Zpravodajské služby a jejich práce s informacemi

Zpravodajské služby jsou specifickým druhem státních orgánů, které si státy vytvářejí za účelem získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro stát a jejich následného využití příslušnými oprávněnými adresáty - ústavními činitely a dalšími státními orgány. Specifické postavení zpravodasjkých služeb v rámci státních orgánů vyplývá z vymezení předmětu jejich činnosti, jimž je zabezpečování informací, působnosti směřované do oblastí, jakymi jsou terorismus, organizovaný zločin, zpravodajské služby cizí moci apod., a také z metod a prostředků, které jsou oprávněny používat. Informace získané zpravodajskými službami se nepublikují. Jejich shromažďování probíhá v utajení, proto jsou někdy zpravodajské služby označovány jako tajné, což vždy není úplně vhodné označení (ve Spojených státech se jako Tajná služba - US Secret Service označuje federální agentura zodpovídající za boj proti padělání měny a ochranu prezidenta a víceprezidenta USA). Zpravodajské zlužby jsou ke své činnosti oprávněny používat i tzv. specifické prostředky získávání informací.

Druhy zpravodajských služeb

Zpravodajské služby lze dělit podle několika hledisek. Nejčastěji se používá dělení podle vymezení jejich působnosti.

• Podle působnosti
• Podle zřizovatele
• Podle objektu zájmu

Z hlediska působnosti se rozlišuje mezi službami vnitřními a vnějšími. Vnitřní služby (služby s působností uvnitř státu, někdy se také označují jako bezpečnostní nebo kontrarozvědné) se zaměřují především na vnitřní bezpečnost, vnitrostátní hrozby a z nich plynoucí rizika. Získávají informace o činnostech, které mohou ohrozit ústavní pořádek, národní bezpečnost, územní celistvost, významné ekonomické zájmy a působení zpravodajských služeb cizí moci. V poslední době se stále více do popředí jejich činnosti dostává také sledování sob a činností spojených s terorismem, extrémismem a organizovaným zločinem. V České republice zastává pozici vnitřní služby Bezpečnostní informační služba. Ze zahraniční služeb lze zmínit např. německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV) nebo britskou MI5, někdy také označovanou jako Security Service. Poněkud specifické postavení mají vnitřní služby obou velmocí, tedy Ruska a USA. V Rusku je vnitřní služba FSB (Federální bezpečnostní služba) zodpovědná mimo jiné za ochranu státní hranice (Pohraniční vojska FSB a Pobřežní stráž), ochranu prezidenta (FSO) a má rozsáhlé výkonné pravomoci včetně provádění polovojenských operací, nap. proti čečenským ozbrojencům na Kavkaze. Ve Spojených státech zastává funkci vnitřní služby FBI, která je zároveň federální kriminální policií.

Vnější služby (někdy označované jako rozvědné) získávají informace o zahraničních zemích, v zahraničí působících nestátních subjektech a zjišťování jejich úmyslů. Současně se podílejí na hájení politických, hospodářských a obranných zájmů vlastní země v zahraničí. Jimi získané informace slouží pro potřeby vlastní zahraniční politiky. V České republice plní úlohu vnější zpravodajské služby Úřad pro zahraniční styky a informaceZ hlediska existence služeb existují dva modely. První je používaný i v České republice, kdy vnější i vnitřní služba stojí samostatně a odděleně. Na Slovensku nebo v Nizozemí funguje model, kde obě činnosti vykonává jedna služba. V ČR tento model funguje u Vojenské zpravodajství.

Druhým typem dělení zpravodajský služeb je na civilní a vojenské. Jádro činností civilní služeb je popsáno výše. Vojenské služby se zabývají problematikou spojenou s obrannou státu, obranným průmyslem, různými aspekty vojenství a utajovanými informacemi v oblasti obrany. V České republice je takovou službou Vojenské zpravodajství, v Ruské federaci GRU (Hlavní zpráva rozvědky), v USA DIA (Defence Inteligence Agency). Některé armády nemají pouze jednu zpravodajskou službu, ale hned několik, třeba u jednotlivých druhů vojsk (pozemní síly námořnictvo, ...).

Posledním druhem dělení jsou služby centrální a resortní. Ústřední služby zabezpečují zpravodajskou činnost na území celého státu a plní úkoly na strategické úrovni, např. americká CIA. Těchto služeb je většina. Vedle toho ještě existují služby resortní, jež zajištují zpravodajskou podporu pro určité ministerstvo nebo problematiku. Resortní služby jsou doménou především jednotlivých federálních ministerstev americké administrativy.

