Grafické projektivní metody
Z oblasti grafických projektivních metod využívá psychologická diagnostika tematických kresebných technik, technik doplňování začatých kreseb (Warteggův test, S-test), volného kreslení, malby pomocí prstů či spontánního čmárání. Všechny grafické projektivní metody využívají nějakým způsobem jako katalyzátor projekce kresbu či malbu.[1]
Obsah
- 1 Kresba postavy
- 2 Dynamický test kresby lidské postavy
- 3 S-test (projektivní)
- 4 Test kruhu
- 5 Test čáry života
- 6 Test kresby stromu (Baum Test) a Test tří stromů
- 7 H-T-P (House-Tree-Person)
- 8 Test světa (Welt-test)
- 9 Vícedimenzionální kresebný test (MDZT)
- 10 Warteggův kresebný test (WZT)
- 11 Myokinetická psychodiagnostika (MKP)
- 12 Odkazy
Kresba postavy
- Draw a Person Test (DAP), autorem je Machoverová (1949), úkolem je nakreslit úplné postavy muže a ženy
- Figure Drawing Test (FDT), autorem je H. J. Baltrusch, přináší informace o obrazu osobnosti, tělovém schématu vyšetřované osoby a jejích neurotických konfliktech
Dynamický test kresby lidské postavy
Vyžaduje opakované kresby lidské postavy. Tím se získá materiál umožňující jeho sériové porovnání. "Dynamický" zde znamená postihnutí procesu a změny stavu.[1]
S-test (projektivní)
Kresba lidské postavy, na papíře je předtištěna čára na způsob písmene S (odtud S-test). Kresba se opakuje třikrát.[1]
Test kruhu
Johansonnův Test kruhu pochází z roku 1980. Úkolem je nakreslit na bílý arch papíru kruh a následně "něco do toho kruhu".[1]
Test čáry života
Tylův Test čáry života (1985) vzešel z psychoterapeurické praxe. Testovaný je instruován, aby nakreslil čáru života, následně aby označil současný okamžik, minulé významné události a budoucí očekávané důležité momenty.[1]
Test kresby stromu (Baum Test) a Test tří stromů
Test kresby stromu byl vypracován K. Kochem. Vychází z předpokladu, že kresba ovocného stromu může vypovídat o emocionální zralosti dětí i dospělých a o poruchách v emocionální a sociální oblasti.[1]
Autorem Testu tří stromů je portugalec Corboz. Vycházel z pozorování žáků prvních tříd a předpokládal, že děti do obrázku projikují vztahy mezi dítětem a rodiči.[1]
H-T-P (House-Tree-Person)
Dům-strom-člověk J. N. Bucka je určen pro zjišťování obrazu osobnosti, tělového schématu, neurotických konfliktů, obranných mechanismů a také inteligence. Po testu následuje povinný rozhovor, vlastně spíše ústně administrovaný dotazník (55 otázek).[1]
Test světa (Welt-test)
Vícedimenzionální kresebný test (MDZT)
Pochází z roku 1967 od autorů Blocha, Meiera a Schmida. Jde o kresebný test s charakterem sociálního experimentu. Zachycuje aktuální psychický stav, emotivitu, interpersonální vztahy, percepčně-kognitivní funkce a kontakt s realitou. Proband v něm vyjadřuje své myšlenkové pochody kresbou pod tlakem času.[1]
Proband má poznámkový bloček formátu A6 a sedm různobarevných fixů. Je vyzván, aby v jedné minutě nakreslil, co mu přijde na mysl. To se opakuje třicetkrát. Délka administrace je zhruba 30 minut plus dotazování.[1]
Warteggův kresebný test (WZT)
Původní varianta se zaměřovala na zjištění charakterologického profilu tvořeném dílcími strukturami (cit, fantazie, rozum, vůle).[1]
Testový materiál je předloha s podnětovým materiálem. Osm bílých, černě ohraničených čtverců (4x4 cm), v každém je započatá kresba. Úkolem testované osoby je dokreslit tužkou všech osm započatých kreseb. Délka trvání administrace není stanovena, obvykle test trvá kolem 20-30 minut.[1]
Existuje několik modifikací, např. Drawing Completion Test M. Kingetov, Hodnocení Rennerové vycházející z grafologického zpracování formy a hlubinně-psychologické interpretace obsahu nebo Wartegg-Biedma test (WZT-BD) autorů Biedma a D'Alfonso (1959). Nevýhodou je malá objektivita při vyhodnocování testu.[1]
Myokinetická psychodiagnostika (MKP)
Základní ideou testu je svázanost psychických a motorických impulzů. Test provokuje určité pohyby rukou a paží, prováděné bez opory a bez zrakové kontroly ve třech prostorových směrech. Při tom se odhalují systematické odchylky, které dále poukazují na psychické děje v pozadí. Test směřuje k získání charakterologického schématu.[1]
Používá se v rutinní osobnostní diagnostice, volbě povolání, psychiatrické diagnostice a psychologickém výzkumu.[1]
Odkazy
Reference
Použitá literatura
- Svoboda, M. (Ed.), Humpolíček, P., Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.