Kojenecké období
Verze z 2. 11. 2013, 09:19, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
Obsah
Kojenecké období
- 2. až 12. měsíc
- velmi rychlý rozvoj a výrazné změny
- je to kontinuum už od prenatálu
- váha vzroste 3x (12. měsíc = trojnásobek porodní váhy)
- 70. léta jiný pohled na vývoj dítěte – vzájemně si vyjít vstříc (matka × dítě) → ale má to být tak, že prvních 6. týdnů vyjít dítěti vstříc, a pak už to ritualizovat a držet pravidelnost (i dítě by mělo zažít hlad a dyskomfort)
- tělo se prodlouží o 20 cm, rozvoj kůže (pokožky), trupu, končetin
- ubývá spánku – redukce na 14 hodin (většinou cyklus 12 + 2 hodiny denně)
- potřeba dítěte, aby rodiče ritualizovali denní cyklus (pak je v 6. měsíci schopno rozpoznat noc a den)
- dítě učí ovládat své tělo → lokomoce ve vzpřímeném postoji, záměrně věc uchytí a pustí (důležitý moment kolem 12. měsíce – předtím neuměl chtěně věc upustit)
- rozvoj psychické kapacity → stále přijímá a zpracovává podněty, pořád se jedná o latentní observační učení, podnětů by nemělo být přemíru
- myšlení se rozvíjí vazbou příčina – následek
Freud - orální fáze
- narození až 1. rok
- klíčovou zónou je ústní krajina (největší sytost senzorů)
- 2 podfáze:
- sání (jako takové)
- orálně-agresivní - nejen stimulace rtů, ale i růst zubů (dentice); projevuje se i pud smrti - destruktivní (i když ho to bolí, stále kouše)
- dnes neoanalytici upozorňují na spojení prožívání slasti sexuálního zážitku a bolesti
Erikson - důvěra x nedůvěra
- buď vzniká základní důvěra v sebe, v okolí, v každodennost nebo nevzniká a dítě se neorientuje v okolí, lidech, má ohrožující pocity nejistoty
- ctností je naděje
- dítě má schopnost orientovat se v nejbližším okolí a lidech; v 12-15 měsících již existují různé typy vazby dítěte na matku → způsobeno tím, jak na dítě matka působí, jaké k němu přicházejí stimuly
- 1. rok člověka koncipuje v tom, jaký pohled na svět si dítě do života odnese
- vyřešení tohoto konfliktu záleží na kvalitě mateřské péče (mentální nastavení matky, její zralost, stabilita jejího chování, chtěnost dítěte,…)
Mahlerová
Fáze normální symbiózy
- 2. – 4. měsíc
- matka dítěti ukazuje věci, chodí s ním
- dítě má pocit, že tvoří s matkou jeden všemocný systém, který je oddělený od okolního světa
- neodlišuje sebe od matky, ale sebe a matku od okolního světa
- na konci této fáze začíná zkoušet sebe a matku (štípání, tahání se, …)
Separace a individuace
- 4. měsíc – 4. rok (tato fáze přesahuje do dalšího vývojového období)
- separace = fyzické oddělování se
- individuace = proces autonomie, stávání se sebou
- subfáze týkající se kojeneckého věku:
Diferenciace
- 4. – 10. měsíc
- dítě zřetelně odlišuje matku od jiných a objevují se počátky strachů z cizích lidí
- na konci se začíná projevovat strach z oddělení od matky - separační úzkost
- od 7. měsíce manuální a taktilní prozkoumávání rozdílností matky
- pozornost dítěte zaměřená především na vnější podněty, je schopno i zapomenout na vnitřní pocity (když si hraje, nepociťuje hlad)
Procvičování
- 10. – 16. měsíc
- vývoj lokomotoriky, schopnost chodit, pohybovat se → pocit nezávislosti, všemocnosti
- rozvoj i jemné motoriky – pokouší se jíst příborem
- období elastického pouta – vzdalování se a prozkoumávání prostředí a návrat k matce pro zkontrolování jejich vztahu → maminky by měly dát dítěti zážitek separace (např.: jí nakoupit samy a dítě pohlídá babička)
- začíná si vytvářet mentální reprezentaci matky
Jean Piaget - senzomotorická inteligence
- kvalita vývoje kojence v tomto období je dána kvalitou jeho smyslů při narození
- také záleží, jak je dítě stimulováno vzhledem k úrovni jeho vývoje
Arnold Gessel
- univerzita Yale
- popsal 5 vývojových zákonitostí (vznikly studiem změn v kojeneckém věku)
