Exekutivní funkce a plánování

Exekutivní funkce jsou takové kapacity, které uschopňují člověka úspěšně se účastnit samostatného, účelného a sebestředného chování. Exekutivní funkce umožňují hrát si v mysli s nápady, přemýšlet před jednáním, řešit neočekávané výzvy, odolávat pokušení a udržovat soustředění.

Lezak (1995) rozděluje chování na 3 funkční systémy – kognitivní funkce, emocionalitu a exekutivní funkce. Kognitivní funkce jsou podle ní určené ke zpracování informací, patří mezi ně zaměřená pozornost a pracovní paměť, řeč, zrakově-konstrukční schopnosti, zrakově-prostorové schopnosti a dlouhodobá paměť. Emocionalita zahrnuje cítění a emoce a exekutivní funkce jsou zodpovědné za celkové řízení a organizaci chování, tedy za to, jak se jedincovo chování projevuje navenek. Na exekutivní funkce se ptáme otázkou jak nebo jestli vůbec osoba něco udělá („Uděláš to? A pokud ano, jak?), zatímco otázka na kognitivní funkce zní co nebo kolik („Kolik toho víš? Co všechno umíš?“).

Má smysl vydělovat exekutivní funkce jako samostatný systém, protože jsou lokalizovány ve velké části neokortexu a také proto, že je můžeme samostatně disociovat a lezionovat. Lezionace znamená, že s určitou lézí ve specifické části mozku se pojí narušení specifické exekutivní funkce. Samostatná disociace vychází z neuropsychologického konceptu dvojí disociace a dokazuje, že dva příbuzné procesy fungují nezávisle na sobě. (Brzdíček, přednášky)

Ačkoliv exekutivní funkce můžeme lokalizovat ve frontálních lalocích, s frontálními laloky se zcela nepřekrývají. Existují specifické procesy vztažené k oblastem mozku mimo frontální laloky. Pokození exekutivních funkcí, tedy dysexekutivní deficit je funkční charakteristika chování, která může nastat i bez poškození frontálních laloků, například při poškození mozečku, tedy fronto-thalamo-cerebrárních smyček.

Frontální laloky lze rozdělit na Broadmanovy oblasti na dorsolaterální a ventrolaterální kortex, který je zodpovědný za pracovní paměť, orbitofrontální kortex, který zajišťuje senzorickou integraci a rozhodování a desinhibici činnosti, ventromediální kortex, který se nachází uvnitř hemisfér a je zodpovědný za rozhodování a frontopolární kortex, který je centrem pracovní paměti. (Bezdíček, přednášky)

Narušení frontálních laloků (zejména prefrontální kůry) se nazývá dysexekutivní syndrom. Stuss & Alexander (2000) shrnují možné deficity do několika kategorií – iniciace chování, poškození organizačních strategií, narušení využívání zpětné vazby nedostatek sebeovládání, deficity v oblasti plánování a narušení sociálního chování.

Modely exekutivních funkcí

Existují 2 typy modelů exekutivních funkcí, unitární model a non-unitární modely. Unitární model vykládá exekutivní funkce jako fluidní inteligencí, tedy obecný „g“ faktor inteligence. Podle Bezdíčka (přednášky) nemáme pro unitární model evidenci. Přiklání se tedy k non-unitárním modelům, které zastávají názor, že unitární exekutivní funkce neexistuje a vykládají exekutivní funkce jako specifické procesy, které jsou vztaženy k různým částem frontálního laloku.

Model B. Millera & J. Cummingse

Bruce Miller a Jeffrey Cummings (2007) přichází s non-unitárním modelem exekutivních funkcí. Model sestává z hierarchicky uspořádaného blokového schématu, na jehož počátku jsou volní schopnosti (volition), tj. schopnost adekvátně ovlivnit dynamiku akcí, které provádíme, dále plánování činnosti (plan), programování činnosti (program), tj. uplatňování určitých strategií pro realizaci určité činnosti, implementaci činnosti (implement), monitorování činnosti (monitor) a nakonec ukončení činnosti ve správnou dobu (stop, adjust). Dle autorů může být každá z těchto funkcí narušena nezávisle na ostatních a pacienti s porušenými exekutivními funkce tak mohou vykazovat řadu odlišných klinických fenoménů.

