Analýza pracovní činnosti - východiska a cíle analýzy práce, zaměření této analýzy a význam profesiografické metody.

Verze z 6. 9. 2016, 12:36, kterou vytvořil Klara.Vozechova (diskuse | příspěvky)

Vymezení

Jde o popis činností spojených s popisem pracovního místa, pracovních funkcí a se stanovením požadavků na výkon určité profese i na osobnost člověka i popis podmínek, za nichž má být vykonávána. Metoda zabývající se tradičně rozborem jednotlivých profesí, pracovních míst a pracovních funkcí, tj. metoda pro získávání systematických poznatků s komplexem poznatků z oblasti psychologie, sociologie, pedagogiky, fyziologie i ekonomie.[1]

Profesiografii je možno chápat jako souhrnné označení rozmanitých metod a metodických přístupů zaměřených na zkoumání a rozbor určité profese, na poznání jejích psychologicky významných charakteristik.[2]

Pracovní činnost

Pracovní činnost svou podstatou představuje cílevědomé, systematické a záměřné působení na vnější svět. Jejím prostřednictvím člověk získává nezbytné prostředky k zajištění své indviduální i druhové existence. V procesu společenské práce se tvoří hodnoty. Současně však práce aktivně formuje a rozvíjí psychiku člověka a jeho osobnost.Pracovní činnost – komplexní, velmi složitý, různorodý, dynamický celek. [2]

Pozornost bývá obvykle zaměřena na následující členění[2]:

  • podle složitosti
  • podle rozložení na jednotlivé etapy
  • podle převažující náročnosti

Dle složitosti Práce předmětná nebo taková, u níž jsou postižitelné vnější znaky.

  • a) pohyb – základem pohybu akce svalu. Řízení pohybu zpravidla bezděčné.
  • b) úkon – např. přitažení dílce šroubem při montáži. Vyloučení kontroly cvikem a opakováním – stane se pak automatismem.
  • c) operace – např. hoblování prkna, mytí okna Příprava, průběh, kontrola operace pod vědomou kontrolou. Vyžaduje osvojené dovednosti a získanou pracovní zkušenost.

Dle etap:

  • a) Plánování, příprava.
  • b) Vynakládání síly, energie.
  • c) Provádění speciálních pracovních operací.
  • d) Kontrola průběhu činnosti.
  • e) Kontrola výsledků činnosti.

Dle převažující náročnosti:

  • a) Práce převážně svalová. Namáhavost lze vyjádřit velikostí energetické spotřeby.
  • b) Práce převážně smyslová. Namáhavost – zjišťování změn v neuropsychických procesech a vlastnostech – např. změny v činnosti smyslových orgánů, poruchy koordinace pohybů, změny v koncentraci či trvalosti pozornosti, projevy snížené emocionální stability apod.
  • c) Práce převážně duševní. Vázáno na vyšší psychické funkce – hl. myšlení, rozhodování. Vyžaduje silnou koncentraci pozornosti, vysokou odolnost vůči neuropsychické zátěži, značné volní úsilí, dodržování pevného pracovního režimu – namáhavost zjistíme nepříznivými změnami v těchto oblastech.
  • d) Práce vykonávaná převážně ve styku s lidmi. Zatěžuje smyslové (neuropsychické) i vyšší psychické procesy. Nároky na vyšší míru rozvinutosti osobnosti pracovníka. Namáhavost se projevuje nespecifickými formami – nepříznivé změny v činnostních i osobnostních charakteristikách pracovníků, poruchy v jednání lidí na pracovišti, mimo ně, poruchy jejich osobnosti.

Pracovní činnost je možné analyzovat i z hlediska jejího obsahu v rámci konkrétních profesí, což následně umožňuje jednak racionalizační či optimalizační úpravy v oblasti práce, jednak poskytuje kritéria pro práci s lidmi.[2]

Zdroje informací o pracovních místech

  • pracovník na dané pozici
  • školení a zkušení pozorovatelé
  • bezprostřední nadřízený místa
  • specialisté na analýzu pracovních míst
  • nezávislý odborník
  • spolupracovníci či podřízení místa
  • další odborníci, např. techničtí experti
  • písemná dokumentace k danému místu[3]


Metody analýzy pracovních míst

Kritéria pro výběr metody[3]:

  • účel využití analýzy
  • efektivnost při získávání potřebných údajů
  • stupeň odbornosti potřebný ke zpracování analýzy
  • dosažitelnost zdrojů
  • čas pro realizaci

Pracovní postup určuje časovou a prostorovou následnost vzájemného působení pracovníků, zařízení, pracovních předmětů, energie a informací, tedy řeší v podstatě problém, kdy, kdy, kdo a co bude dělat. V užším smyslu – způsob provedení jednotlivé operace.[3]