Fungování zpravodajských služeb

Základním úkolem zpravodajských služeb je získávat, shromažďovat a vyhodnocovat zpravodajské informace a ty poskytovat výkonné moci, v předstihu upozorňovat na existující hrozby, a tak umožnit přijetí opatření k jejich eliminaci. Specifičnost činnosti služeb lze spatřovat:

• v předmětu jejich činnosti
• ve specifickém vymezení oblasti svěřené do jejich působnosti, především otázek národní bezpečnosti
• v přiznání oprávnění používat tzv. specifické prostředky získávání informací

Požití tzv. specifických prostředků může zasahovat i do základních práv a svobod daných ústavou , zejména do práva na soukromí. Do kategorie specifických prostředků bývají řazeny tyto metody a postupy:

• provádění sledování a zaznamenávání informací a vyhledávání informací
• provádění prohlídek uzavřených prostor nebo uzavřených objektů
• otvírání dopisů nebo jiných zásilek bez vědomí odesilatele nebo adresáta
• používání cizí nebo nepravé identity, speciálního softwaru nebo komunikací k utajenému vstupu, pořizování kopií nebo narušování databází
• odposlouchávání, přijímaní, nahrávání a monitorování konverzace, telekomunikačních, jiných datových přenosů nebo činností uvnitř země nebo ze zahraničí
• požadování poskytnutí informací týkajících se identity uživatelů a komunikací, které se uskutečnily nebo se mají uskutečnit, od poskytovatelů veřejných telekomunikačních služeb a sítí
• oprávnění k přístupu na všechna místa k instalaci prostředků pozorování

Přesný okruh povolených specifických prostředků je dán zákonnou úpravou konkrétního státu a jejich používání je kontrolováno nezávislým orgánem stojícím mimo zpravodajskou komunitu. Ve většině případů povoluje nasazení těchto prostředků soud, v případě některých zemí i ministr. Většina zpravodajských služeb nemá tzv. výkonnou pravomoc, což znamená, že není orgánem činným v trestním řízení a nemůže vést vyšetřování. V řadě zemí včetně České republiky platí, že důkazní materiály získané činností zpravodajských služeb nemohou být použity v trestním řízení. V některých zemích mají tyto důkazy pouze podpůrný charakter. Existují ovšem i země, kde naopak zpravodajské služby s vnitřní působností výkonné pravomoci mají. Typickým příkladem je americká FBI nebo ruská FSB. Často mají výkonnou pravomoc i tajné služby různých autokratických či diktátorských režimů, které mají za cíl působit jako odstrašující či represivní složka s cílem udržet režim u moci.

Role zpravodajských služeb:

• zdroj kvalifikovaných podkladů pro tvorbu bezpečnostní politiky státu
• zdroj informací při průběžném zvládání bezpečnostní situace v zemi

Kontrola zpravodajských služeb

Činnost zpravodajských služeb je především v demokratických státech předmětem velice pečlivé kontroly hned z několika směrů. Nelze říci, že existuje jednotný model kontroly zpravodajských služeb, protože každá země má v rámci svých zákonných norem vlastní kontrolní mechanismy. Obecně lze rozdělit kontrolu na vnitřní, tedy prováděnou vlastními inspekčními orgány služeb, a vnější, tedy exekutivní nebo parlamentní. První z možností je kontrola mocí výkonnou (ministrem, předsedou vlády, prezidentem). Tito představitelé jsou často přímými nadřízenými vedoucích pracovníků zpravodajských služeb, mají ze zákona právo je úkolovat nebo jejich ministerstva spravují příslušné rozpočtové kapitoly zpravodajských služeb. Druhým typem kontroly je kontrola parlamentní, která v mnoha případech představuje určitou protiváhu kontroly ze strany moci výkonné. Její hlavní význam především spočívá v tom, že má zamezit zneužívání zpravodajských služeb pro politické cíle nebo zájmy vládních kruhů. Parlamentní kontrola je často prováděno prostřednictvím stálých komisí pro kontrolu zpravodajských služeb (tento model funguje i v České republice). Třetím typem je kontrola soudní mocí, která povoluje především nasazení tzv. specifických zpravodajských prostředků. V některých zemích, např. Velké Británii, mohou existovat i speciální komise pro kontrolu činnosti zpravodajských služeb, jejichž členové nejsou členy ani jedné ze tří složek státní moci. Posledním typem kontroly je tzv. veřejná kontrola, někdy též nazývaná jako kontrola veřejností a tiskem. Její pravomoci jsou naprosto nulové a na činnost služeb nemají žádný vliv.

Řízení a koordinace činnosti zpravodajských služeb

V čele zpravodajské služby vždy stojí ředitel, kterého do funkce jmenuje moc výkonná (vláda, prezident(, často se souhlasem parlamentu. Služby mohou fungovat jak samostatně, tak být součástí nebo podřízenou složkou některého ministerstva. V rámci rozpočtů příslušných ministerstev existují také kapitoly určené pro chod zpravodajských služeb, ale výše jim přidělovaných prostředků je neveřejná. Pokud v rámci země funguje více služeb, je třeba koordinovat jejich činnost. To májí na starosti buď speciální kolegia složená z příslušných resortních ministrů nebo zvláštní výbory pro koordinaci zpravodajské činnosti. Zpravodajské služby nespolupracují a nesdílejí informace jen v rámci jednoho státu, ale i na poli mezinárodním. V současné době je zcela běžné, že mezi sebou úzce spolupracují zpravodajské složky cizích států. Preferuje se především sdílení na bilaterální bázi a platí zde, že takto získané informace nejsou předávány třetí straně.