Rozdíl mezi elektronickou a tištěnou prezentací grafiky

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.

Jaký je vztah rozlišení u elektronické a tištěné grafiky? Uveďte způsoby korespondence reprezentace barvy v počítači a její tištěné reprodukce, Typy normalizovaných barevných vzorníků a jejich použití. Jaké parametry ovlivňují barevné podání na monitoru a na papíře?

Tištěná grafika

Jak se v tisku vytváří odstíny a tónové přechody? Většina tiskových technik není schopna reprodukovat plynulé přechody barev, proto byla v 19. století vynalezena Autotypie. Autotypie je reprodukční technika, která simuluje pozvolný tónový přechod pomocí pravidelně rozmístěných bodů s různou velikostí.

Vysvětleme si to na černobílé fotografii. Když se na ni díváme z normální vzdálenosti, zdá se nám, že jsou tónové přechody hladké a plynulé. Ale když použijeme lupu, zjistíme, že je obraz tvořen malými černými tečkami (tiskovými body). Tiskové body jsou menší, než je rozlišovací schopnost lidského oka, a tudíž je nevidíme jako jednotlivé prvky, nýbrž jako jednolitou plochu. Tónový přechod je tedy dán mírou mezi potištěnou a nepotištěnou plochou papíru.

Pouze dvě tiskové techniky dokáží vytvořit plynulé přechody bez použití rastru. Je to klasický hlubotisk a světlotisk.

Tiskový rastr

Pro reprodukci obrazu je tedy nutné obraz rozložit do pravidelné sítě tiskových bodů. Takové síti říkáme tiskový rastr. Existují dva druhy rastru. Autotypický, o němž už jsme částečně mluvili, a méně užívaný stochastický rastr.

• U Autotypického rastrování je obraz tvořen různě velkými body, které jsou od sebe v celé ploše obrazu vzdáleny stejně.
• Stochastické rastrování, neboli frekvenčně modulovaný rastr, vytváří tiskové body, které jsou stejně veliké a tmavší místa jsou tvořena větším nahuštěním tiskových bodů blízko sebe.

Vzdálenost mezi jednotlivými body je určena hustotou rastru. Hustota rastru se udává v počtu linek na palec (lpi).

Proč je hustota rastru zajímavá? Je to dáno hlavně tím, že naše oko není schopno od určité vzdálenosti rozlišit jednotlivé body. Hustotu rastru tedy volíme podle toho, z jaké vzdálenosti se na tiskovinu budeme dívat. S větší vzdáleností se budou zvětšovat i tiskové body.

• Např. pro časopisy a noviny je vhodné využít rastr s hustotou 85-175 linek na palec.
• Pro billboardy vzdálené očím pozorovatele 5m je to 40lpi.
• Pro megabordy vzdálené až 15m je to pouze 12lpi.

S lpi částečně souvisí i rozlišení obrazu.

Rozlišení obrazu

Rozlišení obrazu je počet tiskových bodů na palec. Rozlišení je důležité proto, že má vliv na vykreslení detailů obrazu. Vyšší rozlišení zaručuje větší kvalitu obrazu a věrnou reprodukci. (Čím více bodů obrázek obsahuje, tím více detailů zachycuje). Z toho i vyplývá, že rozlišení je nepřímo úměrné velikosti obrázku v délkových jednotkách. Pro rozlišení se používají dvě zkratky:

• Dpi (dots per inch) v případě, že hovoříme o rozlišení tiskáren a o osvitových jednotkách.
• Ppi (pixel per inch) v případě, že mluvíme o bodech obrazu v podobě datového souboru v rastrovém formátu.

Pro obrázky, které pozorujeme z dálky, není třeba tak vysoké rozlišení jako pro knihy a časopisy. Vlastně jde o to, jaké médium bude vytištěnou informaci nosit, a jakou kvalitu reprodukce obrazu vyžadujeme. Obrázky určené do knih a časopisů mají rozlišení od 150-300dpi. Kdežto obrázky určené pro obrazovky mají rozlišení kolem 75-110ppi. Toto rozlišení vychází z rozlišení obrazovek. V případě publikování obrázků na web je lepší spíše vycházet z rozměru obrazu v pixelech (např. 600x250px).

Barva

Barva je subjektivní vjem závisející na mnoha faktorech. To, že vidíme nějakou barvu, nám umožňuje náš mozek, protože objekt sám o sobě barevný není, barevný vjem vzniká důsledkem rozkladu světla odrazem od předmětu. Barva je určitá vlnová délka elektromagnetického záření. Předmět se tedy jeví barevný podle toho, které vlnové délky odráží, ostatní vlnové délky pohlcuje. Oko vnímá barvu přes tyčinky a čípky. Tyčinky jsou citlivé na světlost předmětů a čípky vnímají barvu. Oko obsahuje tři druhy čípků, jedny jsou zaměřeny na vlnové délky představující zelenou, jedny na modrou a poslední na červenou. Z toho vyplývá, že když chceme reprodukovat nějakou barvu, musíme umět ovládat intenzitu vlnových délek modré, červené a zelené. Hlavní odlišnost mezi zobrazením na obrazovce a tištěným médiem tkví právě v barvě. Proto si v následujícím odstavci vysvětlíme Aditivní a subtraktivní míšení barev.

