Neopsychoanalytické psychologie osobnosti

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Neopsychoanalýza (též kulturní PA) je dynamická psychologie založená na kritice klasické PA. Zdůrazňuje roli psychologikých potřeb, hodnot, interpersonálních vztahů či současných konfliktů. Mezi hlavní zastánce patří Karen Horneyová, Harry Stack Sullivan a Erich Fromm. Navazují na Adlera, zejména na sociální prvky. Ovšem nezavrhují freudismus, ale jde o rozvinutí a přepracování některých jeho prvků. Stále větší úloha se zde připisuje kulturním faktorům místo pudovým.

Karen Horneyová (1885-1952)

Americká psycholožka německého původu, v Berlíně prodělala PA, bližší vztah k matce, otec velmi přísný. Tvrdila, že "Neopsychoanalýza je PA bez libida."Díky kulturním změnám si všimla rozdílů v neurózách amerických a německých pacientů, to jí posílilo v přesvědčení, že kultura dané země a společenské hodnoty mají vliv na utváření osobnosti člověka. Také se zasazovala o rovnost žen ve společnosti.

Zabývala se neurotizací člověka a "neurotickými strategiemi", kterými se člověk pokouší získat zpět svou ztracenou vnitřní rovnováhu. Kritizovala Freuda za pojetí ženské psychiky (přecenění závisti penisu), dále za opominutí kulturních faktorů a přílišně dualistické myšlení (eros-thanatos aj.)

Hlavní body teorie K. Horneyové

Zprvu se držela tradice a rozhodující úlohou bylyzážitky z dětství, pak to ale rozšířila i na sociální faktory.

Bazální úzkost (~základní)
Dítě se rodí do světa plného problémů, mezi dospělé lidi, které na bezmocné dítě přenáší (třebaže nechtěně) své starosti, jsou pro dítě nečitelní. Vzniká z nejistoty citově deprivovaného člověka, z ní se pak vyvíjí všepronikající pocit bezmocnosti a osamělosti. Tato úzkost je neoddělitelná od bazální hostility, která je reakcí na to, že se člověk chce k někomu přimknout. Úzkost dále vyvolává konfliktnost a agresivní tendence, které jsou potlačovány. Neurotik se stává dezorientovaným a odcizuje se sobě (je citově ochuzen).

Neurotické postoje
Jsou to specifické strategie využívající interpersonální vztahy k redukci úzkosti či její překonání, k vytvoření pocitu bezpečí a jistoty.

• pohyb k lidem - dítě se snaží získat dobrou vůli; užívá i zdravá osobnost, která je jinak flexibilnější a umí kombinovat; vychází z předpokladu, že lidé poskytnou ochranu, když se jim dítě podrobí; takový člověk se vždy snaží přidružit k nejsilnějšímu jedinci, někdy to vede až sebeobětování a sebezničení
• pohyb proti lidem - vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti; jediný prostředek je pro něj agresivní chování, chce mít navrch (~ Adlerovo usilování o moc) ; shromažďuje majetek a peníze jakožto symbol moci a prestiže; vykořisťuje, ale sám se bojí, že bude vykořisťován; takový neurotik nedokáže vést symetrický vztah, vždy chce vládnout
• pohyb od lidí - nechce mít s lidmi nic společného, vymaňuje se ze vztahů s druhými , snaží se o samotu fyzickou i psychickou, neurotik tohoto typu rezignoval na mezilidské vztahy

Neurotické potřeby dospělých
Je to jen pokračování maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé. Mezi základní patří:

• neurotická potřeba náklonnosti a chválení
• moci
• prestiže
• obdivu
• výkonu
• soběstačnosti a nezávislosti
• dokonalosti a nenapadnutelnosti
• využívat druhé
• vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi
• "partnera", který převezme péči o jedincův život

Neurotická potřeba lásky
U neurotika se projevuje neustálým prověřováním lásky od svého partnera, chce důkazy, které pak partner třeba nemůže splnit, a i když ano, jsou neurotikem zpochybňovány. Tato láska vychází z potřeby jistoty. Neurotik chce lásku, protože se trápí svou úzkostí, ale obává se jí, protože jí nedůvěřuje a obává se své závislosti.

Ego

• pravé já - možnost růstu, základ seberealizace, vnitřní síla společná všem lidem
• aktuální já - opovrhované
• ideální já - neuroticky utkvělá představa založená na přáních, jaký bych měl být

Zdravá osobnost nazírá na pravé, reálné já, kdežto neurotická osobnost pendluje mezi aktuálním a ideálním já. Místo Super-ega má Horneyová systém "měl bych" (idealizovaný sebeobraz), který ale nemá morální váhu. Díte v nejistotě hledá cesty, jak najít jistotu v sobě samém, vytváří si ideální sebeobraz - často se na sebe zlobí, hádá se, nemá právo na chyby, své chování přizpůsobuje ostatním -> měl bych X musím X chci -> modalita řeči a uvažování, kondicionální forma ukazuje určitě odštěpení (měl bych, ale nechce se mi). Podle Horneyové jsou neurotici pod nadvládou "měl bych".

Teorie psychologie ženy
Teorie zastává názor, že rozdíly mezi muži a ženami jsou zapříčiněny zejména sociokulturním vlivem. Ženy se cítí méněcenné, protože je jejich život založen na ekonomické, politické a psychické závislosti na mužích a protože bývají považovány za historicky druhořadé. Horneyová byla přesvědčená, že společenský systém je stále nastaven na nadvládu mužů. Nastavila tak základy feministické psychologie - kritika Freuda. Oproti závisti penisu umístila závist lůna u mužů.

Harry Stack Sullivan (1892-1949)

Tvůrce "interpersonální teorie psychiatrie" klade hlavní důraz na mezilidské vztahy. Osobnost je pro něj "soubor relativně stálých znaků opakujících se interpersonálních situací, které charakterizují lidský život". Za dva základní zdroje lidského chování považuje:

• snahu dosáhnout uspokojení - má biologický charakter
• snahu dosáhnout bezpečí - má vztah k sociálním událostem a spol. poměrům

Zkušenosti z interp. vztahů jsou vždy subjektivní, rozhodující jsou tzv. parataxické zkušenosti, ve kterých jsou zážitkům propůjčovány subjektivní významy, kdežto prototaxické zkušenosti kojence jsou dosud neintegrované zážitky. Verbálně zpracované zážitky nazývá Sullivan syntaktické.