Princip vývojového gradientu
- odkud kam směřuje vývoj dítěte (co se vyvíjí první a co následuje)
- kefalokaudální směr - od hlavy k ocasu, nejdřív se vyvíjí receptory na hlavě
- proximodistální směr - od centra těla na okraj, vývoj kloubů – nejdřív velké a pak teprve jemnější
- ulnoradiální směr - týká se uchopování, nejprve uchopuje hrabavým pohybem, pak jiným hrabavým (jako bagr), ale bez opozice palce, pak radiálně (7.-8. měsíc), pak klíšťový úchop (palec a jeden prst v opozici)
Princip funkční asymetrie
- ve vývoji dítěte dochází ke střídání specializace na pravé a levé straně těla a to se stále větší dokonalostí
- 3.-4. měsíc je dítě v symetrické poloze, uvolňuje ruce a uchopuje jimi a to z obou stran
- v 6. měsíci preferuje úchop jednou rukou, ale neznamená to, že z něj bude pravák nebo levák
- když začne chodit (15. měsíc), jde do schodů jednou nohou napřed (vždy na schod vykročí stejnou nohou), pak je začne střídat, ale ze schodů stále chodí jednou nohou napřed a až později je začne střídat nohy i ze schodů
- ve třech letech se rozpozná, zda se jedná o praváka nebo leváka
Princip individualizace
- i když mají všechny děti podobné vzorce chování, je každé individuální (denní režim, pohyby,…) → matka musí reagovat na reálné potřeby dítěte
Princip proplétání antagonistických neuromotorických funkcí
- dochází ke střídání dominance stahování flexorů a extenzorů → střídání napětí a uvolnění
- pak když už se pohybuje, tak dochází ke střídání výbojů a konsolidace (blbnutí a odpočívání)
- musí mít prostor být samo, tak si zvyká na to, že bude později samo doma
Princip autoregulace
- dítě samo dokáže nejlépe odhadnout své možnosti, potřeby a musíme mu k tomu dát možnost
Rané formy učení
- novorozenci jsou dány základní reflexy a na ty se nabalují další dovednosti, které vedou k rozvoji dítěte
- různé Ψ školy upřednostňují různé formy, procesy učení
Habituace
- přivyknutí si
- přivykne si různé podněty a nereaguje na ně
- habit → zvyk
- v 7. měsíci prenatálního vývoje si už fetus dokáže zvyknout na pravidelný hluk a nemá na něj úlekové reakce
Podmíněné reflexy
- reflexologové (Pavlov), reaktologové (Bechtěrev, Sečenov), asocialisté
- existuje prostorová a časová styčnost, které se začne nabalovat na přirozené reflexy
- rozvoj podmíněné reakce na základě vůně, času, prostoru a jiných podnětů
Instrumentální podmiňování
- probíhá v pozdějším věku
- podmiňování, které nefunguje jako S-R reakce, ale jako S-R-S
- S – stimul, který vydá dítě pro okolí
- R – reakce okolí (zpevnění, odměna)
- S – podle reakce okolí dítě pak nějak pokračuje
- odměna je účinnější, protože trest musíme neustále zesilovat
- typické pro behavioristy (Watson), průkopníkem IP je Skinner
Latentní učení
- někdy nazýváno observační učení (ale observace je jen jednou jeho částí)
- podmíněno existencí všech smyslů, které máme
- představitelé: ti, co akcentují zrání
- člověk registruje a uchovává vše, co ho zaujme, obklopuje
- př.: mám puštěné zprávy a neposlouchám je, protože se při tom učím, ale přitom z nich pak vím všechno
Imprinting
- učení vtisknutím
- zkoumali to etologové
- Lorenz a kačenky
- manželé Hakošovi a opičky
- srovnávací Ψ
- vtisknutí obrazu matky → není to vázáno na jeden moment v životě, ale na významný okamžik života (vtisknutí dovednosti plavat…)
- organismus je po určitou omezenou dobu více disponován pro vtisknutí si něčeho (dovednosti, vztahy,…)
- př.: dítě, které do 8. měsíce neslyší → ztížené učení mateřštiny, protože umí všechny fonémy světa, dítě se musí naučit mateřštinu do 1-3 let, jinak dojde k ireverzibilním změnám
- určitý proces by měl v určitém období proběhnout, nebo už nevyužívá klíčovou dispozici, ale používá kompenzačních mechanismů
Vhled
- konec kojeneckého období (9. měsíc)
