Významné psychologické směry v sociální psychologii (psychoanalýza a neopsychoanalýza, behaviorismus a neobehaviorismu, teorie pole a kognitivistické koncepce, symbolický interakcionismus a teorie rolí)

Psychoanalýza

počátek psychoanalýzy se datuje na 1900 (vyšel „Výklad snů“)

Sigmund Freud

mechanismus identifikace – používá původně k vysvětlení nadjá
nadjá vzniká identifikací se superegem rodičů (superego představuje tradici kultury společnosti)

otázka svědomí, autoregulace (od rodičů) – systém odměn a trestů u přebírání sociálna

osočen, že jeho koncepce je biologizující – nesouhlas

zasáhl SP v 5. oblastech:

Socializace

základní role superega ve vztahu ke společnosti
jedna z nejdůležitějších koncepcí socializace
dítě se asimiluje do kultury napodobováním rodičů
v první fázi = přebírání superega (morálních zásad) rodičů (ne společnosti), dítě se identifikuje se superegem rodičů
člověk se může proti konformitě bouřit a to nepřizpůsobení může být vyvoláno více činiteli, nejdůležitější:

míra nároků, které společnost na člověka klade
. slabost ega a superega - když nároky a požadavky převažují nad odměnami, nebo když člověk není schopen najít uspokojení ve společnosti (slabost ega), nebo když tradice kultury nebyly dostatečně přijaty (selhala identifikace → slabost superega), pak má člověk tendence protestovat proti společnosti a tyto tendence sílí

podle Freuda není člověk nikdy plně socializovaný, protože id se nikdy nesocializuje/nepřizpůsobí a tlaky z něho vycházející působí nepřátelsky proti společnosti (antisociální chování)
člověk je socializovaný tehdy, když úlohu vnějších autorit přebírá superego zabezpečující konformitu se společností
obranné mechanismy – máme potřebu zbavovat se viny za přečiny – neurotické symptomy, masochismus

Struktura rodiny a její dynamika

rodinu považuje za předobraz všech dalších malých sociálních skupin a jejich organizace (rodina je prototypem každého společenství lidí), rodina jako most mezi jedincem a společností
pokud nedojde k vyřešení oidipova komplexu, je to brzda → má obraz matky jako budoucí partnerky
představa budoucího partnera je podle Freuda odvozena ze vztahů v rodině

Psychologie masy

staví to na libidózních vazbách (ve vztahu k vůdci i mezi členy)
stavy lásky, touhy nejen mezi členy, ale také vůči vůdci
vzájemná identifikace všech členů k vůdci → vznik emociálních vazeb, tyto vazby ale nefungují jen ve vztahu k vůdci, ale i na horizontální rovině (všichni máme rádi vůdce, proto se máme rádi také navzájem)
na 1. místě obecný ideál, se kterým se lidé identifikují
identifikace - se superegem vůdce je ta důležitější pro existenci masy
když se rozpadne identifikace k vůdci (přestanou ho milovat) → masa se rozpadá
když se rozpadne identifikace (vztahy) mezi jedinci, tak vzniká panika
mechanismus identifikace slouží k tomu, že superego jedince je nahrazeno superegem vůdce (jedinec se neřídí svým svědomím, přebírá ideál) – lidé odpovědnost za své vlastní chování posouvají na vůdce (zbavují se viny) a stávají se nekritickými → potvrzeno ze 2. sv.v. („Já nemám svědomí, mé svědomí je Adolf Hitler.“, „Nepotřebuji mysl, za mě myslí fühler.“)
Freud je zásadně proti tomu, že by dav musel být iracionální (ale dojít k tomu může)

Původ společnosti

„Totem a tabu“, „Nespokojenost v kultuře“ (výstižnější by byl: nepohodlí, stísněnost v kultuře)
přenáší ten psychoanalytický výklad (odvozený z libida) na antropogenezi
vychází z Darwina a jeho teze, že pralidé žili v malých skupinách (hordách), ve kterých vládl silný samec, který byl vlastníkem všech žen, silný samec je tyranem, pánem a otcem celé hordy, všechno a všechny ženy jsou jeho vlastnictvím, proto nutil syny k sexuální abstinenci
osud synů v těchto hordách je velmi krutý, tvrdý, protože když otec byl žárlivý, tak syny zabil nebo vykastroval nebo je vyhnal → vyhoštění synů považuje Freud z vytvoření sociální organizace, protože vyhoštění synové utvářeli „bratrské svazky“ a účelem bylo zabít otce a podle zvyku tehdejší doby ho sníst, aby se s ním identifikovali
to je původ pračlověka, v kterém se objevuje Oidipův komplex (ambivalentnost postoje k otci – nenávist a strach před otcem a touha ho zabít, pomstít se, ale na druhé straně chtějí být na jeho místě, být jako on) → v totemových slavnostech se vlastně opakuje vražda praotce, reprezentovaného totemovým zvířetem a zároveň se objevuje lítost nad tímto skutkem
v bratrských svazcích však vznikali rozbroje a boj o moc (uvnitř skupiny i mezi skupinami), aby se vyhnuli meziskupinovým střetům, ustanovili jako tabu incest (byl zakázán) a zavedli zákon o exogamii – uzavírání sňatků mezi jedinci různých kmenů, aby zabránili unášení žen z jiných kmenů, ke kterým docházelo → toto je moment, který vedl ke vzniku rodiny a tím i společnosti
antropologové to odmítají

