Atribuční tendence a chyby v atribučních procesech

Verze z 2. 6. 2018, 19:17, kterou vytvořil Petr.Kosik (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Atribuční tendence

  • tak nazýváme předkoncepce očekávání a perspektivy účastníků interakce, které ovlivňují jejich jednání
  • jedna z atribučních tendencí se projevuje v rozdílných atribucích aktérů a pozorovatelů
  • první mají tendenci připisovat zdroj svého jednání situaci
  • druzí spíše aktérům

Tato rozdílnost je podle Jonese a Nisbetta způsobená třemi determinantami:

  1. percepční fokus - aktéři mají špatný "výhled" na situaci, protože jsou jí příliš blízko
  2. aktéři jsou více informováni sami o sobě, mají pocit, že jejich jednání je tou nejpečlivěji vybranou variantou ze všech možných alternativ, znají svou minulost ví, jakým způsobem ovlivňují své chování apod.
  3. pozorovatelé jsou zainteresovanější na získávání informací, které jim umožní získat stabilní vhled do situace, aby jim umožnil predikci
  • tyto charakteristiky jsou závislejší na vnitřním prostředí než na vnějších okolnostech

Chyby v atribučních procesech

  • základní atribuční chyba
  • Ross
  • přeceňujeme dispoziční charakteristiky - vysvětlování příčin a jevů podle dispozic jedince převládá nad daností situace
  • tendence k sebeobranným atribucím:
  • úspěch připisujeme sobě samému
  • neúspěch situačním faktorům
  • Lack - efekt aktéra a pozorovatele
  • úspěch a neúspěch jsou důležité v našem sebehodnocení
  • chráníme si svoji sebeúctu a udržujeme si pozitivní názor na své schopnosti
  • egocentrická tendence - ve skupinových projektech si přisuzujeme zodpovědnost za úspěch, neúspěch připisujeme druhým
  • tendence nápadnosti - větší zodpovědnost ve skupině připisujeme těm, kteří se nějak odlišují od druhých, kdo je nápadný, tomu přisuzujeme chybu

Zdroje