- základní proces pro gestaltisty
- po určitém osvojení si základních dílčích dovedností pak později dojde k propojení těch jednotlivin a k vhledu do daného problému (kvalitativní posun na vyšší úroveň) → náhlé pochopení
Potřeby dítěte kojeneckého věku
Potřeba krmení
- ze začátku 7-8x denně, od 4. týdne stačí 4-5x denně
Potřeba spánku
- otázky dostatečného, hlubokého, klidného spánku ve správném prostředí, vždy na stejném místě
Potřeba vyměšování
- v 1. roce je reflexivní, matka musí začít odhalovat pravidelnosti (vykálí se po spánku, po jídle) a zkoušet dítě vysazovat na nočník
- musí k tomu přidat příjemné prostředí (teplý nočník)
- když se nevykálí, tak dítě za 2 min sundat a vytvořit pravidelnosti (odměna při úspěchů, stálé místo nočníčku)
- při kojení je pevná stolice ještě pravidelnější → o to jednodušší je to pro rodiče, ale neměl by se na dítě vyvíjet sociální nátlak – je to založeno na instrumentálním učení
- pokud to rodiče dítě neučí, tak se to dítě naučí samo ve třech letech, kdy je to založeno na autonomii a samostatném rozhodování dítěte
Citové a sociální potřeby
- potřebuje bezpečí, teplo dalšího člověka, dítě je samo schopno rozpoznat atmosféru v rodině
- strach, radost, vztek = tři primární emoce, které se teď rozvíjejí
Lokomotorický vývoj
- Jaroslav Koch, motorický vývoj - autor metodiky pro jeselské instituce – vyučoval učitelky a pečovatelky, jak o děti pečovat, aby co nejvíc vynahradily rodiče
- normy většinou vycházejí z Gesella
- vyšetření kojence:
- Vývojová škála Bayleyové
- Pražská metoda vyšetřování kojence (Šoková)
- Gesellova vyšetřovací škála
1. měsíc
- schopno různých pohybů, většinou v souvislosti s reflexní výbavou
- leze po bříšku, krátce fixuje předmět (to je projevuje celkovým znehybněním)
- na krátko zvedá hlavičku, sleduje předmět očima
- projevuje se uchopování bez sledování očima
- chvíli vydrží sledovat hodně barevný předmět v jeho zorném poli
- zpozorní při výrazných zvucích (+ objímací reflex)
- matky dokáži rozlišit zvuky (např.: při hladu, bolesti, problému…)
- projevuje se prosociální chování
2. měsíc
- mírné zvednutí hlavy na zádech i na břiše, i v náruči
- sleduje hračku v úhlu 90˚ - jde za ní pohledem
- podrží si hračku a křečovitě si ji dokáže dát do zorného úhlu
- nekoordinované pokusy zaměření aktivity na cíl (očima, tělem)
- očima pozoruje pohyb osoby, dokáže přijímat tekutiny lžičkou
- zpozorní při slyšeném hlasu
- projevuje se radostná aktivita, když se někdo/něco milého objeví/přistoupí k postýlce
- většinou radostné projevy na koupání
3. měsíc
- převaluje se celým tělem, někdy až o 180˚
- otáčí hlavičku a sleduje hračku do 180˚
- udrží hlavičku nad podložkou, opírá se o loketní klouby při ležení na břiše → tím posiluje šíjové svaly a dokáže se rozhlížet
- snaha dosáhnout předměty, sleduje očima drobné pohyby předmětů
- drží hračku a trhavými pohyby ji dostane do zorného úhlu a pohybuje s ní, mává
- vyjadřuje radost a údiv, směje se (důležitý moment pro přijetí dítěte rodiči, kteří ho do teď nepřijali)
- už se dá zklidnit hlasem, hudbou
- složité chování při jídle
- z asymetrické polohy přechází do symetrické, uvolňují se mu ruce (už je nemá sevřené) → aktivní uchopování
- s pomocí chvíli sedí (podložené polštáři) →sleduje jiný horizont světa (nový pohled) – má při tom kulatou páteř → po chvíli přepadne
- začíná se diferencovat křik a projevuje se klidné broukání, zpravidla dlouhých samohlásek (když se mu některá zalíbí, opakuje ji)
4. měsíc
- zvedá hlavu a ramena, opírá se o natažené lokty (už ne o předloktí) a při tom umí zvedat jednu ruku a sáhnou pro něco → stimuluje to dlaně a rozvoj pro plazení
- chvíli dokáže stabilněji sedět a při tom dokáže něco uchopit
- vydává různé zvuky
