Percepce zvuku

  • zkoumá vztahy mezi fyzikálními jevy a jejich tělesnou odezvou

Ucho

(viz též Fyziologická fonetika)

Anatomie ucha

Vnější ucho

  • boltec
- možnost lokalizace zvuku
  • zevní zvukovod
- rezonance asi 3 000–5 000 Hz
- asi 2–3 cm dlouhý
  • bubínek
- blána, na niž dopadají vibrace

Střední ucho

  • kůstky kladívko + kovadlinka + třmínek
  • převod vibrací z řídkého prostředí vzduchu do hustého prostředí kapaliny
  • rezonanční frekvence 1 000 Hz – při ní kůstky nejlépe kmitají

Vnitřní ucho

  • kůstky středního ucha navazují na hlemýžď (kochleu) přes oválné okénko
  • každé místo bazilární membrány je schopné přenášet jen některé frekvence (na začátku nejvyšší zvuky, uprostřed nejnižší)
  • Cortiho ústrojí – z něj vedou řasinkovité buňky a jejich pohyb dráždí nervy
  • první spektrální filtr v cestě zvuku → excitační vzorce


Akustické hledisko

  • z hlediska akustiky můžeme sledovat vnímání výšky, hlasitosti a kvality
  •  ! neplést výšku a frekvenci – přesná veličina × objektivní vjem !


Vnímání výšky

  • závisí na základní frekvenci, ale vztah není lineární
  • i když základní frekvence chybí, slyšíme ji
  • při vnímání výšky hraje malou roli i amplituda – láme se to kolem 1 500 Hz – silnější hlubší tóny zní ještě hlubší, silnější vyšší tóny zní ještě vyšší
  • nejnižší slyšitelná frekvence je asi (16)-20 Hz
  • nejvyšší slyšitelná frekvence je asi 20 000 Hz
  • < 20 Hz = infrazvuk – lze vnímat taktilně (vibrace na pokožce)
  • > 20 000 Hz = ultrazvuk (protože kůstky nedokážou rychleji vibrovat) (netopýři slyší asi až 100 kHz)
  • presbyakuse – snižování horní hranice slyšitelnosti s rostoucím věkem
  • diference limen = nejmenší vnímatelný rozdíl
– liší se v závislosti na frekvenci
- nejefektivnější v nízkých frekvencích asi kolem 100 Hz (pak parabolicky stoupá)
- počítá se jako x/200 → u větších čísel větší hodnoty
- Hz nejsou pro percepci tolik relevantní