podstata lidské kultury

mísí se zde pojem kultura a civilizace
kultura = celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků a má 2 funkce:

chrání lidi před nebezpečím přírodního světa
reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně nezničili

lidská existence v komunitě se stává možnou jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí a vytvoří společnou sílu, která je nadřazená jakémukoli jedinci →pak substituce moci ve skupině jedinců za výlučnou dominancí jedince (původní kolektivní moc je nahrazena mocí jedince) je rozhodující krok k civilizaci/kultuře
když vznikne civilizace, musí nutně dojít k omezení uspokojení individuálních pudů (jedinec se stává nesvobodným) – tím je kultura nutně frustrující, protože se člověk vzdává slasti výměnou za bezpečí, jistotu, a protože masy nemají rádi odříkání si slasti, tak musí být donuceni vzdělanou a inteligentní menšinou
otázka sociální výchovy (cílené výchovy ve smyslu přijetí pravidel té kultury) – považuje ji za neschopnou provozu (že musí ztroskotat), lidé nejsou schopni rozsáhlejší substituce agresivních a sexuálních pudů → velký skepticismus vůči společnosti a kultuře
Freud se vyjadřuje pohrdavě o tvrzení, že svoboda je jedním z nejdůležitějších výdobytků civilizace, protože ta zbavuje člověka svobody, než aby ji lidem udělovala (později u Fromma), společnost je založena na vynucených zákonech a zákazech
nepovažuje za ideál společnosti volnost, svobodu, ale rovnost a spravedlnost jedinců ve společnosti, odsuzuje nespravedlivou společnost postavenou na privilegované menšině, které je poskytována úleva, většina musí dodržovat to, co si vymyslela menšina a sama to nedodržuje → nutně vede k nestabilitě společnosti (masy mají tendenci povstat proti tyranii nespravedlnosti)
podobnost mezi kulturním vývojem a vývojem libida: modifikovány principem reality jako dominantní síly u jedince i skupiny, vytvářeno superego a existují mechanismy obrany proti tomuto tlaku (agrese je silnější než sexuální pud)
agrese je nejvážnější překážkou kulturního pokroku, za příčinu válek, zla, atd. → už ji neodvozuje od pudu thanatos, ale od meziskupinových konfliktů; někdy reakce na tlak vede k regresi na nižší úroveň – lidé si to přejí, protože tam mají možnost uspokojovat své potřeby

Carl Gustav Jung

jeho vliv na SP není tak zásadní
o generaci mladší než Freud
kolektivní nevědomí = zděděná mozková struktura, která není výsledkem naší zkušenosti
bez ohledu na kulturu se objevují ve snech, umění stejné symboly
archetypy – animus a anima je chápána jak zděděný kolektivní obraz muže a ženy

Alfred Adler

původně oční lékař
přechodný článek neopsychoanalýzy – více se soustřeďuje na determinanty sociokulturního charakteru
„Porozumění životu, úvod do individuální Ψ”
lidský život je určen smyslem, ideálem, cílem a ten se vytváří už v prvních měsících života (už v této době se vytvářejí první stopy obrazu světa a postoje k němu, i když jen nejprimitivnějším způsobem), těžko říci, jak je tento cíl stanovován, ale je zřejmé, že existuje a určuje každý čin dítěte → když se zformuje tento prototyp (raná osobnost), začne se ubírat určitým směrem, tento prototyp dovoluje předvídat, co se bude dít dál (hotov ve 4 letech) – rané dětské zážitky

všechno je to jeho úvaha, kterou nemá doloženou
nespojuje to s nevědomím, nevědomí více využívá pro zkoumání vztahu já a společnost (přizpůsobování se jedince společnosti – složité a neuvědomované)
SP má zkoumat konfliktní krizové situace, které jsou při setkávání se se společností a přijímání společnosti → vzniká zážitek méněcennosti (kompenzován touhou po moci) – formuje se v raném dětství, kdy si dítě uvědomuje pocit závislosti (bezmocnosti, slabosti, odkázanosti) na rodičích → vznik pocitu méněcennosti, který je překonáván v souladu s cílem (prototypem), který si dítě stanoví
zážitek méněcennosti je neuvědomovaný
každý tímto pocitem prošel (spojuje ho to s Freudem), zažívá to každé dítě
když pocit méněcennosti nabyde patologických rozměrů, vzniká komplex méněcennosti