- intenzivně si zkoumá ručičky a nožičky → počátek vnímání sebe sama (doba, kdy se dítě kousne, štípne ochutnává se) – stejným způsobem zkoumá tělo matky → odlišení toho, co je ono a co je matka
5. měsíc
- aktivně se převaluje
- drží bezpečně trup a hlavičku nad podložkou
- rozhoupává se do lezení → reflexivní plazení – pak vymizí – pak rozhoupávání se (svaly už jsou na to připraveny)
- sahá aktivně po předmětech, uchopuje je, umí mít dva předměty v rukách a je „nervózní“, když vidí ještě třetí hračku, která se mu líbí a chce jí
- sedí jen s lehkou oporou
- když je drženo, opírá se pevně nohama o podložku (není to reflexivní)
- umí projevovat spokojenost a nespokojenost už jen modulací hlasu, dá najevo, že nechce být rušeno (např. od hry)
6. měsíc
samo se přitahuje do sedu stále důležité spojení ruka – pusa odliší souhlas a nesouhlas zabarvením hlasu a dokáže rozeznat změny v hlasu (hádání rodičů → rozpláče se) rádo si v sedě hraje u stolu – hrabavým pohybem sbírá věci z rovné plochy soustředí pozornost na řadu předmětů před sebou (rozptýlí pozornost) očima dá najevo, že chce něco podat velmi se zdokonaluje modulace hlasu → lálání a dá jím najevo svou spokojenost
7. měsíc
- plazí se za hračkou, přendává si jí z ruky do ruky a při plazení si ji sebou nese
- umí se posadit, stavět se
- při hlasových projevech zdvojuje (mama, dada,…) → je to silně rodiči posilováno
- umí si samo držet i předměty, které jí, nebo láhev
- negativní reakce na cizí lidi (pláč)
9. měsíc
- aktivně navazuje sociální kontakt s dospělým, snaží se na něj žvatlat, natahuje k němu ruce
- je šťastné, že se může obsluhovat (nakrmit se,…)
- umí uchopovat drobné předměty – nebezpečí
- dobře se orientuje v bytě, schovává si věci na různých místech
- při sezení si je jisté – naklání se přitom, sedí jak dlouho chce
- aktivní lezení, rozšiřuje se akční rádius )dítě chce vše poznat – už mu nestačí jedna místnost)
- už umí boční chůzi (s držením) a někdy ještě spadne, ale šikovně – umí to
- fáze klíšťového uchopování (baví ho sbírat drobné předměty)
- rozumí drobným výzvám (udělej pacipaci, ukaž jak jsi veliký, udělej papa)
Kognitivní vývoj
- Jean Piaget
- klíčový podnět pro kojence = senzomotorický
- základní pro člověka je interakce s prostředím → 2 procesy
- asimilace – člověk si přizpůsobí okolí
- akomodace – člověk se přizpůsobuje okolí
- od počátku existence organismu v prostředí se organismus pokouší vytvářet ekvilibrium (harmonii) a dávat pryč podněty, které harmonii brání
- zaměřuje se na všechny složky kognice: vnímání, paměť, myšlení, učení, představy
Fáze senzomotorické inteligence
- senzomotorika hraje základní roli pro základ inteligence kojence
- v první roku nesmírný pokrok – rozvoj reflexů, cvik, explorování → projevuje se to stále větším akčním rádiem (stále více se dostává z vězení vlastního těla)
1. měsíc
- především procvičování reflexů
- objevuje se počátek asimilace, která je trojího druhu a tvoří základ pro následnou primární, sekundární a terciární cirkulární reakci
- reprodukční asimilace funkčního řádu - cvik, učí se sát několikrát denně, umí naznačit jak chce ležet – na konci 1. měsíce je souhra taková, že stačí opravdu jen naznačit co potřebuje – dokonalá souhra
- transpoziční asimilace - také se projevuje v 1. měsíci, rozšíření reflexního schématu na jiné předměty (např.: zkouší zda mu sání tužky taky dá mléko)
- rozpoznávací asimilace - dítě nejen rozšíří reflexní základ, ale dokáže rozpoznat rozdíly (např.: z tužky mléko neteče, z dudlíku taky ne, ale je to příjemné, z flašky teče, ale není to mléko, z maminky teče, ale ne vždycky)
1. - 4. měsíc
- dochází k projevům primární cirkulární reakce (vychází z reprodukční asimilace funkčního řádu) = utváření motorických návyků vázaných taky na senzorický aparát a dochází ke koordinaci vrozených reflexů a procvičených odpovědí = opakování jednou zdařilé reakce v důsledku dosažení zdařilého
