N. Katherine Hayles

N. Katherine Hayles (* 16. prosince 1943) je postmoderní literární kritička, zabývající se literaturou a vědou, elektronickou literaturou a americkou literaturou.

Dílo:

N. Katherine Hayles - How We Became Posthuman: Humanistic Implications of Recent Research into Cognitive Science and Artificial Life

Hayles se v této práci zabývá třemi příběhy:

1. příběh odtělesnění informace
2. příběh zrození konceptu kyborga
3. příběh cesty k “novému pojetí lidskosti”, k post-člověku (posthuman)

Hayles mluví o post-člověku jako o novém pohledu na člověka, jako o metanaraci (tlaku, způsobeném technickou změnou na klasické, esencialistické, relativně kompaktní pojetí moderního subjektu). Post-člověk je souhrnem manipulovatelných, přeskupitelných a zaměňovatelných částí, symbolicky (identita) i fyzicky (těla). Hayles přichází s kritickým posthumáním diskurzem, tvrdí, že liberální humanismus (který odděluje mysl od těla a tělo chápe jako schránu či vůz pro mysl) se stává příliš komplikovaným na přelomu 20. a 21. století, jelikož informační technologie zpochybňují tento koncept lidského těla. Hayles trvá na tom, že si musíme být vědomi informačně-technologických pokroků. Hayles se staví proti základnímu Shannonovu pojetí informace jako vzorce (ne nutně napojeného na význam), jelikož informace dle ní nelze zcela odloučit od materiality. Haylesová nesouhlasí s tezí posthumanismu jako mizejícího fyzického těla a nástupu nového, odtělesněného, informatizovaného lidství. “Odtělesněná informace” je sice užitečná pro kybernetiku, ale není reálná pro živou kulturu.

N. Katherine Hayles - Virtual Bodies and Flickering Signifiers

Na konci 20. století funguje informace jako zásadní paradigma naší společnosti: genetika, vojenství, zábavní průmysl, komunikace, apod. jsou sektory společnosti, jež je revoluční právě posunem k informačnímu paradigmatu. Stejně tak je ovlivněna současná beletrie, ale změny zde jsou méně viditelné (kniha vyprodukovaná počítačem je velice podobná knize napsané na stroji), ale různé způsoby tvoření textu naznačují různé významové modely. Tyto změny ve významu jsou vázány na změny v konzumu (nové vzory konzumuju podněcují nové zkušenosti ztělesnění a tato ztělesněná zkušenost interaguje s kódy reprezentace, aby vygenerovala nové typy textové práce). Přestože informace je základem většiny současné společnosti, nikdy není prezentována sama o sobě.

Posun od absence/prezence k vzorci/nahodilosti:

Ve společnostech zapletených do informačních sítí (US a jiné vyspělé země) jsou peníze vnímány jako informační vzorec, uložený v bankovních počítačích (nikoli cash). Zločinci jsou usvědčováni na základě testů DNA spíše než na základě svědecké výpovědi. Sexuální vztahy se odehrávají ve virtuálních prostorech spíše než fyzicky apod. Nahodilost je rekonceptualizována a vnímána jako produktivní síla, zásadní pro evoluci komplexních systémů. Nové technologie virtuální reality ilustrují typ fenomenu, který upřednostňuje vzorec a nahodilost a činí prezenci/absenci irelevantními.

Literární texty:

Knihy nosí svoji informaci ve svém těle (stejně jako lidské tělo je kniha a forma informace). Literární korpus je fyzický objekt i prostor reprezentace (tělo a zpráva). Vzhledem k tomu, že lidi (a knihy) mají tělo, mohou něco ztratit, pokud se na ně pohlíží pouze jako na informační vzorce.

Současný tlak společnosti směrem k dematerializaci (posun směrem k vzorci/nahodilosti a pryč od prezence/absence) ovlivňuje lidská a textová těla na dvou úrovních:

1. jako změnu v těle (materiální substrát)
2. změnu v poselství (reprezentační kódy)

Hayles se zabývá reprezentovanými světy současné beletrie, významovými modely implicitními ve „word processingu“, vtělené zkušenosti konstruované interakcemi s informačními technologiemi a technologiemi obecně. Informační technologie mění podobu textu, tvoří právě ony „flickering signifiers“, tendence směrem k nečekaným metamorfózám, tlumením a rozptylu. Např. kyberpunk má informatiku jako centrální téma. Ve word processingu je jazyk kódem. Důraz na posun od prezence/absence k vzorci/nahodilosti je přítomný v současné literatuře.

Hayles chápe "lidské" a "post-lidské" jako historicky specifické konstrukce, které vyplynuly z různých konfigurací ztělesnění, technologií a kultury. Je zde rozdíl mezi člověkem jako sebe-regulujícím mechanismem, jehož hranice byly jasně odděleny od prostředí, a člověkem vpleteným do informačního okruhu, který jej zcela změní. Právě „flickering signification“ je potomek spojování jazyka a stroje. Hayles zkoumá Gibsonova Neuromancera (1984), Count Zero (1986) a Mona Lisa Overdrive (1988), kde rozebírá prostor pro počítačovou simulaci, sítě a hypertextová okna. Kyberprostorové tělo, stejně jako kyberprostor sám je imunní vůči zmaru a korupci (stejně tak apokalyptické krajiny filmů jako The Terminator, Bladerunner a Hardware se objevují v příbězích zaměrujících se na kybernetické způsoby života). Pocit, že svět se rychle stává nemožným pro žití pro lidské bytosti, je součást hybné síly směrem k posunu prezence ke vzorci. Hayles dále rozebírá The Condition of Postmodernity Davida Harveyho, který charakterizuje ekonomický aspekt posunu směrem k informační společnosti: informace není zakonzervovaná kvantita (posun od vlastnění k přístupu), zde je opět manifestace posunu od prezence/absence směrem k vzorci/nahodilosti.

Charakteristiky informační narativy:

• důraz na mutaci a transformaci jako ústřední tématiku
• subjektivita (již spojena s IT skrze kybernetické okruhy) je dále integrována do novelistického okruhu (technikami, které ji kombinují s daty)
• obecně: materialita a nematerialita jsou spojeny do komplexní tenze (zdroj silných obav)
• vypravěč je manipulátor s kódy a čtenář je pak dekodér
• systematická devaluace materaility a ztělesnění.

Ztělesnění předpokládá, že informatika je vtisknuta do těla stejně jako mysl. Prezence a vzorec jsou opaky, které existují v nepřátelském vztahu. Budeme žít, pracovat a hrát si v prostředí, které nás konstruuje jako ztělesněné činnosti. Informace, stejně jako lidstvo, nemůže existovat mimo ztělesnění, které ji činí materiální entitou ve světě. Ztělesnění je vždy lokální a specifické a týká se jednoho momentu. Ztělesnění může být zničeno, ale nemůže být replikováno.