Exekutivní funkce z procesuálního hlediska zahrnují:

1. Startování činnosti (start) – neschopnost iniciovat odpověď vede k apatii, např. Člověk trpící Alzheimerovou chorobou má problém iniciovat činnost a jít do obchodu.
2. Plánování činnosti (plan) – generování nějakého plánu, aktivace prefrontálního kortexu, např. Zmíněný člověk jde do obchodu, ale ve špatnou dobu
3. Udržování činnosti (maintain) – neschopnost udržet průběh činnosti může souviset s lézemi thalamu a konektivitou thalamu k frontálnímu laloku, např. když už onen člověk dorazí do obchodu, dezorganizovaně chodí mezi regály
4. Zastavení činnosti (stop) – např. v obchodě vybouchne bomba, zastavím nakupování
5. Změnu činnosti (shift) – schopnost flexibilně reagovat, např. pokud vybuchne bomba, běžím se schovat
6. Upravování činnosti (inhibit) – neschopnost upravit činnost se nazývá perseverace

Model pracovní paměti A. Baddeleyho a G. Hitche

Ačkoliv se jedná o model pracovní paměti, zároveň pracuje s exekutivními funkcemi. Dle A. Baddeleyho a G. Hitche je pracovní paměť časově limitovaný paměťový systém pro udržování a manipulaci s informacemi během kratších časových úseků, např. během sčítání, odečítání atd. (Bezdíček, přednášky)

Model se skládá ze 4 komponent –  Centrální exekutivy, fonologické smyčky, visuoprostorového náčrtníku, epizodického zásobníku. Centrální exekutiva zajišťuje exekutivní funkce. Zahrnuje především zaměřování, přesun a rozdělování pozornosti a kontrolu akcí. Je propojena s dlouhodobou pamětí, přechodně informace z dlouhodobé paměti aktivuje, volí strategie a komunikuje mezi systémy. (Lukavský, přednášky)

Teorie narušení exekutivních funkcí

Model dysexekutivního syndromu podle Lezákové

Podle Lezákové se narušení exekutivních funkcí projeví jako 1) problém formulovat cíl, 2) problémy v plánování a provádění sekvencí aktivit sloužících pro záměrné chování, 3) problém ve vykonávání činnností, 4) problémy vykonávat činnosti efektivně

1. Formulace cíle – kapacita k formulování cíle je spojená s motivací. Pokud osoba nemá dostatek kapacity pro formulaci cíle, může být neschopná, vykonávat jiné aktivity než elementární odpovědi na stimuly z prostředí, ačkoliv by komplexních aktivit byla schopna. Pacienty nenapadne něco udělat. Pacienti se závažným narušením se mohou mít například problém například sníst jídlo, které jim je přineseno bez výslovného navádění.
2. Problémy v plánování  – V plánování je využíváno několik kapacit včetně zaměřené pozornosti, osoba také musí být schopna uchopit sama sebe v kontextu prostředí a mít schopnost přemýšlet nad alternativami. Neschopnost plánovat se může projevovat u pacientů, kteří nemají problém formulovat cíl, ale ztrácí se v plánech nebo vymýšlejí plány nerealistické.
3. Problémy ve vykonávání činností – Vykonávání činností vyžaduje kapacity zahrnující iniciaci, udržování, přepínání a zastavování chování. Narušení těchto kapacit se projevuje jako perseverace činnosti, nestálost nebo neschopnost návaznosti v sekvenčně organizovaných činnostech, jako je např. kreslení. Narušení může být patrné například v řeči pacienta, nebo
4. Problémy vykonávat činnosti efektivně – Efektivita činnosti záleží na schopnosti monitorovat a opravovat vlastní chování či regulovat tempo nebo intenzitu. Pacienti s narušením těchto schopností například nemusí vnímat vlastní chyby a tím pádem je nemohou napravit.

Model dysexekutivního syndromu podle O.Godefroye

Podle O. Godefroye (2010) nejsou běhviorální komponenty zahrnuty při hodnocení dysexekutivního syndromu, přestože poškození exekutivních funkcí má významné behaviorální projevy. Rozlišuje proto kognitivní a behaviorální dysexekutivní syndrom. Oba syndromy mají významné a podpůrné znaky.