- (např.: dítě náhodou při reflexní motorické aktivitě bouchne do chrastítka → to se několikrát opakuje → pak se naučí záměrně bouchat do chrastítka, aby slyšelo zvuk)
- - dochází k přechodu na sekundární cirkulární reakce = už si procvičilo nějakou aktivitu (bouchnu – chrastítko – zvuk), a teď to zkouší na ostatní věci → bouchnu do toho a onoho a co to udělá
4. - 8. měsíc
- dochází k rozšíření aktivního chování dítěte na objekty okolí (vychází z transpoziční asimilace)
- dítě začíná předvídat následky své činnosti → důsledek sekundární cirkulární reakce
- různě si mapuje předměty okolí (primární cirkulární reakce se může týkat jednoho předmětu různými způsoby)
- kolem 8. měsíce se objevuje terciární cirkulární reakce = koordinace různých instrumentálně podmíněných reakcí (ví, že gumová kačenka píská, ale že ji dostane jen při koupání → když vidí, že matka chystá vanu, jde si sbalit věci potřebné do vany – kačenku)
- matka funguje dvojím způsobem - donáší nové podněty → něco nového a zároveň funguje jako významný stabilizační faktor → je pořád tady a stejná
8. - 12. měsíc
- dochází ke koordinaci různých myšlenkových schémat, orientuje se v různých prostředích a cílech
- začíná chápat trvalost předmětu v čase
- 8. měsíc – anaklitická deprese (anaklino = opora) – deprese ze ztráty opory (Spitz)
- teď už nebrečí, že přišlo o mámu, ale snaží se dostat ke dveřím, protože ví, že tam máma někde je
- nejlepší hra je bubu-kuk, přijde mu to jako strašná sranda; pak si to dítě vylepší a samo si zakrývá oči
- chápání trvalosti předmětu v čase je jednou z významných veličin inteligence
12. měsíc - 18. měsíc
- nacházení nových prostředků – začínají se rozvíjet projevy, které jsou charakteristické nacházením nových prostředků
- umí aktivně pustit předmět z ruky (výrazný vývojový skok) → pouští vše a pozoruje změny toho předmětu
- když na něco nedosáhne, tak si to něčím podá (přisune podložku, žduchne to jinou hračkou) → nové prostředky → velké individuální rozdíly!
Předřečový vývoj
- za základnu řečového vývoje lze pokládat:
- předřečové projevy – matka s dítětem komunikuje od počátku jeho vývoje. Předává dítěti prostřednictvím dialogu, ve kterém je zpočátku sama aktivní, zkušenosti a zprostředkovává mu svět s jeho souvislosti potřebnými pro konkrétní život dítěte. Nepřetržitě interpretuje chování.
- za první předřečový projev dítěte lze považovat křik
- kromě pláče kojenec produkuje množství zvuků (i pláč mají odlišný, některý zní blé, blé, jiný krá, krá,…); zároveň dochází ke spontánnímu rozvoji zvuků a hlasů, i primární, sekundární a terciární kruhové reakce → důležité, aby měl klidné, ale stimulační prostředí
- oční kontakt
- broukání, lálání, echolálie (opakování jednou zvláště zdařilého zvuku
- zdvojování slabik
- „dialogy" s rodiči (dítě produkuje zvuky → přistoupí dospělý a začne mluvit → dítě zmlkne a zkoumá mluvidla, pozoruje artikulaci)
- bezhlasý šepot = matka říká: řekni máma, řekni máma → dítě to říká, ale bez hlasu, jen pohybem rtů
- kolem 8. měsíce dítě ztrácí citlivost k rozlišení fonému všech jazyků světa
- kolem 12. měsíce dítě rozumí mnoha slovním výzvám (udělej papa)
- na konci 1. roku dítě ovládá jen několik slov – okolo 10ti, většinou jsou to univerzální slova (např.: ham)
- spor:
- dítě samo bez učení začne nejdřív produkovat hrdelnice (např.: gl), protože v těch místech je největší napětí, které tím uvolňuje a vyhovuje to Veselkovu zákonu od prostřed ke krajům (zastávají pediatři)
- nejdřív produkuje retnice (b, m, p), protože to souvisí se sáním a pojem „matka“ je ve všech národech spojená s retnicí „m“
Specifika mateřské a otcovské mluvy
