Období batolete

Období batolete

  • od 1. do 3. let
  • dítě se začne samovolně pohybovat, klíčový moment – postaví se a vidí svět i samo sebe jinak
  • vrcholí senzomotorická fáze a nastupuje fáze symbolická
  • osvojí si chůzi → dosáhne na většinu věcí (třeba si i dotáhne židli, aby na ni vylezlo a dosáhlo výš) → rozvoj hrubé motoriky (další nebezpečí – otevře si okno, chodí po schodech)
  • chůze po schodech: nejdřív udělá vždy krok dopředu dominantní nohou a tu druhou přitáhne a zvládá jen chůzi do schodů → pak už střídá nohy do schodů → pak se naučí chodit samo dolů ze schodů s předsouváním dominantní nohy → pak už umí střídat nohy i ze schodů dolů (kolem 3. let)
  • kolem 2. let vypadá jeho běh „normálně“ a dokáže reagovat (např.: na zavolání), předtím se spíš jen „batolilo“
  • kolem konce 3. roku skáče po jedné noze
  • pohybová zdatnost a její rozvoj souvisí s růstem autonomie mezi 2. - 3. rokem
  • už o sobě nemluví ve třetí osobě, ale použije slovo já a prosazuje vlastní vůli
  • fáze prvního negativismu – ověřuje si tím vlastní hranice a možnosti (co se stane, když já taky řeknu ne)
  • moment vyjadřování verbálního „já sám“ – rodiče nesmí dítěti sebrat tuto jeho snahu (tímto se totiž rozvíjí jeho autonomie) → dospělí musí nechat dítěti rozvíjet jeho autonomii, aby si vytvořilo základ sebeobrazu
  • kolem 18. - 24. měsíce další senzitivní perioda, která se velmi emocionálně silná → dítě projevuje velkou závislost ne své primární rodině (na „svých“ dospělých) → chce, aby byli všichni doma a pohromadě, nechce návštěvy a intenzivně se projevuje separační reakce (nedávat v této době do ústavní péče!)


  • separační reakce - fáze:
  1. protest – vydrží hodiny plakat
  2. zoufalství – odvrátí se úplně od světa (např.: se otočí ke zdi, zaleze pod peřinu), nekomunikuje, je stísněné, málo jí, nemůže usnout
  3. odpoutání se – odpoutá se od primární osoby a najde si náhradní objekt → sestru v nemocnici, staršího pacienta, hračku, zvíře
  • rozpracoval to Spitz - když má být dítě odtrženo a matka nemůže s ním (nemocnice), dělá se to tak, že dítě do toho prostředí vstupuje aktivně (chodí si s mamkou nemocnici prohlížet, samo si může vybrat postýlku) → může se adaptovat


Fáze vzdoru - negativismu

  • čím autoritativnější výchova, tím větší projevy negativismu → když mu není nic zakazováno, nemá se proti čemu vymezovat
  • když si doma s dítětem hrají, tak pak poslouchá, ale když ho nechají celé dny si dělat co chce a nevšímají si ho, pak někam jdou a dítě slyší samé ne, tak stejně nebude poslouchat
  • odpor projeví i dítě, kde se mu věnují až moc – je přetěžováno, tak se proti tomu brání


Hra

  • hodně výzkumů provedla Marie Severová
  • podle typu hry poznáme věk dítěte
  • v tomto období se jedná o hru paralelní: na pískovišti může být 20 dětí v tomto věku, ale každé si bude hrát se svýma bábovičkama na svém kousku písku (možná si někdy bábovičky vymění, ale víc se mezi sebou nebaví)
  • hru vztahují k dospělému („peču bábovku pro maminku“)
  • dvojčata jsou výjimka
  • velké pokroky v rozvoji jemné motoriky – už si staví věž nebo most z kostek
  • kresebné projevy – symbolického charakteru (namaluje kroužek a řekne, že je to máma, za chvíli k tomu přidá čárku a už je z toho sluníčko), procvičuje si tím hybnost zápěstí (proto ho baví si jen tak čmárat) a propojuje s tím i smyslové vjemy (ťuká tužkou – dělá tečky → připomíná mu to déšť, tak neřekne, že namaloval déšť, ale že prší)
  • důležitý je kontakt dítěte s knihou


Otcovská a mateřská mluva

  • role matky vůči dítěti - přináší stabilitu, teplo, harmonii, řečení problému
  • role otce vůči dítěti - podněcuje dítě k vyšším výkonům, narušují harmonii, uměle navozují dyskomfort → důležité v celém předškolním období dítěte → příprava pro negativní momenty života
  • Gleasova teorie mostu = otec je mostem dítěte do společnosti, je dítěti náročnějším konverzačním partnerem
  • otec i matka jsou disponováni k rodičovské didaktice - intuitivnímu rodičovství → v řeči ho zatěžují přiměřeně, používají child directed speech