Projevy kognitivního i behaviorálního dysexekutivníhosyndromu se liší v závislosti na diagnóze. Oba jsou nezávislým prediktorem ztráty autonomie. Nejvýraznější jsou oba druhy syndromu u pacientů s Alzheimerovou chorobou, méně výrazné jsou u pacientů s traumatickým poškozením mozku a s Parkinsonovou chrobou a nejméně výrazné jsou u pacientů po cévní mozkové příhodě. (Godefroy a kol., 2010)

Významné a podpůrné znaky behaviorálního dysexekutivního syndromu:

Významné znaky	Podpůrné znaky
Hypoaktivita s apatií či abúlií	Poruchy emoční kontroly (apatie, euforie, emoční labilita)
Hypoaktivita s distraktibilitou či snížením psychomotorického tempa	Poruchy sociálního chování
Stereotypní a perservativní chování	Poruchy příjmu potravy, sexuální poruchy, inkontinence
Environmentální závislost (imitační a utilizační chování)	Spontánní konfabulace, anosognosie, anosodiaforie

Syndrom se tak může projevovat například jako opakování monotónní činnosti, například sledování televize po celý den, imitováním projevů druhých, užíváním předmětů bez schopnosti inhibice chování. Podpůrné znaky se mohou projevovat jako neadekvátní chování, ztrátou náhledu na svou vlastní nemoc (anosognosie) či nerozpoznáním přítomnosti deficitu (anosodiaforie). (Bezdíček, přednášky)

Významné a podpůrné znaky kognitivního dysexekutivního syndromu:

Významné znaky	Podpůrné znaky
Obtíže s inhibicí odpovědi	Porucha plánování
Vyvozování pravidel	Iniciace odpovědi a zaměřená pozornost
Udržení a změna nastavení (shifting)	Rozdělená pozornost
produkce informací (fluence)	Metakognice a teorie mysli

Osoby trpící kognitivním dysexekutivním syndromem mohou mít například potíže s plánováním a koordinací činnosti, nebo se ztrácet v konverzaci. (Bezdíček, přednášky)

Kazuistika narušení exekutivních funkcí - Phineas Gage

Slavnou kazuistikou, která nastiňuje, jak může vypadat poškození exekutivních funkcí je případ Phinease Gage, amerického železničního dělníka z 19. století. Gage pracoval jako předák na stavbě železniční trati. Dne 13.9.1848 udusával železnou tyčí střelný prach v díře, střelný prach ale nebyl zasypán pískem, takže se při kontaktu s tyčí vytvořili jiskry a střelný prach odpálily. Tyč o průměru 3 cm prorazila Phineasovi tvář pod levým okem a vyletěla skrze jeho lebku. Gage byl po úrazu při vědomí a údajně byl schopen mluvit i chodit a mohl být odvezen k doktorovi. Dr. John Harlow Gage několik týdnů ošetřoval a provedl i riskantní operaci při které odstranil z rány zánět. Gage po úrazu nebyl schopen plánování a byl emočně nestabilní. (Lukavský, Přednášky)

Vědci zkoumali Gageovu lebku a zjistili, že největší poškození utrpěla oblast levého čelního laloku. Jedná se o část mozku zodpovědnou za rozhodování a zpracování emocí. Většina zranění se týkala bílé hmoty mozkové, která má schopnost regenerace, což je také jeden z důvodů, proč byl Gage schopen se z jinak smrtelného úrazu relativně uzdravit. (Macmillan, 2010)

Gageův případ posloužil v 19. stol. Jako argument pro i proti frenologii, což je pseudověda, která tvrdila, že vnější povrch lebky odpovídá topografii mozku. Zatímco frenologové tvrdili, že Gageovo zotavení je důkazem toho, že jednotlivé funkce mozku jsou specificky lokalizované. Odpůrci tvrdili, že pokud by byl mozek takto rozdělený, nemohl by být Gage schopen se znovu zařadit do společnosti. (Lukavský, přednášky)

měření exekutivních funkcí

Jednotlivé exekutivní funkce je možné měřit samostatnými testy (Stroopova úloha, TMT- A/B, testy fluence, ToL, WCST, OMO…) nebo komplexněji za použití standardizovaných testových baterií (D-KEFS, CANTAB, BADS)