„Studie o méněcennosti orgánů” - spojení defektů oka a psychiky (i domnělé defekty, př. dívky se vidí málo krásné)
lze říci, že naše individuální Ψ je v podstatě sociální psychologií, protože prvotně důležitý význam v životě člověka má pocit sounáležitosti – když jedinci výrazně chybí, mohou být tito lidé v budoucnu delikventy, alkoholiky (není jisté)
předběhl tím dobu
později se objevuje u Maslowa (hierarchie potřeb)
vysvětlující, proč se lidé sdružují
dnes brán za jednu z nejdůležitějších lidských potřeb (Ebstein, Baumeister)
svou silou na úrovni fyziologických potřeb – musí být uspokojována (nedostatek stejný jako kdyby člověk nejedl) – první uspokojení je dáno rodinou a vztahem k matce
sounáležitost = slabost, která nutí děti žít v rodině, je obdobou sounáležitosti, která nutí žít lidi v komunitě
každý se někdy cítí nedostatečný a neschopen nést sám těžkosti života – jednou z nejvýznamnějších tendencí lidstva je tendence utvářet skupinu, ve snaze žít jako členové společnosti, nikoli jako izolovaní jedinci; tento společenský život nám nepochybně pomáhá překonávat pocity nedostatečnosti a méněcennosti → společnost nese pocit jistoty a stability (jako Freud)
v případě rozmazlených dětí, rodina ani společnost dítě nemůže hýčkat donekonečna a rozmazlovaný se záhy setkává nástrahami života. Školní docházkou je určeno pro nové sociální instituce, která pro něj představuje nový sociální problém, nechce si hrát ani pracovat s jinými dětmi, protože není připraveno na život ve společnosti. Pod vlivem svých zkušeností se podobných situací bojí a usiluje o to, aby bylo stále hýčkáno. Péče hyperprotektivní matky má katastrofální následky, např.: vede k nesamostatnosti (vztahuje se k výkonové motivaci – motiv výkonu se utváří v raném dětství)
Adlerova touha po moci je vysvětlením dynamiky osobnosti - kompenzace nedostatečnosti, nedostatečnost vede k tomu, že se chce vyrovnat jiným, kteří jsou mu jakoby nadřazení
dbal na praxi – zakládal poradny, příprava sociálních pracovníků (na problémy s dětmi)
„Psychologie dětí” - sourozenecké konstelace

Neopsychoanalýza

větší důraz na determinaci sociální než biologickou, rozhodující vliv sociálního a kulturního
spory s Freudem, odmítání sexuálního pudu, jiný pohled na nevědomí

Karen Horneyová

spory s Freudem kvůli Freudově domněnce o závisti žen mužského penisu
nikdy psychoanalýzu neodvrhla, ale tvrdila, že je ji potřeba předělat
orientuje se také na rané dětství – dítě v raném věku má 2 potřeby:

potřebu satisfakce (uspokojování základních fyziologický potřeb – potrava, ...)
potřebu bezpečí (ochrana před nepřátelským světem, dítě je při uspokojování této potřeby závislé na rodičích (dostatkem něhy, vřelosti, lásky, uznání))

frustrace potřeby bezpečí (netečnost, nedostatek lásky, uznání, času, nespravedlnost mezi sourozenci) vede k zážitku osamělosti, bezmocnosti, nepřátelskosti světa → základní (bazální) úzkost – odvozena především od vztahu matka-dítě; tato úzkost může vyústit v potíže v dospělosti
Freud s Adlerem tuto frustraci považují za zákonitou formu vývoje × Horneyová říká, že tím může a nemusí (tím lépe) projít
bazální úzkost má důsledky pro interpersonální vztahy v dospělosti, může vést k různým strategiím chování vůči sociálnímu okolí potřeba nastolit pocit bezpečí, je řešitelná 3 strategiemi:

tíhnutí k lidem – člověk vstupuje do vztahu s jiným proto, aby se zbavil pocitu osamělosti,

bezmocnosti, nepotřebnosti

stranění se lidí – člověk se soustřeďuje na sebe sama, touží po nezávislosti a soběstačnosti, aby mu

nemohlo být ublíženo

směřování proti lidem – lidé mají tendence ovládat druhé (mít nad nimi kontrolu) - „když je

kontroluji, nemohou mi ublížit”; (není to agrese, ale spíše něco jako nepřátele chci mít vedle sebe)

hledá vysvětlení patologických jevů (jako i Freud a Adler)
zabývala se také seberealizací (inspirací pro humanistickou Ψ) - „Neuróza a lidský růst, zápas o seberealizaci”
„Neurotická osobnost naší doby”