Otec

  • používá méně frekventovaná slova a náročnější slova
  • je více konverzačně náročnější
  • hůře dítěti rozumí → podává více žádostí o vyjasnění – dítě musí svou žádost opakovat různými způsoby
  • má větší těžkosti dítěti porozumět
  • má větší tendenci užívat častěji komplexních forem rozkazů nebo silně nepřímých rozkazů a narážek
  • dítě je nuceno vynaložit na porozumění otci více úsilí
  • dítě s otcem více procvičuje správnou řeč – když se dříve domluví dítě s okolím, má to pozitivní vliv na jeho vývoj kognitivních funkcí
  • převažují interakce herní (u matky interakce opatrovatelské) → mají živější hry, dítě je více zapojeno do hry
  • poking“ = popichování otců, pošťuchují, podněcují, oživují
  • konverzují méně s dětmi, kratší věty, na žádost dítěte neodpoví ihned
  • řídí se reálným věkem dítěte – tím, co si myslí, že už by mělo zvládnout, neřídí se jeho úrovní řečových schopností
  • často dítě testuji, zkouší, jak mu to myslí (např.: jestli přijde na nějakou lest; a těmito pokroky se otcové mezi sebou nejvíce chlubí)
  • opravují dítě častěji než matky
  • autoritativnější, agresivnější náboj, ale liší se to u dcer a u synů (matka mluví na obě pohlaví stejně)


Teorie

Sigmund Freud - anální fáze

  • 1,5 až 3 roky
  • přesun tělesné zóny na oblast anální
  • nejvyšší pocit slasti ze zadržování nebo vyměšování stolice
  • neoanalytici: schopnost se rozhodovat ve vazbě na odměny okolí (různé odměny a tresty za pokálení a vykakání) → dítě si uvědomuje oblast, ve které se může samo rozhodovat, být v souladu s okolím nebo ne, jak chce, a taky se poprvé setkává s tlakem okolí


Erik Erikson - autonomie x stud

  • 1,5 až 3 roky
  • ctností je víra ve své schopnosti
  • fáze rostoucí autonomie nebo studu ze závislosti na okolí
  • dítě si chce prosadit svou samostatnost (př.: nechce chodit za ruku)
  • začíná některé věci dělat samo, ale irituje ho, když mu něco nejde → rodič musí vybalancovat to, že dítě chce něco dělat, ale ještě to neumí (neříkat: prosím tě dej to sem, ty to neumíš, nech to ty nešiko) → dítě to pak přestane zkoušet a čeká se vším na pomoc, kazí se mu sebeobraz
  • přiměřená stimulace, stimulovat dítě o trochu více než co umí (to ho baví)
  • hygienické návyky: dítě poprvé vidí, že záleží jen na něm, na jeho rozhodnutí, jak bude okolí reagovat


Mahlerová

Procvičování

  • 10. – 16. měsíc
  • vývoj lokomotoriky, schopnost chodit, pohybovat se → pocit nezávislosti, všemocnosti
  • rozvoj i jemné motoriky – pokouší se jíst příborem
  • období elastického pouta – vzdalování se a prozkoumávání prostředí a návrat k matce pro zkontrolování jejich vztahu → maminky by měly dát dítěti zážitek separace (např.: jít nakoupit samy a dítě pohlídá babička)
  • začíná si vytvářet mentální reprezentaci matky


Období navazování přátelských vztahů

  • 16. – 25. měsíc
  • zvládlo separaci od matky a je odolné proti frustraci s tím spojenou, navíc využívá separace od matky (např.: že si může pohrát s jiným člověkem)
  • výrazná ambivalence ve vztahu k matce, je to spojeno s projevy negativismu → do teď to byla hodná a milá maminka, ale teď už občas v něčem brání → jeden z projevů je, že dítě začne taky říkat ne, protože se ztotožňuje s matkou
  • později příjme tyto její dvě stránky (dobrou a špatnou) a sjednotí si ji v jednu osobu


Individuace

  • 25. – 36. měsíc
  • doba zrození psychologického „já“
  • má obraz matky v mysli, zvládne mateřskou školku, protože si matku dokáže vyvolat v mysli (matky často dávají dítěti do školky něco svého, aby jim nebylo smutno, a musí mu taky každý den říct, kdy pro něj přijdou a ten čas by měly dodržovat, jinak jim přestane věřit)