Aditivní míšení barev – RGB

Aditivní míšení barev přímo vychází z principu, jakým funguje lidské oko. Jde o systém, kde se zjednodušeně řečeno mísí barevná světla. Základními barvami je červená (Red), zelená (Green) a modrá (blue). Pokud překryjeme paprsky těchto tří barevných světel, jejich účinek se sčítá a vznikají nové barvy. V případě plné intenzity všech tří světel vzniká barva bílá. Pokud je intenzita nízká, vznikají různé odstíny šedi. Není-li žádný zdroj světla, je tma a oko vidí černou. Aditivní míšení barev využívají všechna zařízení, která reprodukují barvu vyzařováním světla. Jsou to monitory, televizní obrazovky, projektory, skenery i digitální fotoaparáty.

Subtraktivní míšení barev – CMY

Subtraktivní míšení barev je založeno na odečítání spektrálních složek bílého světla. Subtraktivního míšení barev je využíváno v tisku. Barvy jsou tvořeny pomocí tří základních složek:

• Azurové (Cyan)

• Purpurové (Magenta)

• žluté (Yellow)

Každá z těchto tiskových barev pohlcuje červenou, modrou a zelenou barvu a ostatní odráží. Když přes sebe překryjeme azurovou, magentu a žlutou, mělo by dojít k úplnému pohlcení světla, a tudíž bychom měli vidět černou barvu. To ale tak úplně neplatí.

CMYK

Při soutisku barev CMY nevzniká úplně černá, je to spíše taková tmavě hnědá, tudíž vytištěný obraz nemá takový kontrast. Proto se používá černá barva, která potřebný kontrast dodá. Je označovaná jako klíčová - Key (proto je K na konci zkratky CMYK). Dalším neméně důležitým důvodem je to, že většina tiskovin obsahuje velké množství textu tištěného převážně černou barvou a skládat černou barvu ze CMY by bylo poměrně neefektivní.

Správa barev

Barevná věrnost je jedním ze základních indikátorů kvality tisku. Každému se již určitě stalo, že stejný dokument vypadá jinak při prohlížení na monitoru a jinak po vytištění. Už ale víme, že pro zobrazení na monitoru se využívá aditivního míšení barev a pro tisk subtraktivního míšení barev. Podání barev je tedy logicky v obou případech odlišné. Může být ale odlišné i v případě, že si dokument zobrazujeme pomocí zařízení, které využívá stejného způsobu míšení barev např. na dvou monitorech. Je to způsobeno různou kalibrací monitorů. Řešením tohoto problému se v polygrafii věnuje správa barev - Color management.

ICC profily

Cílem Color managementu je sjednotit reprodukci barev na všech zařízeních při zachování co největší barevné věrnosti původní předlohy. K tomu slouží ICC profily. ICC profil je datový soubor, který popisuje vztah mezi hodnotami generovanými vstupním zařízením, resp. mezi hodnotami řídící výstupní zařízení (jednoduše řečeno mezi RGB, resp. CMYK). ICC profily se používají ke sjednocení vizuálního dojmu ze všech zařízení. V tiskárnách se monitory nastavují tak, aby výsledné barvy byly co nejvěrnější barvě, která bude vytištěna.

Co může ovlivnit vnímání barvy přes využívání Color managementu?

Je to Osvětlení. Přirozené světlo poskytuje slunce, ale dnes je běžné umělé osvětlení v podobě žárovek, výbojek, laserů a LED diod. Světlo vyzařované jednotlivými typy zdrojů se vzájemně liší. Proto mezinárodní komise pro osvětlení CIE definovala několik standardních světelných zdrojů, pro které stanovila určité charakteristiky.

Barevné vzorníky

V řadě průmyslových odvětví včetně polygrafie se pro popis určité barvy využívá vzorníků, kde jsou konkrétní barvy zobrazeny 100% přesně v určitém tónu, sytosti a jasu. Vzorníky vznikaly jako snaha definovat určité barvy, aby je bylo možné opakovat a kontrolovat. Vzorníky jsou tištěné, a tudíž umožňují okamžité porovnání barev. Dnes jsou barevné vzorníky i ve verzích online. Barevné vzorníky vznikají i pro různé materiály - textil, plast, omítky atd.

Systém Pantone

Pantone jsou barevné vzorníky, které byly zpočátku nejčastěji využívány tiskaři. Nyní jsou využívány i pro textil, interiérové barvy nebo plasty. První vzorník Pantone Color Matching obsahoval na počátku 504 přímých barev (Přímé barvy jsou takové barvy, kterých nemůžeme dosáhnout přetiskem 4 základních tiskových barev CMYK). Dnes se titulem Pantone pyšní 1761 přímých barev.

Pantone vytvořilo několik vzorníků. Jedním z těch zajímavějších je Pantone color bridge guide Euro, který vedle sebe zobrazuje přímou barvu Pantone a její nejbližší ekvivalent ve Cmyku.

Zajímavým zpestřením bylo letošní odhalení nové Pantone barvy s názvem Pantone Minoin Yellow.

Systém RAL

Ral definuje 213 základních barev v oblasti interiérových či exteriérových nátěrových hmot a stavebnictví obecně.

Systém HKS

Snahou tohoto systému je, aby barva byla na všech typech potiskovaného papíru stejná. Na rozdíl od systému Pantone se proto pro danou barvu v závislosti na typu papíru odlišuje receptura míchání barev.

Závěrečné typy pro běžného uživatele

Obrázky pro web- by měly mít rozlišení 72-110ppi a měly by být převedeny do RGB. Použití velkého obrázku např. v rozlišení pro tisk nezlepší viditelnou kvalitu, pouze zvýší přenosovou dobu a zatíží prohlížeč, tudíž se budou webové stránky dlouho načítat.

Obrázky pro tisk by měly mít rozlišení 300dpi a měly by být ve CMYKu.