Erich Fromm

široké vzdělání – filosof, sociolog, věnoval se kulturně antropologickému přístupu a politicko-ekonomickým pojetím
velký důraz na to sociální, důrazně říká, že člověka můžeme pochopit pouze v sociokulturním světě
nikdy se nesetkal s Freudem
všichni mu vyčítali, že není lékař (Horneyová)
prošel složitým vývojem politických názorů (hodně přebíral z marxismu)
„Strach ze svobody” (v originále „Útěk ze svobody”) - považuje ji za práci z oblasti SP
osamělost, svoboda, odcizení, konformita → základní témata, kterými se zabýval
analýza člověka v historickém vývoji od středověku do současnosti (Hitler) → člověk získal svobodu v tomto vývoji, ale odcizil se přírodě a jiným lidem, ztratil sociální bezpečí → objevil se pocit osamělosti, který je překonáván láskou k jinému člověku („Umění milovat” – vysvětluje různé druhy lásky, které chápe jako nástroje k řešení osamělosti), v nevědomí spatřuje skryté touhy překonávat toto osamocení
stejně skeptický jako Freud → člověk má sociální potřeby, které ale nenalézají plně své uspokojení v žádné kultuře (společnosti)
zajímá ho struktura charakteru člověka → jádro charakteru (tj. sociální charakter) to je to, co je společné členům dané kultury a tu danou společnost to spojuje (je to výsledkem především toho ekonomického vývoje)
sociální charakter je důležitý proto, aby mohl člověk v kultuře přežít, plnit její požadavky (je to záruka konformity se společností) → požadavkem sociálního charakteru je, formovat člověka tak, aby odpovídal požadavkům kultury
akceptování těch požadavků člověku působí radost a vlastně je rád, že se takto může chovat
pokud se změní podmínky společnosti, musí se změnit i sociální charakter
pokud si člověk utváří sociální charakter, nutí ho to jednat v souladu s požadavky kultury (zvnitřnění)
Fromm přikládá velký význam výchově k sociálnímu charakteru → funkcí výchovy je vytvoření sociálního charakteru; zatímco Freud to považuje za nemožné
rodina je rozhodující pro vytvoření sociálního charakteru (také Freud: rodina je mostem mezi jedincem a společností) → rodina je psychologickým agentem společnosti

typologie sociálního charakteru (odvozena od Freuda, jedná se o interakce jedince a společnosti), 5 typů:

receptivní typ – všechno leží mimo něj, vykazuje přílišnou závislost, pasivitu na vnějším prostředí, chce dosáhnout toho, aby byl milován, ale už nechce milovat, neschopnost dělat něco bez vnější pomoci.Je submisivní, lehkověrný, přízemní.
vykořisťující typ – vše co potřebuje, bere od ostatních, často násilím (přivlastňuje si majetek, lásku, nápady), není schopný něco produkovat vlastním úsilím, přivlastňuje si od druhých. Je sebevědomý, hrdý, egocentrický, agresivní
hromadící typ – odvozeno od Freudovy anální fáze. Akumulace hmotného majetku, moci, lásky. Je rigidní, podezíravý, neústupný, obezřetný, věrný, rezervovaný
tržní typ – sám sebe považuje za zboží, které se snaží prodat nebo směnit, zájem o pěstování společenských kontaktů, dbá na svůj zevnějšek, dokáže hrát spoustu povrchních rolí, má spoustu vztahů, ale také povrchních.Je netaktní, bezcílný, přístupný k názorům, zvědavý, velkomyslný.
produktivní typ – Fromm ho považuje za ideální. Je nezávislý, integrovaný, spontánní, tvořivý, spjatý se sociálním dobrem,- produkuje lásku, myšlenky.

navázali na něj další autoři: Glaser, Dennei; nejdůležitější Riesman „Osamělým davem” (1950) – studie o změnách amerického charakteru
„Člověk a psychoanalýza” - v originálu Man for himself (Člověk pro sebe) – podtitul: dotazování, zkoumání z pohledu etiky
„Umění milovat” – jakým způsobem překonávat problémy v lásce, několik druhů lásky
„Anatomie lidské destruktivity” - rozsáhlá práce, 8 druhů agrese – sporné vymezení
„Zdravá společnost” - více sociologický charakter

Harry Stuck Sullivan

jediný rodilý Američan, velmi vzdělaný
spolupracovník Fromma a Horneyové
co Horneyová vymyslela, on praktikoval, ale měl své vlastní myšlenky

