podle poskytovatelů
Podpora vědy a výzkumu podle poskytovatelů[4]
Soubor:Financování vědy podle zdrojů
Financování vědy a výzkumu podle zdrojů [4]


Výdaje na vědu

Picture1.png

V roce 2015 dosáhly celkové výdaje na vědu a výzkum v České republice 82 mld. Kč, což představuje 1,9 % HDP. (data z Gross Domestic Expenditures on Research and Development). Věda a výzkum se v České republice provozuje na 2 800 pracovištích, z nichž 80 % náleží do podnikatelského sektoru. Ze státního rozpočtu ČR bylo vyčleněno 26,8 mld. Kč. Podniková sféra investovala v ČR do vědy přibližně 55 mld. Kč. Z celkového rozpočtu putovalo 13,2 mld Kč na institucionální financování a 13,6 mld Kč na financování účelové.[5]



Existuje také řada rámcových a operačních programů:

  1. Program Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace
  2. Operační program výzkum, vývoj a vzdělávání
  3. VaVpl operační program Výzkum a vývoj pro inovace
  4. Operační program Praha - pól růstu ČR
  5. Program Návrat
  6. Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI)
  7. Program bezpečnostního výzkumu České republiky 2015-2020


Úskalí financování výzkumu, vývoje a inovací


Veřejné výdaje na VaV v ČR nejsou dostatečné a jejich využívání není efektivní. I přes vysoké výdaje je totiž tato podpora (ve vztahu k počtu obyvatel a ekonomické vyspělosti) nedostatečná, v rámci EU dokonce podprůměrná. Potencionální excelence je navíc ohrožena podporou širokého spektra oborů. Potýkáme se také s malým zapojením do mezinárodních projektů, s nízkým čerpání finančních prostředků z Evropského výzkumného prostroru, s nedostatečnými investicemi soukromého sektoru a s faktickou neexistencí financování inovací rizikovým kapitálem.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Metodika hodnocení [online]. Praha: Vláda ČR, 2015 [cit. 2015-10-11]. Dostupné z: [1]
  2. ↑ Zákon o podpoře výzkumu a vývoje [online]. Praha: Parlament ČR, 2002 [cit. 2015-10-11]. Dostupné z:[2]
  3. ↑ Finanční podpora výzkumu a vývoje v ČR: její získání a utrácení [online]. AVO [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: [3]
  4. ↑ 4,0 4,1 SOUČEK M. Financování a hodnocení vědy v ČR [přednáška, prezentace]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze: Ústav informační vědy a knihovnictví, 2015-11-30 [cit. 2016-02-02]
  5. ↑ Souček M. Bibliometrie a financování vědy v ČR. Prezentováno na [Seminář o řízení, hodnocení a financování vědy v ČR; 2015; Praha.]
  6. ↑ KLUSÁČEK, Karel, Zdeněk KUČERA a Michal PAZOUR. Bílá kniha výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008, 96 s. ISBN 978-80-86429-99-1.

Doporučená literatura

  • KLUSÁČEK, Karel, Zdeněk KUČERA a Michal PAZOUR. Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Vyd. 1. Praha: Technologické centrum Akademie věd ČR, 2008, 100 s. ISBN 978-80-86429-89-2.
  • KLUSÁČEK, Karel, Zdeněk KUČERA a Michal PAZOUR. Kniha zahraničních dobrých praxí při realizaci politik výzkumu, vývoje a inovací. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008, 138 s. ISBN 978-80-7419-000-1.
  • FRANCOVÁ, Pavla (ed.). Financování Výzkumu. Národní technická knihovna [online]. [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: [4]
  • HERZÁNOVÁ, Radmila a Anna KOVÁŘOVÁ. 2010. Financování vědy a výzkumu. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc, 65 s. ISBN 978-80-87240-25-0.
  • JÍLKOVÁ, Eva. 2010. Ekonomie vědy a výzkumu. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc, 77 s. ISBN 978-80-87240-27-4.
  • PRNKA, Tasilo, Karel ŠPERLINK a Petr KŘENEK. 1999-. Průvodce systémem státní podpory výzkumu a vývoje v České republice. Ostrava: Repronis, ISBN 978-80-87294-16-1.
  • PEKOVÁ, Jitka, Jaroslav PILNÝ a Marek JETMAR. 2008. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 712 s. ISBN 978-80-7357-351-5.
  • ONDŘEJ, Vaněk. 2015. Finanční zdroje pro VVI v ČR a EU: Studijní text ke třetímu modulu Managmentu vědy a inovací při Centru pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy v Praze. 29 stran. Dostupné také z: [5]
  • VALENTOVÁ, Ivana. 2010. Specifika financování vědy a výzkumu z prostředků Evropské unie. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc, 68 s. ISBN 978-80-87240-26-7.
  • Konference 2008: financování vědy a budoucnost českých nadací : [příspěvky přednesené na vědecké konferenci .., kterou pořádala Grantová agentura České republiky a Národohospodářský ústav Josefa Hlávky ve spolupráci s Fórem dárců 21. ledna 2008 v Akademii věd ČR]. 2008. Praha: Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, 83 s. ISBN 978-80-86729-45-9.
  • MÜNICH, Daniel. 2015. Neúspěšná reforma VaV: Reloaded. In: O hodnocení a financování vědy. Dostupné z: [6]
  • STÖCKELOVÁ, Tereza, Marcela LINKOVÁ a Dagmar LORENZ-MEYER. Akademické poznávání, vykazování a podnikání: etnografie měnící se české vědy. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009, 158 s. ISBN 978-80-7419-003-2

Klíčová slova

Finance, věda, výzkum, informační systém, hodnocení

Související články

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Financování_vědy_v_ČR&oldid=31091“