Lingvistika

Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.

Dělení lingvistiky

• Teoretická - obecné, vědecké zkoumání
  • Synchronní - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě
    • Jeden jazyk
    • Více jazyků
  • Diachronní - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny
    • Jeden jazyk (historická)
    • Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji
• Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka
• Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky
• Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami

Další obory lingvistiky:

• Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika
• Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce
• Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce
• Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby
• Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně
• Lexikologie – nauka o slovní zásobě
• Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků

Stručné dějiny lingvistiky

Starověk
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako Platón, nebo Aristoteles se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.
Středověk
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov. Renesance
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.
Novověk
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal Noah Chomsky.
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.
20. století
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky Ferdinanda de Saussure z roku 1916. Od tohoto díla se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, co ž umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:

• Strukturalistická lingvistika
  • Pražský škola
  • Ženevská škola
  • Kodaňská škola
  • Americká škola
• Transformačně-generativní gramatika
  • Noam Chomsky a jeho žáci

Důležitá jména lingvistiky

• Ferdinand de Saussure (1857–1913) - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky
• Noam Chomsky (1928-) - americký teoretický lingvista
• Roman Jakobson (1886-1982) - rusko-americký lingvista a literární teoretik

Reference

Použitá literatura

• ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.
• ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
• HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
• SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.

Související články

• Ferdinand de Saussure
• Noam Chomsky
• Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice

Klíčová slova

• Lingvistika, Jazyk