- dítě se musí naučit:
- rozčlenit, co slyší
- dekódovat (odlišit něco od zvukové kulisy)
- porozumět (že nějaký zvuk patří nějaké věci)
- imitovat (musí k tomu umět to předchozí)
- vhodně použít (neukončený proces – trvá celý život)
- prosadit se v komunikaci
- upoutat na sebe pozornost
Child directed speech
- specifika řeči zaměřené na dítě:
- využívána přehnána intonace
- dospělí mluví vyšším hlasem (ženy vyšším než muži)
- jsou zvýrazňována podstatná jména a slovesa a těmto slovům je dán při promluvách k dítěti větší prostor
- zájmena 1. a 2. osoby jsou nahrazovány jmény (podívej, co Pepíček udělal, místo podívej, co jsi to udělal)
- slovní projev je v pomalejším tempu a přestávky jasně rozdělují výroky a věty
- opakují se stejná slova a větné části (stejný základ, který pomalu rozvíjí)
- těžší hlásky jsou nahrazovány jednoduššími (žádné ř, č, ž)
- omezená slovní rozmanitost
- více zdrobnělin
- častěji zapojována omezená slovní zásoba používána dítětem
- častěji slova konkrétní než abstraktní
- projevuje se správná gramatika a plynulost řeči, a to i u těch dospělých, kteří nikdy správně nemluví
- krátké a srozumitelné věty
- redukce obsahové složitosti řeči
- nejčastěji užívány tázací věty (pobízejí dítě do mluvy), pak oznamovací a pak rozkazovací
- zdůrazňovány nové informace
- intuitivní rodičovství (Papoušek), rodiče se přizpůsobují mentální zralosti dítěte – zvýšená empatie → usnadnění vzájemného porozumění a podněcování dítěte k vlastní řečové produkci, komunikace ve starším věku dítěte = rodičovská didaktika (Papoušek) – zatěžovat přiměřeně svoje dítě
Rituální jazykové hry
- při kterých matka zapojuje všechny modality dítěte, upoutává jeho pozornost, staví se mu do zorného pole, doprovází verbální projevy nápadnými projevy motorickými (úsměv, tleskání, vzpažuje mu ručičky)
- velmi často jsou tyto rituální jazykové hry spojovány s určitou pravidelností (např.: v případech přebalování, oblékaní, v určitých situacích – koupání, kojení,…)
- matčiny hry jsou doprovázeny spíše stabilitou, uklidněním; otcovy spíše nestabilitou, novými zkušenostmi → obě jsou důležité a jsou komplementární
- Bruner popisuje pět procesů, ve kterých se dítě připravuje na osvojení si jazyka:
- učí se při rituálních jazykových hrách rozlišovat mezi jednatelem a objektem jednání, a tím se učí gramatickému rozlišení subjektů a predikátu
- je upoutávána pozornost dítěte: „podívej“ zacinká zvonkem „zvoneček“ zase zacinká – to je považováno za předstupeň hry „Každá věc má své jméno“ (12.-15. měsíc, dítě chce vše pojmenovávat)
- po upoutávání pozornosti a pojmenování věcí následuje jejich popis, vlastnosti, místo kam patří
- dítě rozlišuje tón matky a imituje ho, přejímá tedy emocionální náboj vázaný na slovní označení – „to krásně cinká“, „to ošklivě štípe“
- nastupují různé řečové hry
- kolem 1. roku dochází k relativně rychlému nárůstu slovní zásoby
- hypotézy, jak se tento proces odvíjí:
- napodobování – při kterém dochází k fonetickému zjednodušení, vypouštěné předních segmentů (např. prvních slabik), zdvojení slabik, námitkou je, že kdyby mělo dítě alespoň jednou slyšet všechny kombinace slov, které používáme, začali bychom mluvit v 70 letech
- podmiňování – matka jako korektor, který opravuje slova, opakuje mu je správně, má to ale malá efekt, protože mu ty opravy nenutí
- metoda „testování hypotéz“ – dítě se naučí pravidlo a testuje ho
- důraz na vrozené vzory – Chomsky, vývoj jazyka je srovnatelný v různých kulturách → vrozená danost
- období symbolické předpojmové (15. – 36. měsíc) → první slova mají expresivní a regulativní charakter
- biologické zrcadlo = dospělý člověk zcela intuitivně imituje mimické projevy dítěte → zpětná vazba pro dítě, prvotní informace o jeho mimických projevech (Langmaier)