Úvod do filosofie logiky

Filosofie logiky se zaměřuje na výchozí pojmy logiky, metody a postupy v logice používané. V historii se setkáváme s různými přístupy a logickými školami. Množství z nich považuje za zásadní porozumění jazyku, pak totiž můžeme porozumět otázce a následně na ni hledat odpověď. Víceméně všechny logické školy se shodnou, že by logika měla poskytnout nástroje a prostředky k usuzování.

Předmět logiky

Nejprve si musíme stanovit náš účel, pak můžeme začít utvářet formu vhodné logiky. Čím se vlastně logika zabývá a má zabývat? Čeho se týká?

Myšlení

• označení "myslověda"

Jde o vyjádření toho, jak lidé skutečně přemýšlejí. To však v praxi obvykle nefunguje, protože lidé nepřemýšlejí "logicky". Z tohoto pohledu se nám jeví jako apriorní věda, nikoli empirická. Vhodněji se jeví přístup k logice jako normativní vědě, která udává, jak by lidé přemýšlet měli.

Skutečnost

Některé logické zákony fungují ve skutečném životě, obdobně jako fyzikální zákony, jsou empirické, seznamujeme se s nimi zkušeností. Logické zákony se nám však zdají obvykle platné apriorně, nezávislé na okolní skutečnosti.

Jazyk

Logické zákony jako jazykové normy. Sledujeme, podle jakých jazykových pravidel některé výrazy užíváme a z toho vyvozujeme logické zákony. Některé principy jsou obecné, platí ve všech jazycích stejně, některé se liší, uzpůsobují se specifikům příslušných jazyků (stejné věci se v různých jazycích vyjadřují odlišně).

Abstraktní entity

Logika se zabývá jsoucny. Nejde o skutečné, ale možné jazyky, možné skutečnosti, možné způsoby myšlení...

Zákon sporu

Spor je něco, co nemůžeme uvažovat. Paradox: Může Bůh všemohoucí stvořit kámen, který by neuzvedl? Ano, může, protože je všemohoucí, je nad sporem, nachází se v našem myšlení.

Výrok

Výrok je určitým způsobem strukturovaná věta, která je buď pravdivá, nebo nepravdivá. Obvykle se logika zabývá právě výroky. Řekneme-li o něčem, že je truth value gap, znamená to, že nemá pravdivostní hodnotu.

Propozice

• neboli obsah tvrzení (myšlenka, věta o sobě)
• nezajímá nás použití v jazyce, ale význam pro logiku

Větný typ

• posloupnost výrazů bez ohledu na způsob vyjádření (řečí, písmem)
• abstrakce skryté za jednotlivými výrazy spojujeme do sebe

Větný výskyt

• obsahuje i okolnosti za jakých je výrok užit

Dvě a dvě jsou čtyři. 2+2=4. Dvě a dvě jsou čtyři.
Například výše uvedené tři věty, vyjadřují jednu propozici. Jde o dva větné typy a tři větné výskyty.

Subjekt predikátová forma věty

Tedy S je P., podle aristotelského přístupu uznávána po staletí. Obecná věta s prázdným subjektem je považována za pravdivou. Někdy neuznávána, až démonizováno. S různými větami dle subjektu pracujeme odlišně. Moderní pojetí se liší v tom, že můžeme vypovídat třeba i o dvojici, zaujímá jiný přístup k subjektu. Jinak pojímá kvantifikaci: kvantifikujeme přes universum a kvantifikátor je vyváděn vně.

Zdroj

Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.