B. Miller & J. Cummings uvádí pro jednotlivé exekutivní funkce projev jejich narušení i vhodné měřící nástroje. (Miller & Cummings, 2007)

·       Vůle – snížená plynulost, neschopnost potlačit reakce ze zvyku, Stroopova úloha, testy verbální plynulosti

·       Plánování – špatná volba strategií, narušená pracovní paměť, Londýnská věž (ToL), kopírování figury, bludiště

·       Programování činnosti – abnormální motorické programování, test kreslení hodin (CTD)

·       Implementace – snížené motorické tempo, test cesty A (TMT-A)

·       Monitorování činnosti – distraktibilita, Škrtací testy, opakující se testy na vigilanci

·       Adaptace činnosti – perseverace, Wisconsinský test třídění karet (WCST)

Neurolog Timothy Benke se na exekutivní funkce dívá z hlediska procesů, popisuje problém porušení procesu a také navrhuje vhodný měřící nástroj. (Bezdíček, přednášky)

·       Startování činnosti (start) – neschopnost iniciovat odpověď, kontrolovaný orální test asociace slov (COWAT)

·       Plánování činnosti (plan) – problém s generací plánu, Londýnská věž (ToL)

·       Udržování činnosti (maintain) – neschopnost udržet průběh činnosti, test fonemické fluence (FAS)

·       Zastavení činnosti (stop) – neschopnost zastavit odpověď nebo činnost, může se projevovat stereotypií v chování i jazyce, kontrolovaný orální test asociace slov (COWAT)

·       Uprava činnosti (shift) – neschopnost změny kategorie, test cesty B (TMT-B), kontrolovaný orální test asociace slov (COWAT)

·       Změna činnosti (inhibit) – neschopnost upravit odpověď, perseverace v činnosti, Stroopova úloha, Go No-go test, Odd-man-out test (OMO)

Stroopova úloha

Stroopova úloha pochází z roku 1935 a je vhodná zejména ke zjišťování percepční zátěže a odolnosti vůči psychické zátěži. Test obsahuje 3 tabulky. První obsahuje 100 černě napsaných slov označujících barvy, druhá obsahuje 100 barevných čtverečků a třetí obsahuje 100 barevně napsaných slov označujících barvy. Barva, kterou slovo označuje nesouhlasí s barvou, kterou je slovo napsáno (např. slovo „červená“ je napsáno žlutě). Při administraci má zkoumaná osoba nejdříve co nejrychleji přečíst slova v první tabulce. Rychlost přečtení je označována jako osobní tempo. Následně má zkoumaná osoba co nejrychleji vyjmenovat barvy čtverečků. Rychlost vyjmenování označuje faktor percepce. Při expozici třetí tabulky má zkoumaná osoba vyjmenovávat barvy, kterými jsou slova napsaná. Úloha se administruje individuálně a třetí tabulku je nutné předložit alespoň 2x. Výsledný čas se porovnává s časem osobního tempa. (Svoboda, 1999)

Pokud zkoumaná osoba nedělá příliš chyb (tolerance se odvíjí od verze testu) ukazuje celkový čas na množství interference (Bezdíček, přednášky). Barva interferuje s významem slova. Výkon v testu je závislý na věku, u sedmiletých dětí je interference nejvyšší, nejnižší je ve věkovém pásmu 13-25 let a následně opět stoupá. (Svoboda, 1999) Pokud zkoumaná osoba dělá velké množství chyb, jedná se o neschopnost inhibice činnosti. V některých verzích testu je špatné označení barvy považováno za chybu jen pokud se zkoumaná osoba neopraví a to buď po výzvě, nebo spontánně. (Bezdíček, přednášky)

Příkladem odlišné verze testu je Victoria Stroop test z roku 1998, který obsahuje pouze 24 podnětů v každé tabulce. Výstupem je čas, za který zkoumaná osoba přečte třetí tabulku. Zdravému člověku to zabere průměrně 11-12s. Díky tomu, že je test zkrácený, je jeho administrace rychlejší a levnější a nepřetěžuje zkoumané osoby. (Bezdíček, přednášky)

Test cesty A a B (TMT-A/B)

