Herakleitův názor na člověka

Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.) je někdy nazýván temný nebo plačící filozof. Pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali mysteria eleusinské Démétry. Své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník. Hérkleitos byl autodidakt (samouk), který se ve svých dílech stylem (antitetická stavba) výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby. Pro svůj důraz na procesy dění je považován za jednoho ze zakladatelů dialektiky, v psychologii pak za předchůdce dynamicky orientovaných směrů

Hlavní myšlenky o člověku

Podstatou života je dění

Člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím se stává.

"Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází" (Zl. B 91 z Plutarcha).

V analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:

"Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme".

Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota)

Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.

"Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami"(Zl. A 22 z Aristotela).

Skrze tuto harmonii se prosazuje boj, který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady.

"Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými"(zl. B 53 z Hippolyta).

Ve světě je všemu společný logos (rozum)

Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí. Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon. Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí.

• Bdící sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS
  
• Spící se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS

Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama.

"Vyhledal jsem sebe samého" (Zl. B 101 z Plutarcha).

Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že "vše je jedním" (zl. B 50 z Hippolyta).

Odkazy

Použitá literatura

• Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

• Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.