Motivace

Motivace

motivace = souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů (pohnutek)

• jedna ze složek psych. regulace činnosti
• postulovaný proces, určující zaměření, trvání a intenzitu chování (jednání)
• hypotetický konstrukt popisující „psychologické příčiny” chování
• východiskem motivace je vnitřní stav napětí, cílem je dovršující reakce
• intrapsychicky probíhající proces vyúsťující ve výsledný vnitřní stav - motiv = odvozuje se od dovršující reakce (motivem není jídlo, ale nasycení

motiv = vnitřní hybná síla člověka, podnítí ho k fyzické i psychické aktivitě, vždy se spojují do širších komplexů, projevují se tím, že buď chceme něco získat nebo se chceme něčemu vyhnout

• lidské motivy lze rozdělit do čtyř okruhů:

1. sebezáchovné motivy (mají biologický základ)
2. stimulační motivy (pravděpodobně také vrozené; jejich uspokojování je podmínkou optimálního psychického fungování)
3. sociální motivy (regulují a ovlivňují mezilidské vztahy)
4. individuální psychické motivy

• jiné dělení motivů:

1. vrozené (instinktivní chování) x získané
2. vědomé x nevědomé
3. impulsy (zevnitř) x incentivy (z okolí)

• struktura motivace:

• jednotlivé motivy: primární (vrozené) x sekundární (odvozené)
• jednotlivé postoje: sycen více motivy, slouží k uspořádání světa
• hodnoty a zájmy
• jednotlivé motivační vlastnosti (sklony): obecnější než postoje

• funkce motivace:

• uspokojení potřeb vyjadřujících nedostatky ve fyzickém nebo sociálním bytí
• zajišťuje účelné chování udržující vitální a sociální funkce individua
• organizace chování

• pojetí motivace:

užší: připisuje motivu pouze energetizující a dynamogenní funkci, funkce direktivní (směrová) je zajišťována jinými procesy (hlavně kognitivními), v kognitivních a humanistických teoriích motivace

širší: připisuje motivu (pohnutce): energetizující, dynamogenní a direktivní funkci, v hédonistických a incentivních teoriích motivace

• direktivita - zajišťována částečně motivací, z větší části kognicí
• energetizace - společně s emocemi
• dynamogenie - společně s vůlí

Teorie motivace

Madsen - klasifikace teorií dle hlavního obsahu základních hypotéz v modelu do 4 kategorií:

Homeostatický model

• nejstarší, Cannon formuloval pojem homeostáza (1915), navázal na koncepci vnitřního prostředí C. Bernarda
• všechny biologické procesy včetně chování jsou determinovány narušením homeostáze (stálost vnitřního prostředí) = optimálních podmínek rovnováhy v organizmu
• biologické procesy včetně chování pokračují tak dlouho, dokud není obnovena homeostáze (nebo dokud organizmus nezemře)
• narušená homeostáze vytváří potřebu, jež determinuje centrální pud, společně s kognitivními procesy tento pud determinuje chování, jež redukuje nebo ukájí potřebu, čímž se znovuobjevuje homeostáze
• př. Freudova teorie, Hullova teorie
• přednosti: jednoduchý model, biologický model
• popularita tohoto modelu vedla k tomu, že ji psychologové nadužívali a dlouho ignorovali skutečnosti, jež do tohoto modelu nezapadaly
• další modely jsou alternativami homeostatického modelu

Pobídkový model - incentivní

• Harlow kritizuje homeostatický model jako příliš úzký, ukázal, že existují i jiné biologicky primární motivace (zejména explorační pud)
• mnoho experimentů ukázalo, že tzv. homeostatické pudy (hlad, žízeň, sex, ...) nelze plně vysvětlit pomocí homeostatického modelu
• nejstarší a nejlépe podložený útok na homeostatický model - P. T. Young - potravní preference živočichů, jež nebyly založeny na homeostázi (poč. 40. let)

• incentivní model:

• určité vnější podněty mají dynamický účinek, tj. determinují stav aktivace nebo mobilizují energii organizmu
• tento dynamický stav a kognitivní procesy determinují chování organizmu
• dle tohoto modelu toto chování často vede k redukci vnějších dynamických podnětů
• tyto podněty vycházejí z incentiv = pobídek - motivující podnětové objekty, dynamizující, aktivující, energii mobilizující

• rozdělení pobídek:

• primární - vrozený dynamický účinek, afektivní buzení zaměřuje organizmus k podnět. objektu nebo proti němu, a tak ovlivňuje volbu a preferenci; teorie Youngova, Hebbova, McClellandova, Tinbergenova
• sekundární - získaný dynamický účinek; teorie Atkinsonova, Lewinova, trochu Freudova

Kognitivní model

• implicitně obsažen v mnoha dalších teoriích vnímání a kognitivních procesů, ale ne rozpracován do podoby teorie motivace
• u celostních psychologů - tendence k uzavření nebo k vytvoření dobrého tvaru byla chápána jako dynamická síla, ale tato koncepce nikdy nebyla zpracována do explicitní teorie motivace
• Lewin inspiroval Tolmana - zavedl jak kognitivní, tak motivační proměnné k popisu účelového chování živočichů a člověka: „znakově-tvarová pohotovost” - smíšená kognitivně - motivační proměnná = matice o přesvědčení o hodnotě objektu nazýval kognitivně - motivační teorií

2 verze:

1. kognitivní procesy determinují procesy dynamické, mají účinek jak řídící, tak nepřímo dynamický, př. teorie Festingera
2. kognitivní procesy mají svou „vnitřní motivaci”, př. teorie Woodwortha, nejzákladnějším druhem motivace je aktivní zacházení s prostředím, organizmus by byl aktivní i bez vnějších zdrojů motivace

Humanistický model

• hypotéza, že existuje zvláštní třída lidské motivace
• lidské chování nedeterminováno = vnější determinace
• Allport - koncepce funkční autonomie motivace - existují doklady pro třídu motivace u dospělých zralých a mentálně zdravých lidí, která je funkčně nezávislá na primární motivaci, se kterou se setkáváme u zvířat a malých dětí
• Maslow - důležitost humanistické koncepce proti koncepci biologické, zkoumat zdravě jedince (inspirace u Allporta), zvláštní druh motivace - tzv. růstové potřeby = metamotivace

• Big three (D. McClelland, Winter):

1. potřeba úspěšného výkonu
2. potřeba afiliace a intimity
3. potřeba moci

• dle Madsena všechny teorie částečně pravdivé, ale omezený obor platnosti