Původně byl vyvinut armádními psychology jako zkouška a) rozdělené pozornosti, b) visuo-motorického hledání a c) kognitivní flexibility. (Bezdíček, přednášky) V letech 1955 -1958 se začal používat při diagnostice organických poškození mozku. (Svoboda, 1999)

              Test se skládá z částí A a B. V části A má zkoumaná osoba spojit 25 bodů označených čísly 1-25 ve vzestupném pořadí, a to co nejrychleji. V případě, že udělá chybu, musí se vrátit. V části B je na papíře také 25, označených čísli 1-13 a písmeny A-L. Úkolem zkoumané osoby je co nejrychleji spojovat střídavě čísla ve vzestupném pořadí a písmena v abecedním pořadí (1-A-2-B-3-C-4-D…). Test se vyhodnocuje vypočítáním rozdílového skóru mezi částí A a B. Zatímco část A je spíše ukazatelem psychomotorického tempa, část B indikuje organické poškození mozku. (Svoboda, 1999) Horší výkon mohou ale způsobovat i jiné faktory, jako třes dominantní ruky, či zpomalené prozkoumávání zorného pole pomocí sakadických pohybů. (Bezdíček, přednášky)

Testy fluence

Testy fluence jsou velmi jednoduché, multidimenzionální a dynamické testy a snadno se administrují. Testují kognitivní flexibilitu. Rozlišujeme test sémantické verbální fluence (Controled oral word association test, COWAT) a test fonemické fluence (Phonemic fluency, FAS). (Bezdíček, přednášky)

V testu sémantické verbální fluence je úkolem zkoumané osoby během jedné minuty vyjmenovat co nejvíce zástupců jedné kategorie (např. zvířat). Zdravá osoba zvládne vyjmenovat 30-60 slov, výsledek je ale závislý na vzdělání. Pokud zkoumaná osoba vyjmenuje méně než 15 slov, znamená to, že pravděpodobně zapomněla o jakou kategorii se jedná. To je indikátorem demence například v důsledku Alzheimerovy choroby. Pokud člověk vybočí z kategorie a začně říkat jakékoliv asociace, značí to, že nedokáže udržet činnost. Na poškození exekutivních funkcí ukazují i typy chyb, ať už se jedná o perseveraci (opakování stejných slov), počet konfabulací (kolik slov z jiné kategorie zkoumaná osoba použije) nebo neschopnost přepínat mezi jednotlivými klastry v rámci kategorie (např. při vyjmenovávání zvířat nejdřív zkoumaná osoba mluví o domácích zvířatech, ale když už ji další nenapadají, nedokáže se přesunout ke klastru ryb a vyjmenovávat je). (Bezdíček, přednášky)

V testu fonemické fluence mají zkoumané osoby za úkol během jedné minuty napsat co nejvíce slov začínající na jedno z písmen K, P nebo S (V USA se používá F, A, S). Zapsaná slova nemají být názvy ani vlastní jména. Test se administruje třikrát, pokaždé s jiným písmenem z trojice. Zdravá osoba napíše průměrně 20-30 slov. Výkon opět závisí na vzdělání. Pokud se zkoumaná osoba nezvládne držet v rámci jedné kategorie, je to známka neschopnosti udržení činnosti, může se ale také jednat o paměťový problém (Bezdíček, přednášky)

Londýnská věž (ToL)

Londýnská věž vznikla v 80. letech v Londýně a jejím autorem je Tim Shallice. Test má podobu desky se třemi kolíky, na kolíkách jsou navlečeny 3 koule, červená, zelená a modrá. Kolíky mají různou délku, na 1. kolík se vejde pouze 1 koule, na 2. se vejdou 2 koule a na 3. se vejdou koule 3. Koule mohou být přesunuty pouze z kolíku na kolík a je možné hýbat vždy jen jednou koulí naráz. Na každou úlohu je omezený počet tahů a pokud zkoumaná osoba vezme kouli a vrátí ji na stejné místo, počítá se to jako tah. Úloh je celkem 12. Úkolem pacienta je co nejrychleji přemístit koule z výchozí pozice do pozice dle zadání a použít pouze daný počet tahů. Po zadání se začne měřit čas, u každé úlohy se zaznamenává celkový čas, ale i čas plánování pokusu (od zadání po sáhnutí na kouli) a čas provedení pokusu (od sáhnutí na kouli až po dokončení úlohy). Na každou úlohu jsou 3 pokusy. Londýnská věž měří plánování a řešení problémů. (Bezdíček, přednášky)

