Modernita a holocaust

Modernita

Keller (2005) pojmenovává nejobecnější procesy, které vytváří podstatu modernizace. Je to hlavně proces individualizace, který je provázen postupující abstrakcí a generalizací společenských vztahů. Druhým významným procesem doprovázejícím modernizaci je funkční diferenciace subsystémů. Giddens (1998) charakterizuje modernitu prostřednictvím třech vzájemně propojených procesů: 1. oddělení prostoru a času; 2. rozvinutí vyvazujících mechanismů; 3. reflexivní způsob nakládání s věděním. Modernita je označení jedné z mnoha historických epoch z hlediska existence celosvětové civilizace. Vývoj světa je často chápán jako jeden proud, který se ubírá jedním směrem a je ovládán různými dynamickými principy, ale Giddens se domnívá, že přechod mezi tradičním řádem a vytvářením moderních institucí nelze chápat jako jeden souvislý příběh.Inglehart definuje modernitu jako „ekonomické, kulturní a politické změny probíhající společně v koherentních vzorcích, které industriální společnosti ukazují jako zásadně odlišné od preindustriálních společností“.

Holocaust

Původně hromadná oběť při náboženských obřadech, později také vyhlazovací činy znamenající naprostou zkázu, pogrom, masakr. V současné době pojmenovává systematické vyvraždění 6 milionů evropských Židů v období před 2. světovou válkou a během ní. Holocaust je považován za nejtragičtější období židovské diaspory. Začal 30.1.1939 a skončil 8.5.1945 bezpodmínečnou kapitulací Německa. Pojem holocaust je třeba chápat v souvislosti s německým pojmem "Endlosung", tj. se snahou o konečné řešení židovské otázky v Evropě fyzickou likvidací Židů z důvodů rasových (antisemitismus) i náboženských (antijudaismus). Pronásledování, zbavení občanských práv i majetku, deportace, internace a likvidace Židů se konaly na základě tzv. norimberských zákonů. Podle nacistického učení o rasách tzv. židovská méněcenná rasa představovala zvl. nebezpečí pro "čistotu" německé rasy. V nacismu se pojem rasa stal akčním politickým krédem a zbavení se "židovské rasy bylo (vedle jiných) cílem Endlosungu. V satelitních státech byla účast na Endlosungu neboli holocaustu zatemňována užíváním názvů odsun či deportace. Rozhodnutím izraelského parlamentu ze dne 12.4.1951 byl stanoven 27. Nisán (první měsíc v roce podle židovského kalendáře) jako Jom-ha-šoá (Den katastrofy), vzpomínka na pronásledování Židů. Toto datum se vztahuje k výročí povstání ve varšavském ghettu. Pojem holocaust se u nás začal užívat oficiálně až po listopadové revoluci. Do té doby se mluvilo o konečném řešení židovské otázky. Židovské komunity v Izraeli dávají před pojmem holocaust přednost výrazu šoá (katastrofa).

Modernita a holocaust u Zygmunta Baumana

Zygmunt Bauman považuje holocaust za produkt modernity: "Holocaust byl jedinečným setkáním starých napětí, která modernita ignorovala, bagatelizovala či neuměla řešit, s mocnými nástroji racionálního a efektivního jednání, jež zrodil moderní vývoj sám. Přestože jejich setkání bylo jedinečné a předpokládalo vzácnou kombinaci okolností, faktory, které se tu spojily, byly a stále jsou všudypřítomné a „normální". Po holocaustu se neudělalo dost pro to, aby se změřil jejich strašlivý potenciál, a ještě méně se udělalo pro zneškodnění jejich případných hrůzných účinků. Věřím, že v obou ohledech lze - a rozhodně by se mělo - udělat mnohem víc." Dále vyslovuje názor, že holocaust pravděpodobně nebyl deviací. Ukázal se jen jako druhá tvář moderní společnosti, která se v souladu s podmínkami objevila a do té doby zůstávala skryta. Tzn. lidé, kteří páchali zločiny, by za jiných okolností žili zcela obyčejné, nenápadné životy.

"Hlavní poučení podle mne z holocaustu vyvodil Richard L. Rubenstein: „Svědčí o pokroku civilizace," Dodejme, že šlo o pokrok v dvojím smyslu. Průmyslový potenciál a technologické know-how, na které je naše civilizace tak pyšná, dosáhly v konečném řešení nové úrovně, když úspěšně zdolaly úkol nebývalé velikosti. V témže konečném řešení nám však naše společnost odkryla svou do té doby neznámou schopnost. Jelikož jsme naučeni ctít a obdivovat technickou efektivitu a dobrý plán, jsme nuceni připustit, že jsme při chvále materiálního pokroku, který přinesla naše civilizace, žalostně podcenili její skutečný potenciál. Svět táborů smrti a společnost, již tento svět plodí, odhalují stále výraznější odvrácenou stranu židovsko-křesťanské civilizace. Civilizace, to je otroctví, války, vykořisťování a tábory smrti. Je to také zdravotní hygiena, vznešené náboženské ideje, krásné umění a vynikající hudba. Je chyba si myslet, že civilizace a surová krutost jsou v rozporu... V naší době se krutost tak jako většina jiných aspektů našeho světa uplatňuje mnohem účinněji než kdy předtím. Nepřestala a nepřestane existovat. Tvoření a ničení jsou neoddělitelnými stránkami toho, čemu říkáme civilizace." ?oderní, technicky vyspělá společnost byla podmínkou, aby se holocaust mohl udát v tak masovém měřítku. Efektivitě ještě přispěla striktní byrokratizace. Byrokracii se věnuje zevrubněji a ukazuje, jak se vyvíjelo řešení židovské otázky. Hitler si přál Německo bez Židů. Původně měli Židé emigrovat mimo Německo. S rostoucím počtem zabíraných území však rostla i židovská populace v rámci říše. Místo toho byla jako řešení tedy zvolena fyzická likvidace. Pak už nastalo plánování mezi různými odděleními státní byrokracie, přípravy, plánování, kalkulace. Holocaust se prostě stal součástí byrokratické rutiny. Přitom se vyvražďování nedostalo do sporu s racionalitou. Jednalo se nejefektivnější a nejúčinnější splnění zadaného úkolu. Neznamená to, že moderní byrokracie musí vést k jevům jako je holocaust, ale svým přístupem dává vzniknout prostředí, v němž je možné jev jako je holocaust realizovat.

Zdroje

GIDDENS, A. 1998. Důsledky modernity, Praha: Sociologické nakladatelství.

INGLEHART, R., BASAŇEZ, M., MORENO, A. 1998. Human Values and Beliefs: A Cross-Cultural Sourcebook: Political, Religious, Sexual, and Economic Norms in 43 Societies: Findings from the 1990-1993 World Values Survey. Ann Arbor: University of Michigan Press.

KELLER, J. 2005. Dějiny klasické sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství.

BAUMAN, Z. 2003. Modernita a holocaust, Praha: Sociologické nakladatelství.

PETRUSEK, Mi. a kol., 1996 Velký sociologický slovník, Praha: UK vydavatelství Karolinum