2 témata: rodina (rané dětské zážitky, situace matka-dítě) a závěry pro další interpersonální vztahy v dospělosti poukazuje na důležitost jistoty v mezilidských vztazích, která se utváří již v raných fázích života → rozhodující pro zdravý vývoj a vývoj interpersonálních vztahů teorie „prsu v ústech” výchozí situace, kdy dítě získá nebo nezíská pocit bezpečí a podle toho budou vypadat všechny budoucí interpretace vztahu

dítě získává zkušenost (s matkou, ošetřovatelem) dobré nebo špatné matky (což je neuvědomované)

špatná zkušenost nemusí nastat 6 stadií, ve kterých musí dítě vždy projít určitým typem interpersonálního vztahu:

rané dětství
vlastní dětství
juvenilní období
raná adolescence
střední adolescence
pozdní dětství

dítě může zůstat na určitém stupni vývoje (např.: juvenilní období, tj. mladší školní věk → potřeba kamarádů, kamarádí se kluci s kluky a holky s holkami – určitý interpersonální vztah)
jako první položil koncepci (teorii) interpersonálních vztahů (považován za zakladatele)
„Interpersonální teorie psychiatrie” - vyšla po jeho smrti
„Koncepce moderní psychiatrie”

Behaviorismus a neobehaviorismus v sociální psychologii

používá se S-R, nebo S(O)-R model
hlavní téma je učení (navázali na Locka – člověk je tabula rasa a my ho můžeme vychovat) → vypracovali koncepce: „teorie sociálního učení”

učení jako mechanismy utváření osobnosti člověka
základní pojem zvyk (W. James)
učení a sociální učení jsou základními mechanismy socializace
postavený na hédonismu (Thorndike) - učíme se jen to, co je pro nás užitečné, prospěšné (zákon efektu)
Homans koncepce ekonomického člověka - lidské chování je to, co se vyplácí → člověk chápán jako něco ekonomicky utvářeného, jedná podle toho, co se mu vyplácí a čemu se má vyhnout; založeno na odměně a trestu

ovlivnilo sociologii

teorie sociální výměny
spolupráce se Skinnerem
aplikace klasického behaviorismu

u sociálního učení se pracuje s instrumentálním podmiňováním, ale někdy i s pavlovovským podmiňováním

Osobnost = systém zvyků vznikajících učením zvyk – zavedl James (chováme se v určitých situacích určitým způsobem osvojeným na základě zkušenosti

Hull – teorie o redukci pudu - učení vznikne tehdy, když je motivace

Důležité pojmy

síla odpovědi - dána výsledkem učení/opakování, tendence k odpovědi v určitých situacích za určité motivace

měřena např.: počtem správných odpovědí, latencí, reakcí na podnět, intenzitou odpovědi (sílou stlačení té páčky), pravděpodobnost jejího výskytu

extinkce = vyhasínání – vyjadřuje pokles síly odpovědi (opak síly odpovědi)
posílení - nosný pojem jak instrumentálního tak pavlovovského podmiňování

jakákoliv událost, která následuje po odpovědi a bude zvyšovat pravděpodobnost výskytu odpovědi v budoucnu (odměna, ale může být i trest → snižuje výskyt pravděpodobnosti)

sekundární posílení – podnět, který je spojen (asociován, odvozován) s původním posílením (primární odměna,trest) a který má tytéž důsledky (např.: strach z podobného podnětu)
drive, pud, potřeba – musí existovat nějaký motiv, fyziologická pohnutka, která aktivuje a energizuje organismus
generalizace podnětu – i na podnět blízký původnímu podnětu se objeví stejná odpověď (odpověď, která je podmíněná má tendenci se vyskytnou v podobných situacích)

na různé podněty reagujeme stejnou odpovědí

diskriminace – rozlišování mezi podněty a odpověďmi (rozlišit, že na určitý podnět se reaguje určitým způsobem a na jiný podnět jiným způsobem)

Sociální učení = takové učení, které vede nebo má za cíl osvojit si akty sociálního chování

není to tedy jen učení za přítomnosti druhých (sociálně se učíme i sami doma u televize)

N. Miller, J. Dollard

práce „Sociální učení a nápodoba”
významná koncepce sociálního napodobování a imitace
pokoušejí se vysvětlit proces nápodobu jako proces sociálního učení
stanovili 4 podmínky nezbytné pro učení: pud (drive) klíč (vodítko) pro napodobující osobu (něco, co dokáže organismus vyhodnotit, že to má nějaký význam a reaguje na to, sociální imitaci považují za dominantní/základní proces osvojování si sociálního chování, zdůraznili důležitost sociálního učení vzhledem ke společnosti → „jedinci musí být trénovaní v mnoha situacích a pak budou šťastní, když se budou chovat podle společnosti a nešťastní, když tak jednat nebudou“

