Poškozené vědomí - schizofrenie a deprese

== Vědomí == Definovat pojem vědomí není vůbec jednoduché. V různé literatuře můžeme nalézt odlišné definice tohoto pojmu. Mnoho autorů se dokonce domnívá, že vědomí definovat nelze. Uvádím zde některé z definicí:

"Vědomí není možno definovat, protože označuje nesdělitelný subjektivní aspekt psychické aktivity, v němž mohou být s výjimkou sobě samému poznány pouze vnější projevy chování." (Piéron, 1951) "Entita vědomí neexistuje, jsme si pouze okamžik od okamžiku různě vědomi." (Jackson, 1932)

"Vědomí je systém kódů, jemuž lze vděčit za to, že podněty ze smyslových orgánů jsou proměněny ve znaky, které mají pro jednotlivce určitý význam. Mozkové kůře jsou prezentovány matrice elektrických signálů, které vznikají ve smyslových orgánech jako obraz vnější skutečnosti. Individuum je díky svému vědomí schopno toto poselství dešifrovat a zhodnotit. Vědomí dešifruje tedy obsah signálu pro jedince. Signály sice mohou bez vědomí dosáhnout mozkové kůry, zůstávají však v tomto případě bez významu." (Monnier, 1961)

"Vědomí je stav bdělosti (wakefulnes), to je stav nebo stupeň vědomí, který se odlišuje od spánku, anestezie nebo komatu. Vědomí v tomto slova smyslu je stupňovité: můžeme být napůl bdělí, napůl ospalí. Nebo být v povrchní anestézii." (Koukolík, 2013)

Jáství a poruchy vědomí

Činnost implicitního systému, jež je považována za podklad jáství, lze sledovat za použití funkčních zobrazovacích metod, a to i při poruchách vědomí. K zjištění poruch vědomí se používá řečový podnět. Osoby zdravé i osoby s poruchou vědomí slyší své jméno, řečené známým hlasem, či jméno jejich přítele řečené hlasem neznámým. První podnět má vztah k jáství, naopak druhý nikoliv. "Podněty oslovující jáství aktivují přední vnitřní kůru čelních laloků včetně kůry přední části gyrus cinguly, a to jak u lidí zdravých, tak u lidí s poruchami vědomí. Míra aktivace těchto částí mozku byla u lidí s poruchou vědomí úměrná poruše. Čím hlubší porucha vědomí, tím nižší aktivita" Koukolík, 2013, s. 191)

Schizofrenie

Schizofrenie je vážné psychiatrické onemocnění, jež je charakterizované poruchami myšlení, citového života a poruchami poznávacích funkcí (např. orientované pozornosti, pracovní paměti).

Schizofrenie bývá většinou diagnostikována na základě dvou a většího počtu příznaků, které trvají většinu jednoho měsíce. Mezi takové příznaky patří bludy, halucinace, dezorganizovaná řeč, dezorganizované chování, katatonie a příznaky negativní (oploštění afektu, neschopnost rozhodnout se, porucha logického myšlení). Všechny tyto příznaky jsou doprovázeny obtížemi v zaměstnání, v rodině nebo ve škole, ale i ve vztahu k sobě.

Deprese

Deprese, v její těžké podobě, může být stejně vážným psychiatrickým onemocněním jako schizofrenie. Vyskytuje se celá řada klinických typů deprese. Při jednom typu, maniodepresivní poruše, se může deprese střídat s mánií, kterou lze charakterizovat nápadně dobrou náladou, myšlenkovým tryskem, čilostí, neúnavností.

Velká epizoda deprese bývá charakterizována na základě pěti a více příznaků, které se u člověka objevují v průběhu dvou týdnů a představují změnu oproti předchozímu stavu. Hlavním znakem musí být depresivní nálada, smutek nebo ztráta zájmu, příp. pocit radosti či slasti.

Tyto příznaky jsou obvykle doprovázeny ztrátou nebo přibýváním na váze, nespavostí nebo naopak zvýšenou spavostí, pocitem napětí, neklidu, ztlumením, pozorováním druhými lidmi, únavou, pocitem bezcennosti, nepřiměřeným pocitem viny, sníženou schopností přemýšlet, soustředit se, rozhodovat se, myšlenkami na smrt, na sebevraždu. Tyto příznaky lidi obtěžují v zaměstnání, ve škole, ve vztazích k druhým lidem i k sobě samému.

Zdroje:

Piéron, H. (1951). Vocabulaire de la Psychologie. Paris Jackson, J. H. (1932). Selected writings of J. H. J. London: Taylor. Monnier, M. (1961). Die Regulierung der Bewusstseinsstörungen. Bewusstseinsstörungen. H. Staub und H. Thölen. Kulišťák, P. (2003). Neuropsychologie. Praha: Portál.