Wisconsinský test třídění karet (WCST)

Wisconsinský test třídění karet (WCST) pochází ze 40. let a jeho autory jsou David Grant a Esta Berg. Test tvoří 4 podnětové karty, na každé kartě je nějaký počet stejných geometrických tvarů v jedné barvě. Pokusná osoba má v ruce balíček podobných karet, které postupně přikládá na původní podnětové karty. Karty může třídit podle vyobrazeného geometrického tvaru, jejich počtu nebo barvy. (Bezdíček, přednášky) Úkolem participanta je přijít na správné kritérium, podle kterého má kartu přiřadit a na základě zpětné vazby administrátora flexibilně přepínat mezi pravidly třízení. (Diamond, 2013) Test tedy měří adaptaci činnosti a změnu kategorií. Pro pacienty trpící i mírným syndromem demence je test příliš dlouhý a složitý. Pro tyto osoby je těžké pochopit, že všechna 3 kritéria třízení jsou stejně pravděpodobná. (Bezdíček, přednášky)

Odd-man-out test (OMO)

Odd-man-out test byl vytvořený na základě kritiky Wisconsinského testu třídění karet. Je vhodný i pro pacienty s Parkinsonovou chorobou. Probandovi jsou ukázány 3 obrázky, z nichž 2 k sobě podle nějakého kritéria patří (například v jedné řadě jsou dvě kolečka a trojúhelník, kolečka jsou různě velká, je tedy možné vyřazovat podněty podle kritéria tvaru nebo velikosti). Participant si vybere jedno kritérium a administrátor mu řekne, aby ho dodržoval po dobu 10 úloh. Následně administrátor požádá o aplikaci jiného kritéria a stejných 10 úloh podle něj vyřeší (například nejdříve se participant řídil kritériem velikosti, nyní se bude řídit kritériem tvaru). Lidé s poruchou paměti často zapomenou, kterým kritériem se řídili. Lidé s poruchou adaptace na činnost (perseverací) budou mít problém přijít na další kritérium. (Bezdíček, přednášky)

D-KEFS

Delis-Kaplan Executive Function System je baterie testů sestavená D. Delisem a E. Kaplanovou. Obsahuje 9 testů vhodných pro detekci mírného poškození exekutivních funkcí. Je vhodná pro pacienty od 8 do 89 let. Zahrnuje testy: TMT, test verbální fluence, test fluence designu, Stroopovu úlohu, přiřazovací test, test 20 otázek, test přísloví, test věže a test slovního kontextu. Baterie je vhodná pro použití jak v klinickém, tak ve školním prostředí a autoři uvádí, že je možné ji administrovat flexibilně, například použít pouze některé testy. Baterie poskytuje empirický prostředek pro určení, zda nízký výkon v testech vychází z deficitu v kognitivních schopnostech nebo vyšších exekutivních funkcích. Ve školním prostředí může být vhodná jako doplnění ke klasickým testům inteligence a výkonovým testům s hodnocením vyšších kognitivních funkcí. Může tak být důležitá při hodnocení poruch učení nebo diagnózy ADHD. (Swanson, 2005)

CANTAB

Cambridge Neuropsychological Test Automated Batteries je baterie testů vytvořená T. Robbinsem a B. Sahakianovou. Jedná se o počítačovou baterii obsahující 13 testů na kognitivní funkce, visuální paměť, pracovní paměť, pozornost, plánování atd. Základními testy exekutivních funkcí jsou Stockings of Cambridge, což je počítačová varianta testu Londýnská věž a Intra/extra dimensional shift test, což je varianta Winsconsinského testu třídění karet. Jedná se o velmi citlivou a validní baterii.