2 typy chování/učení:

chování závislého připodobnění (match dependent)

odehrává se podle nějakého klíče
napodobující osoba je závislá na napodobovaném (je to vědomé, u dětí nemusí být uvědomované)
zkoumali krysy, ale také děti v přirozených podmínkách
experiment: bílá krysa v T bludišti → až se naučíte běhat jedním směrem za potravou → pak jsou přidány další, netrénované krysy → ty, které běžely za „vůdcem (naučenou krysou)” také odměněny → generalizace (rychle se naučily, že se vyplatí, chovat podle klíče) poté je tam šedá krysa→ ostatní běží i za ní jako vůdcem, protože ví, že ona ví, kde je potrava, první krysa reaguje na podnět, ostatní reagují na klíč (první krysa)
následně popisují situaci, kdy si v domě hrají 2 děti (mladší a starší): starší zaslechne kroky přicházejícího otce a běží tedy ke dveřím uvítat otce → za odměnu dostane od otce bonbón (podmět pro staršího jsou kroky otce); mladší ještě není schopen reagovat na kroky → klíčem se pro něj stává chování staršího sourozence (podnětem je chování sourozence)
podmínky:

účastníci (napodobovaný a napodobující) jsou stejně či podobně motivováni
jeden z účastníků není schopen dosáhnout cíle nezávislým (vlastním) chováním,

protože se neorientuje v klíčích toho prostředí

napodobující má možnost různého chování (např.: nemusí běžet za tím starším,

může ho ignorovat, ale pak z něho bonbón vymáhat, či dělat, že nemá chuť → má na výběr, ale nevolí to, co vede k tomu cíli, ale to, co je závislé na tom modelu/co je pro něho tím klíčem)

ten imitátor je odměněn za připodobnění se a potrestán, kdy se tak nechová

může dojít ke generalizaci (mladší se stále opičí, protože z toho chce mít taky zisk) i diskriminaci

kopírující chování

imitátor se snaží o co nejpřesnější reprodukci chování (je to plně vědomý proces, s jasným cílem)
řízeno naší snahou něco se naučit
známe z výcviku (naučit se něco – šití, vaření, řezání) → vedeno volními procesy, budoucí odměnou, výrazně se zapojují poznávací procesy (dořešeno až později po Millerovi a Dollardovi)
napodobování i u dospělých, ale míchá se sem i normativní konformita
mají taky teorii agrese

Albert Bandura, Richard Waters - „Social learning a personal development

kritika předchůdců (Miller a Dollard) a závislého připodobňování – to je prý jen upevňování/posílení správné odpovědi a je to založeno na předpokladu, že je k dispozici ta odpověď
vycházejí naopak z toho, že pro podmiňování/učení je dostatečná styčnost/kontinuita senzorických událostí (je nutná přitažlivosti objektu/modelu → motivace)
za hlavní sociální učení považují observační učení, napodobování pozorováním, stačí že to vidí, nemusí být odměňováni

Panenko BOBO
Film, ve kterém se uplatňovaly na panence různé druhy agresivního chování, promítalo se to dětem

při posílení toho chování, když je děti mlátily, je mlátily mnohem častěji
při trestu - méně
bez posílení - nějak normálně

Když se chtělo, aby děti reprodukovaly to chování, věrně všechny napodobily (kognitivní model situace = uchován v paměti). Přišlo se na to, že posílení k tomu není potřeba.

tato práce znamená dovršení obratu výkladů agrese (Freud: agrese je vrozená, Miller a Dollard: agrese je něco mimo nás, začátek obratu, Bandura a Waters: agrese je naučená)
rozvířili tím v Americe diskuze o vlivu masmédií
zdůrazňují zapojení kognitivních, paměťových a motivačních procesů → Sociálně kognitivní teorie

Bandura: rozhodující roli má kognitivní model (vklad kognitivních procesů do učení); přiblížil učení lidem

Self efficacy

také vliv na vývoj teorie agrese
zdroje agrese se začínají hledat mimo člověka v sociálním prostředí
nepočítá s tím, že sociální učení může probíhat bez bezprostředního vidění (př. čtením, poslechem)

Julian Rotter

žák Lewina
původně behaviorista, ale vytýká, že behaviorismus není schopen řešit problémy klinické praxe
z behaviorismu vychází, ale posouvá ho dál, přibližuje ho člověku
vytvořil teorii sociálního učení využitelného v klinice („Sociální učení a klinická psychologie“)
tvrdí, že naše potřeby vznikají během sociální interakce a tam jsou také uspokojovány
lidé umí předvídat (zvažuje dopředu důsledky chování) a přemýšlet → dosahování cíle (pohyb ve směru cíle)