Jean Piaget - fáze symbolické předpojmové inteligence

  • 2 až 3 roky
  • to, co jednou dosáhlo svého vrcholu se pak nevytratí, jen se to odsouvá do pozadí a dále se to rozvíjí; př.: senzomotorická funkce)
  • jde zde o rozvoj symbolického myšlení a řeči
  • řeč jedinci zprostředkuje mnoho podnětů, se kterými se ani nemusí setkat → rozšíří se mu svět (v prvním období je důležité to, co mohl poznat přímo) → rozvíjí interakci se světem a to značně


Vývoj řeči

Noam Chomsky

  • generativistická teorie = řečový vývoj je nám nějak geneticky vložen, existují k tomu mozková centra, která se starají o plynulý vývoj → proto se my nemusíme starat o vývoj, přijde to samo
  • všude na světe dochází ke stejnému vývoji řeči (nástup různých fází řeči ve stejném věku, a nahrává mu k téhle teorii univerzálnost fonému)
  • mluvil o univerzální gramatice a univerzálnosti mluvy, pro které jsou samostatné centra v mozku
  • proti této teorii: teorie FLS (Function language systém; Paul Lidermann) – veškeré současné výzkumy neurovědy popírají, že existují tyto samostatná řečové centra, i při traumatu může člověk mluvit, protože to mozek nějak kompenzuje


Jean Piaget

  • klíčový představitel zaměřený na řečový vývoj
  • rozdělil dětské promluvy na egocentrickou a socializovanou řeč
  • egocentrická řeč- neslouží ke sdělování ani neplní komunikační funkci, slouží jen dítěti, jde o monolog, nezajímá ho, jestli je slyšeno, je to komentář toho, co dělá → verbalizované myšlení, do 7 let → řeč odráží myšlení
  • socializovaná řeč- dítě sděluje své myšlenky ostatním


  • vývoj řeči:
  1. mimojazykové autistické myšlení (předřečové projevy, broukání, přivolání pomoci – křik)
  2. projevy egocentrické řeči (1-2 roky)
  3. egocentrické myšlení (předškolní věk, nedokáže si představit pocity jiných, myšlení je vázáno na sebe sama)
  4. socializovaná řeč
  5. logické myšlení


Vygotskij

  • domnívá se, že egocentrická řeč, bez ohledu na posluchače, slouží dítěti , aby vyjadřovalo své pocity, reguluje se a řídí své chování (říká si, co smí a co ne) a může sloužit jako projev myšlení


  • srovnání Piaget × Vygotskij:
  • Piaget: k socializované řeči se vyvine přes egocentrickou
  • Vygotskij: nejdřív socializovaná řeč (kontakt s ostatními), pak egocentrická řeč, pak vnitřní řeč (a následně myšlení → sociální prostředí se zvnitřní přes řeč)


Carl Buhler

  • popsal tři funkce řečového znaku:
  1. expresivní (vyjadřuje např.: radost)
  2. apelativní (někoho tím přivolává)
  3. označovací (vazba k naming explosion – pojmenovávání věcí)


Skinner

  • zvýrazňoval behaviorální principy řeči a vliv operantního podmiňování (když dítě něco řekne správně, odměnou je, že je mu porozuměno a třeba něco dostane nebo se na něj usmívají) → vývoj je podněcován


  • nárůst slovní zásoby kolem 1 roku – rozumí 700 slov, dítě chápe, že věci mají označení, a tak je používá, byt' foneticky zjednodušená (čokoláda - áda), zdvojování začátků (ššša - šššek), různá pravidla ve všech situacích (anglické -ed)
  • schopnost percepce všech fonémů, ale redukce jen na ty užívané v lokální kultuře
  • teorie : operantní podmiňování; nápodoba; vrozené faktory (všude na světě v 1 roce okolo 700 slov, percepce všech fonémů…) rozvíjení aktivně užívaných slov (8-12 v 1.roce) do základního repertoáru 200 slov v 2.roce, kvalitativní i kvantitativní nárůst –900 slov ve 3 letech
  • výzkumy : Benediktová – rozlišení chápaných a produkovaných slov, čím více dítě rozumí, tím více i produkuje
  • výzkumy, kterak dítě slyší chybu a opakuje ji (období negativismu)
  • předěl předpojmového a symbolického období, začlenění sebe do světa – JÁ (já jdu, ne Pepa jde), začátky gramatiky (po 3 roce skloňování, stupňování, časy
  • období, kdy dítě neustále vyžaduje od rodičů popisy, názvy a označení (ideální jeden stálý pečovatel)
  • převedení předpojmu do symbolu : matka spojuje (500x/měsíc) předpojem se znakem
  • jazyk + řeč : rozšíření akčního radiu, rozvíjení fantazie…
  • následuje symbolické období : řeč, kresba, divadlo, hry, fantasie, fiktivnost…