Dýchací soustava

Obsah

1 Dýchací systém
2 Onemocnění dýchací soustavy
- 2.1 Pneumotorax
3 Zdroje

Dýchací systém

výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím
vdech – inspirium – příjem O2
výdech – expirium – odevzdávání CO2 a vodních par
účast orgánů dýchací soustavy a dýchacích svalů
- horní cesty dýchací / HCD – nos, dutina nosní, nosohltan
- dolní cesty dýchací / DCD – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky
dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu
dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem

Horní cesty dýchací

Nos - nasus

typický útvar lidského obličeje
kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami
anatomické dělení na:

kořen – radix nasi
hřbet – dorsum nasi
hrot – apex nasi
křídla – ala nasi

Dutina nosní - cavum nasi

začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – nares
ústí zadními otvory – choanae – do nosohltanu – nasopharynx
nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)
nosní přepážka – septum nasi – chrupavčitá část tvořena kosti čichovou a radliční
strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové
kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny

skořepy nosní:

horní – concha nasalis superior
střední – concha nasalis media
dolní – concha nasalis inferior

sliznice dutiny nosní:

čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový
dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty

vedlejší dutiny nosní = sinus paranasales - menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní,vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní, u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní

dutina horní čelisti = sinus maxillaris
dutina kosti klínové = sinus sphenoidalis
dutina kosti čelní = sinus frontalis
dutina kosti čichové = sinus ethmoidales

Dolní cesty dýchací

Hrtan - larynx

dutý nepárový orgán
horní část – trojboká pyramida
dolní část – válec
morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)
hrtan je tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy
dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami

chrupavka štítná – cartilago thyroidea - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – prominentia laryngea (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce (os hyoideum), dolů k prstencové chrupavce
chrupavka prstencová – cartilago cricoidea - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové
chrupavky hlasivkové – cartilagines arytenoideae
chrupavka hrtanová – epiglotis - uplatňuje se při polykání – uzavírá vchod do hrtanu – brání průniku sousta do dýchacích cest

Hlasivky

2 páry hlasových vazů od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné
horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – rima glottis
dolní – nepravé vazy hlasivkové
tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu

výška zvuku závisí na:

rychlosti proudícího vzduchu
prostornosti hrtanu
šířce štěrbiny
napětí vazů a jejich délce

tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů

Průdušnice - trachea

12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem
navazuje na chrupavku prstencovou
je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené
kromě vazivových spojů jsou chrupavky spojené svalovými vlákny, které umožňují změnu délky
s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí
dělí se na pravou a levou průdušku

Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister

dexter – pokračování průdušnice
sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty
stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny
řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu

Plíce - pulmo

tvoří je 2 laloky – pulmo dexter et sinister

uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – mediastinem

Stavba plic:

vrchol plíce přesahuje 1. žebro
žeberní plocha je vyklenutá
každá plíce je rozdělena hlubokými zářezy na laloky – lobi – dexter. má 3 laloky, sinister má 2 laloky
na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – hilus pulmonis, kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – radix pulmonalis

spodina plic je mírně vyklenutá a nasedá na diaphragmu
povrch plic pokrývá vazivová blána – poplicnice – pleura pulmonalis, která na vnitřní straně hrudníku přechází v blánu hrudní – pohrudnici – pleura parietalis
mezi oběma štěrbinami vzniká prostor vyplněný čirou tekutinou, která umožňuje klouzavý pohyb plíce

v mládí je povrch plic narůžovělý, věkem se barví do šedočerna (mramorový povrch) z usazených zplodin
hlavní průduška se v plících dělí na průdušky segmentální, které vstupují do jednotlivých laloků
pulmo dexter – 3 laloky (horní – 3 segm.průdušky, střední - 2, dolní - 5)
pulmo sinister – 2 laloky (horní – 5 segm.průdušek, dolní – 4-5)
ze segmentálních průdušek odstupují průdušinky – bronchioli, které se otevírají k jednotlivým plicním lalůčkům, až do průměru 1mm obsahují chrupavku
jemné průdušinky se větví v trubičky sklípkové – ductuli alveolares, které přecházejí ve sklípkové váčky – sacculi alveolares,na jejich stěnu nasedají plicní sklípky – alveoli pulmonis
skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – acinus
12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis
alveoli pulmonis – vnitřní stěnu tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu. Na zevní straně je epitel s hustou kapilární sítí – výměna dýchacích plynů
celková dýchací plocha – 80-130 m2
výkonná plocha průměrně 80 m2
klid – průtok 4 l/min krve
práce – průtok 25-30 l/min krve
krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh
výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty

Mechanika dýchání

vdech – aktivní činnost dýchacích svalů – bránice (60%), zevní mezižeberní svaly
výdech – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly
pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK

žeberní – kostální dýchání – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro
brániční – abdominální dýchání – typické pro muže a děti
nejčastější je kombinace tzv. kostoabdominální typ dýchání

Minutová ventilace

součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu – dynamická hodnota plicní ventilace
závisí na dechovém objemu a dechové frekvenci
lid – průměrně 8 l/min
práce – průměrně 80 l/min

Dechová frekvence

počet dechů za minutu (vdech + výdech)
dospělí – 16-18 l/min
děti – 20-26 l/min
sportovci – 10-14 l/min

Vitální kapacita plic

maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu

TLC – celková kapacita plic
VC – vitální kapacita
IRV – inspirační rezervní objem (2-2,5 l)
ERV – expirační rezervní objem (1,5 l)
VT – dechový objem – respirační objem (0,5 l)
FRV – funkční reziduální kapacita
RV – reziduální objem (1,5 l)

VT + IRV + ERV = VC
VC + RV = TLC

VC u mužů – 3,5 - 5 l
VC u žen – 2,5 - 4 l
měření pomocí spirometru
závisí na zdravotním stavu, tréninku, pohlaví, věku, výšce, hmotnosti

Řízení dýchání

dýchací centrum – prodloužená mícha
vdechové centrum – apneustické
výdechové centrum – pneumotaxické

rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby
dýchání se automaticky přizpůsobuje potřebám organismu, bez vědomého ovlivnění
činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty

chemie – složení krve – obsah O2 a CO2
chemoreceptory – zakončení, arteria carotis, aorta
nervus vagus – zakončení v oblasti plicních sklípků reaguje, napětí stěn ovlivňuje nervové vzruchy – informace do dýchacího centra
emoce – ovlivnění podmíněnými reflexy
centrum – mozková kůra – automatické dýchací pohyby můžeme vůlí na krátký čas ovládnout, ale po určité době (cca 1 min) se vše vrací zpět

Eupnoe - klidné pravidelné dýchání
Hyperpnoe – prohloubené dýchání s větší ventilací
Polypnoe – zrychlení dechové frekvence
Oligopnoe – dýchání se zpomalenou frekvencí
Apnoe – krátkodobá zástava dýchání
Dyspnoe – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí

Onemocnění dýchací soustavy

Pneumotorax

plíce pokrývá poplicnice
hrudník kryje pohrudnice
mezi oběma blánami je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku
vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu
vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští – nastává plicní kolaps - pneumotorax

příčina vzniku:

spontánní pro astma
plicní fibrosu
TBC
karcinom
traumatický při fraktuře žeber
přetlakový při potápění, létání
klinický projev – bolest na hrudi, kašel, dušnost, asymetrické pohyby hrudníku při dýchání
terapie – odsátí vzduchu, klid, event. chirurgický zákrok

Pneumonie - zánět plic - viry, mykóza → klid, antibiotika
Tuberkulóza (nejen plic, i jater, sleziny, kostí) - infekce způsobená bakteriemi (jako chřipka), rychle šiřitelná → antituberkulotity
Bronchygenní karcinom = rakovina plic - převažuje u mužů, 20 x víc u kuřáků, chybí primární příznaky, pak kašel, dušnost, vykašlávání krve = hemoptýza
Plicní embolie - do plic se může dostat vzduch, bublina apod.
Syndrom spánkové apnoe - krátkodobá zástava dýchání během spánku - chrčení, muži 40 - 60 let, obezita

Zdroje