4 pojmy důležité pro učení (chování)

Potenciál chování – pravděpodobnost výskytu nějakého chování ve vztahu k dané situaci a ve vztahu k možnému posílení (BV) → v každé situaci se rozhodujeme, jak se zachováme a co nám to přinese
Očekávání – subjektivně pojímaná pravděpodobnost, že určitým specifickým chováním dosáhne jedinec nějakého určitého posílení, promítá se do něj minulá zkušenost a sebeočekávání (někdy se člověk přeceňuje a jindy podceňuje (E)
Hodnota posílení – míra preference jedné odměny vůči jiné, zvažuje preferenci té hodnoty posílení (co mu to přinese), je to velmi relativní a záleží to na našem očekávání a hodnotách toho člověka (RV)
Psychologická situace – situace jsou posuzovány a vnímány velmi subjektivně

                                BV = f (E+RV)

Dále se zabývá kategorizací potřeb (většina z nich je sociální povahy), rozlišuje 6 kategorií potřeb:

potřeba uznání
potřeba ochrany
potřeba dominance
potřeba nezávislosti
potřeba lásky a citovosti
potřeba tělesného komfortu

Očekávání je možné u každého jedince zobecnit (zobecnění hodnot i toho, odkud očekávání přichází):

locus of control (místo řízení) – existuje IE škála na měření (20 položek) → stalo se to osobnostní proměnnou; je výsledkem sociálního učení
interpresonální důvody - zobecnění závisí na tom, v jaké míře je chování posilováno:

je to náhodné – místo řízení je mimo člověka, v moci druhých, náhody, štěstí (externalisté)
mé chování je výsledkem mé vůle, mé aktivity – interní kontrola (internalisté)

Orwell Mowrer

Byl neobehaviorista, autor dvoufaktorové teorie učení (posílení), rozlišuje apetitivní (žádostivé) a aversivní(pudivé) učení/chování (věnuje se jen aversivnímu učení - trestu)

aversivní chování – útlum chování není způsoben trestem, ale strachem z toho tresu
apetitivní chování – opět zjistil, že nejde o samotnou odměnu, o naději spojenou s odměnou
sekundární posílení → pracuje se strachem a nadějí (emocemi), není to ta odměna a trest
uvažuje o obrácených pochodech/podmiňování:

jsme naučení na nějakou odpověď, která je odměňována → odměna pak nepřijde a následuje zklamání (je to považováno za určitou formu trestu) → vyhasínání
když chování není následováno trestem, jak by mělo → „odměna” je ve formě úlevy

teorie autistická imitace (autistické = uvnitř se dějící u malého dítěte, které je uzavřeno)

Založeno na sekundárním posílení, např.: jako vysvětlení osvojování si řeči → matka je pro dítě zdrojem potěšení (laskání, hlazení, uspokojování fyziologických potřeb dítěte), při tom pronáší jistá slova, dítě si to spojí: „ něco příjemného ↔ slova“. Slova = sekundární posílení → už jen slova budou vyvolávat příjemné pocity, dítě si chce příjemné pocity spojené se slovy matky vyvolat samo, a tak začne zvuky opakovat → čím lépe, tím větší posílení (na principu hédonismu). V souvislosti s napodobováním se mluví o vicarious (empatické, zástupné učení) – v situacích, kdy, jedinec se empaticky přenáší do situace napodobovaného. Začínalo se ukazovat, že jsou situace, kdy nějaké chování není posilováno, ale přesto se může stát modelem (situace → pozornost a ohodnocení → chování) – můžeme být ovlivněni četbou, jen slyšením o nějaké situaci a je nutné, aby pro nás bylo atraktivní.

Sociální interakce jako výměna hodnot

poslední linie vycházející ze symbolického interakcionismu
interakce – z hlediska fungování, čili trvání
snaha popsat mechanismy v interakci
sociální výměna psychologických hodnot (u sociologů se to nazývá směna – zavání ekonomií)

Teorie sociální výměny

vysvětluje mj. i prosociální chování
východiska v antropologii a ekonomii (antropologie – u přírodních národů jsou obřady obdarovávání daná přísnými pravidly, ekonomie – člověk se snaží o maximální zisk a minimální náklady = princip minimaxu.)

Člověk se rozhoduje o způsobu chování na základě zvažování nákladů a zisků spojených s nějakými alternativami chování. Lidé udržují interakce, které přináší hodnoty, které aspoň pokrývají náklady = reciprocita (může být i se zpožděním).