Metody rozboru postupu: postupové diagramy,grafy, schémata[3]

Metody časové analýzy pracovního postupu: Ganttův diagram. Umožňují zjistit a snížit rozsah prostojů, chyb, zásob, zbytečné spotřeby času a naopak zvýšit využití zdrojů a napomáhají k tomu, že jsou jednotlivé pracovní úkoly a dílčí činnosti dokončovány včas.[3]

Síťová analýza: Grafická metoda znázornění částí, které tvoří systém, a vazeb, které jsou mezi těmito částmi. K plánování a řízení časového průběhu složitých činností. [3]

Rozhovory: stávající či bývalí pracovníci, nadřízení apod. Otázky se týkají:

  • míry dozoru nadřízeného, míry svěřené odpovědnosti
  • typických problémů
  • relativní obtížnosti úkolů
  • odborné přípravy, požadovaných dovedností[3]

Dotazníky: při analýze většího počtu pracovních míst. Výsledky závislé na ochotě a schopnostech pracovníků písemně se vyjadřovat o své práci.[3]

Pozorování: časově náročné, problematické u složitých činností.[3]

Kontrolní seznamy, hodnotící stupnice: množství činností a pracovníci označují ty, které jsou součástí jejich práce. Existují všeobecně zaměřené seznamy, např. PAQ – Position Analysis Questionare.[3]

Popisy prac. místa prováděné pracovníkem, který na daném místě pracuje. – Např. z deníků, záznamů – instrukce, aby popsali každou hodinu typického pracovního dne, aktivity v určitém období.[3]

Metoda hierarchické analýzy úkolů: rozkládá pracovní místa či oblasti práce do hierarchické soustavy úkolů. podúkolů, postupů.[3]

Funkční analýza pracovního místa: standardizované popisy činností, odpovědností a požadavků pracovního místa, na jejichž základě se vytváří obraz obsahu práce na daném místě. [3]

Metoda PAQ: 6 kategorií, posuzovány z hlediska míry používání při dané práci. Odpovědi se volí na škále od N (nepřipadá v úvahu), nepatrný, příležitostný, průměrný, významný, velmi významný. Kategoriemi jsou:

  • informační vstupy – kde a jak dostává pracovník info
  • duševní procesy – myšlení, rozhodování, plánování, organizování apod. nezbytné pro výkon práce
  • fyzické činnosti – i nástroje, stroje, prostředky používané
  • vztahy s ostatními lidmi
  • pracovní prostředí – i pracovní doba a režim
  • jiné souvislosti a charakteristiky – např. způsob odměňování, odpovědnost, požadavky na pracovníka[3]

Metoda MPDQ – Management Position Description Questionnaire: Pro analýzu manažerských pracovních míst. 208 položek týkající se manažerské odpovědnosti, pravomocí, požadavků na pracovníka a jiných charakteristik pracovních funkcí.

  • plánování strategií
  • koordinace s ostatními útvary
  • odpovědnost
  • vztahy k veřejnosti
  • autonomie činnosti
  • schvalování finančních prostředků
  • vedení a kontrola pracovníků
  • složitost práce, stres
  • zvýšená finanční odpovědnost
  • široká odpovědnost v oblasti personální práce
  • atd.[3]

Metoda Hay-Purves (Factor Guide Chart-Profile Method): Pro analýzu manažerů. Tři faktory práce:

  • znalosti
  • řešení problémů
  • zodpovědnost
  • + pracovní podmínky (doplňuje se u některých pracovních míst)[3]

Metoda AET (Arbeitwissenschaftliches Erhebungsverfahren zur Taetigkeitsanalyse): Zahrnuje soubor otázek týkajících se pracovních úkolů a podmínek práce a pracovníka na tomto místě.[3]

  1. ↑ Vronský, J. (2012). Profesiografie a její praktické využití při řízení lidských zdrojů v organizaci. Praha: Wolters Kluwer Česká republika.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Pauknerová, D. (2012). Psychologie pro ekonomy a manažery (3., aktualiz. a dopl. vyd.). Praha: Grada.
  3. ↑ 3,00 3,01 3,02 3,03 3,04 3,05 3,06 3,07 3,08 3,09 3,10 3,11 3,12 3,13 3,14 3,15 3,16 Kocianová, R. (2010). Personální činnosti a metody personální práce. Praha: Grada Publishing.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Analýza_pracovní_činnosti_-_východiska_a_cíle_analýzy_práce,_zaměření_této_analýzy_a_význam_profesiografické_metody.&oldid=37719“