Motivace

motivace = souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů (pohnutek)

jedna ze složek psych. regulace činnosti
postulovaný proces, určující zaměření, trvání a intenzitu chování (jednání)
hypotetický konstrukt popisující „psychologické příčiny” chování
východiskem motivace je vnitřní stav napětí, cílem je dovršující reakce
intrapsychicky probíhající proces vyúsťující ve výsledný vnitřní stav - motiv = odvozuje se od dovršující reakce (motivem není jídlo, ale nasycení

motiv = vnitřní hybná síla člověka, podnítí ho k fyzické i psychické aktivitě, vždy se spojují do širších komplexů, projevují se tím, že buď chceme něco získat nebo se chceme něčemu vyhnout

lidské motivy lze rozdělit do čtyř okruhů:

sebezáchovné motivy (mají biologický základ)
stimulační motivy (pravděpodobně také vrozené; jejich uspokojování je podmínkou optimálního psychického fungování)
sociální motivy (regulují a ovlivňují mezilidské vztahy)
individuální psychické motivy

jiné dělení motivů:

vrozené (instinktivní chování) x získané
vědomé x nevědomé
impulsy (zevnitř) x incentivy (z okolí)

struktura motivace:

jednotlivé motivy: primární (vrozené) x sekundární (odvozené)
jednotlivé postoje: sycen více motivy, slouží k uspořádání světa
hodnoty a zájmy
jednotlivé motivační vlastnosti (sklony): obecnější než postoje

funkce motivace:

uspokojení potřeb vyjadřujících nedostatky ve fyzickém nebo sociálním bytí
zajišťuje účelné chování udržující vitální a sociální funkce individua
organizace chování

pojetí motivace:

užší: připisuje motivu pouze energetizující a dynamogenní funkci, funkce direktivní (směrová) je zajišťována jinými procesy (hlavně kognitivními), v kognitivních a humanistických teoriích motivace

širší: připisuje motivu (pohnutce): energetizující, dynamogenní a direktivní funkci, v hédonistických a incentivních teoriích motivace

direktivita - zajišťována částečně motivací, z větší části kognicí
energetizace - společně s emocemi
dynamogenie - společně s vůlí