George Casper Homans

Je zakladatel teorie sociální směny, prezidentem US sociologické společnosti. Původně byl sociální psycholog, později sociolog. Na Harvardu působil se Skinnerem (použil jeho poznatky). Původně se soustředil na jednoduché sociální chování, při interakcích si jedinci poskytují posílení (odměnu X trest). Zabýval se malou skupinou (pořád se něco děje a je to snadno pozorovatelné). 4 základní kategorie: aktivita – druh chování sentiment – vyjádření postoje a prožívání interakce – aktivita, kdy je jedinec za něco odměněn nebo potrestán jinou osobou norma – stanovisko skupiny (členové ho mají dodržovat)

Lidé, co spolu častěji interagují, jsou si více podobní ve svých aktivitách. Čím vyšší je postavení jedince ve skupině, tím více jsou jeho aktivity konformní s aktivitami společnosti. Čím vyšší je sociální postavení, tím širší je rozsah interakcí. 6 principů:

podnět

Pokud se v minulosti vyskytl určitý podnět, který byl příležitostí k odměnění aktivity, tak pak čím podobnější je současná situace té minulé, tím pravděpodobněji vyvolá podobnou aktivitu.

úspěch

Čím častěji v daném časovém úseku aktivita člověka odměňuje aktivity jiných, tím častěji budou jiní tuto aktivitu vyvolávat.

Hodnota

Čím vyšší hodnotu poskytuje jedinci aktivita jiných, tím častěji bude usilovat o vyvolání této aktivity u jiných.

deprivace X nasycení

Při nedostatečném uspokojení = deprivaci potřeby odměny, o ni bude člověk více usilovat, ale naopak při častém uspokojení bude hodnota ztrácet na ceně.

agrese X uznání

Čím více neprospěchu se objevuje při tom rozdělování (čím méně člověk získává ze vztahu), tím pravděpodobněji vznikne vztah (z nezachování reciprocity).

Racionalita

V lidském chování dominuje racionální zvažování účelnosti chování, což znamená, že lze nejen vysvětlit chování minulé, ale že lze také předvídat budoucí (protože se bude snažit dosáhnout zisku).

Zisk = odměna – náklady

odměna – záleží na tom, jakou hodnotu pro mě má (jak jsem si vyložil objektivní hodnotu), záleží také na tom, kdo mi ji poskytl když se objeví něco i minimálně negativního, celá hodnota většinou padá a mám z toho stres.

Thibaud, Kelley

práce „The social psychology of groups“
oba žáci Lewina
částečně opřeno o S – R paradigma, sociologii…
interakce probíhá podle vkladů a získá a vede k výsledkům
podle S –R – interakce se nebude opakovat, pokud nepřinese odměnu vyšší než investice
vychází se z výsledku (co člověku zůstane) a jeho hodnota se posuzuje podle dvou měřítek:

Srovnávací úroveň = průměrná hodnota všech výsledků v dané sociální situaci, o kterých osoba ví z vlastní nebo zprostředkované zkušenosti, a které jsou zvažovány z hlediska míry přitažlivosti. Vymezili škálu satisfakce.Ta je měřítkem posuzování chování (jestli si spočtu, že to chování bude pod tou průměrnou hodnotou, spíš do toho nepůjdu).
Srovnávací úroveň pro alternativy = říká, jestli a za jakých podmínek ve vztahu zůstaneme. Zůstaneme tehdy, jestliže ten nejnižší možný výsledek ve světle všech možných alternativ je pro nás akceptovatelný (zůstanu pod bodem i tehdy, když nemám lepší alternativu, i když není žádné uspokojení, stejně zůstanu, protože lepší není).

Teorie výměny

motivační činitel mezilidských interakcí
toužíme po lásce, úctě, obdivu, jistotě, uznání, rozkoši, podpoře… (psychologické hodnoty)
hodnoty vyjádřeny nejčastěji verbálně, ale i neverbálně
nejvyšší hodnota uznáníje trvalou potřebou pro sebepojetí
hodnota bude tím vyšší, čím pro nás důležitější osoba nám ji poskytne a naopak (od neuznávaných lidí to neberu jako odměnu, ale stejně jako jejich povinnost)
neplatí beze zbytku ani v reciprocitě, ani v časovém sledu (skoro vždy nelze okamžitě vyžadovat reciprocitu hned)

Teorie pole a kognitivistické koncepce v sociální psychologii

Hlavně studium percepce a její procesy organizace (figura x pozadí), ke kterým se vztahují gestaltistické zákony: Zákon společného osudu, zákon podobnosti, zákon blízkosti, zákon společných hranic, zákon příčiny a následku, zákon minulé zkušenosti, zákon zaměření (očekávání), zákon uzavřenosti a dobrého tvaru
Zákony se promítly do vysvětlování některých sociálně psychologických problémů (skupina, podobnost postojů, očekávání, determinace chování, sociální blízkost, malé sociální skupiny, společné prožitky selhání nebo úspěchů, group out a group in, situační činitelé),