(Bezdíček, přednášky)

BADS

Behavioral Assessment of Dysexecutive Syndrome je baterie B. Wilsonové z roku 1996. Obsahuje 6 testů na exekutivní funkce, které se snaží přiblížit se každodennímu životu. Obsahuje například ZOO map test, ve kterém má participant ukázat, jak by navštívil místa v ZOO. Baterie hodnotí behaviorální projevy dysexekutivního syndromu. Baterie je důležitá právě z tohoto důvodu, jelikož u některých pacientů se silnými behaviorálními sydromy dysexekutivního syndromu nemusí být poškození mozku (např. léze ve frotnálním laloku) prokazatelné. (Bezdíček, přednášky)

Plánování

Plánování je příprava a organizace budoucích kroků a aktivit směřující k dosažení vytyčených cílů.  Plánování tematicky doplňuje motivaci a vůli. Motivace je ve vztahu k plánování spjatá s cílovým stavem, kterého chceme dosáhnout. Vůle je pak významná ve vztahu ke schopnosti kontrolovat své chování, abychom dosáhli vytyčeného cíle. (Lukavský, přednášky)

Původně se plánování spojovalo s volními procesy, v současnosti je zkoumáno v rámci neuropsychologie a je chápáno v rámci exekutivních funkcí.

Prospektivní paměť

Prospektivní paměť je druh epizodické paměti zaměřené na budoucí události, zamýšlené a plánované aktivity. Jedná se o naše představy toho, co se nám v budoucnosti stane a plány. Průměrně máme na týden asi 15 plánů z nichž 25% se neuskuteční z důvodu změny rozvrhu nebo priorit a 3% se neuskuteční, protože na ně zapomeneme. (Lukavský, přednášky)

Plány lze rozdělit podle toho, zda jsou vázané na čas (time-based), např. „Ve 14 hodin zavolat rodičům“, nebo vázané na událost (event-based), takové plány jsou vázány na externí spouštěč, např. „Hned, jak se dozvíš výsledky, zavolej.“ a lidé si je lépe pamatují. Místo nebo kontext slouží jako určitá nápověda pro vyvolání vzpomínek a k jejich zapamatování je tak potřeba méně kapacity. Dále můžeme plány rozdělit na izolované (např. „Na dovolené chci navštívit tuhle pláž.“) a zapojené do širších plánů (např. „Při cestě na pláž se stavíme v restauraci na oběd, po cestě z pláže na zmrzlinu…“). Plány mohou být také rutinní (např. běžný nákup) nebo ojedinělé (např. nákup auta), také mohou být obecné (např. vystudovat VŠ) nebo konkrétní (např. koupit víno) a nebo je můžeme dělit podle nízké priority a vysoké priority. (Lukavský, přednášky)

Na rozdíl od retrospektivní paměti, má prospektivní paměť mnohem hrubší obsah. Při vzpomínání na události, které se už staly, např. co jsme měli k snídani, si můžeme vybavit velké množství detailů, např. jak bylo rozložené nádobí na stole, jak snídaně vypadala, co obsahovala. Informací obsažených v prospektivní paměti je mnohem méně a často jsou nahlíženy pouze jako možnosti. Kapacity prospektivní a retrospektivní paměti jsou pravděpodobně oddělené. Výzkumy pracovní paměti dle A. Baddleyho a G. Hitche naznačují, že prospektivní paměť má souvislost s centrálním vykonavatelem, respektive pokud centrálního vykonavatele zatížíme, výkon v prospektivní paměti se významně zhorší. (Lukavský, přednášky)

Plánování jako algoritmus

G. Miller, E. Galanter a K. Pribram formulovali roku 1960 plánování jako algoritmus, podle kterého by se dala každá činnost skládala ze samostatných jednotek řetězených na sebe. Jednotka měla zkratku T.O.T.E., což je akronym pro „Test-Operate-Test-Exit“. V momentě, kdy chce vykonávat nějakou činnost nejdříve zkontrolujeme, v jaké situaci se nacházíme (test), následně vykonáme činnost (operate), znovu zkontrolujeme v jaké se nacházíme situaci (test) a pokud je činnost hotová, opustíme ji (exit). Složitější činnosti pak vznikají řetězením těchto jednotek na sebe. To, které chování z těchto 4 sekvencí bude realizováno a kdy je přitom řízeno nějakým plánem.

Závěr

Exekutivní funkce umožňují člověku samostatně jednat, přemýšlet před jednáním a řešit neočekávané výzvy. Mezi exekutivní funkce patří například pracovní paměť, která umožňuje rychlé osvojení nových informací, inhibice, která umožňuje tlumit rušivé informace nebo plánování.