Internet a služby informační společnosti

Problematika internetu a služeb informační společnosti je ošetřena zákonem č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).[1]

Zákon o některých službách informační společnosti

Zákon č. 280/2004 Sb. o některých službách informační společnosti primárně vznikl za účelem sjednocení právní úpravy Evropského společenství s tou českou. Tedy česká právní norma vznikla na podkladě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, nazvané o některých aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu).[2]

Odpovědnost ISP

Poskytovatelé informačních služeb

Podstatné je ve směrnici ES i českém zákoně řešení odpovědnosti ISP. Poskytovatelé informačních služeb (ISP) se věnují službám uživatelům v oblasti elektronických informací, jež spočívají v umožnění vstupu do informační sítě nebo v zprostředkování tvorby, zpracování a výměny informací. ISP jsou v podstatě zprostředkovatelé komunikace uživatelů. Objemy informací, které procházejí jejich službami jsou vysoké, tudíž existuje i velká pravděpodobnost, že některé z nich zasahují do něčích práv. Někdy ani ISP nemají možnost provádět kontrolu jejich obsahu (například kvůli ochraně soukromí a osobních údajů).[3]

Shodně jsou též v obou právních předpisech (v zákoně o některých službách informační společnosti jde o § 3, 4 a 5[1]) stanoveny tři druhy ISP podle toho, jaké služby poskytují. Jde jednak o poskytovatele služeb spočívajících v přenosu informací poskytnutých uživatelem (např. operátoři elektronických komunikací), jednak o poskytovatele služeb spočívajících v automatickém meziukládání informací poskytnutých uživatelem, a jednak o poskytovatele služeb spočívajících v ukládání informací poskytnutých uživatelem (např. hostingové služby, diskuzní servery).[3]

Odpovědnost ISP v českém právním řádu

V souladu s českým právem nemá ISP obecně žádnou odpovědnost, pokud nevěděl, že například vznikla nebo byla komunikována nějaká protiprávní informace. Nesmí tedy informace nijak upravovat, ani vstupovat do procesu komunikace informací a je také povinen dodržovat stanovené technické postupy.[2]

Naopak odpovědnost za obsah informací existuje u ISP v případě, že sám přenos informací zahájí, nebo sám zvolí adresáta, nebo určí obsah informace (například ji pozmění). Také pokud se ISP o protizákonném obsahu informací dozvěděl, pak má povinnost jednat, jinak se dopouští trestného činu (stane se jeho účastníkem, jelikož umožnil pachateli spáchání trestného činu zajištěním prostoru na internetu nebo zprostředkováním přístupu k němu). Také pokud soud stanoví stažení či zamezení přístupu k daným informacím, má ISP odpovědnost a je povinen ihned jednat (jakmile se o tom dozví) a zajistit odstranění nebo zamezení dostupnosti takové informace.[2]

Přitom, v souladu se zákonem č. 480/2004 Sb., nemají ISP stanovenou povinnost kontrolovat informace, které přenášejí či ukládají. Zároveň nemají poskytovatelé ani nařízeno podnikat aktivní kroky ve snaze zjišťovat údaje, jež by mohly vést k odhalení protiprávního obsahu informací.[1]

Šíření obchodních sdělení

Obchodní sdělení

V § 2 zákona o některých službách informační společnosti je obchodní sdělení definováno jako druh sdělení (zahrnuje i reklamu), jehož cílem je propagovat zboží, služby či podnik pomocí nabídky vyzývající k návštěvě webových stránek konkrétního podnikatele nebo osoby, která vykonává regulovanou činnost.[1] Regulovaná činnost je specifická tím, že pro její vykonávání je nutné splňovat určité požadavky, které se mohou týkat například vzdělání, praxe či zdravotní způsobilosti.[4]

Zasílatelé obchodních sdělení mají povinnost zajistit, aby toto sdělení bylo jako obchodní sdělení jasně označeno, aby byla zjevná i identita odesílatele a uživatel měl možnost vyjádřit svůj nesouhlas se zasíláním dalších obchodních sdělení, jak ukládá § 7 téhož zákona.[1]

Podmínky šíření obchodních sdělení

Pravidla šíření obchodních sdělení elektronickou cestou jsou ošetřena v § 7 výše jmenovaného zákona. Klíčový je souhlas uživatele. Využití elektronické adresy uživatelů k zasílání sdělení je možné pouze ve dvou případech. První je ten, že k tomu dal uživatel souhlas. Druhou možnost lze využít, pokud už uživatel byl zákazníkem dané fyzické či právnické osoby, která tak získala jeho elektronický kontakt. Ten může potom využít k nabízení dalších svých podobných produktů nebo služeb. Zároveň ovšem musí být uživateli umožněno odmítnout souhlas se zasíláním takových sdělení. Viditelná nabídka zrušení zasílání obchodních sdělení by měla být obsažena v každém sdělení. Zrušení souhlasu by mělo být pro uživatele jednoduché a bezplatné.[1]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 ČESKO. Zákon č. 480 ze dne 29. července 2004 o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 166, s. 9470-9475. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=480~2F2004&rpp=15#seznam.
  2. 2,0 2,1 2,2 TÁBOROVÁ, Alice. Veřejnoprávní ochrana informační společnosti a místní působnost práva. Revue pro právo a technologie [online]. 2010, (1): 29-60 [cit. 2015-06-15]. ISSN 1805-2797. Dostupné z: http://revue.law.muni.cz/dokumenty/10467.
  3. 3,0 3,1 POLČÁK, Radim. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. v, 150 s. Právo a IT. Právo pro denní praxi. ISBN 978-80-251-1777-4.
  4. Databáze regulovaných povolání. MŠMT ČR [online]. 2015 [cit. 2015-06-16]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/databaze-regulovanych-povolani.

Použitá literatura

  • ČESKO. Zákon č. 480 ze dne 29. července 2004 o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 166, s. 9470-9475. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=480~2F2004&rpp=15#seznam.
  • Databáze regulovaných povolání. MŠMT ČR [online]. 2015 [cit. 2015-06-16]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/databaze-regulovanych-povolani.
  • POLČÁK, Radim. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. v, 150 s. Právo a IT. Právo pro denní praxi. ISBN 978-80-251-1777-4.
  • TÁBOROVÁ, Alice. Veřejnoprávní ochrana informační společnosti a místní působnost práva. Revue pro právo a technologie [online]. 2010, (1): 29-60 [cit. 2015-06-15]. ISSN 1805-2797. Dostupné z: http://revue.law.muni.cz/dokumenty/10467.

Klíčová slova

služby informační společnosti, zákon o některých službách informační společnosti, ISP, šíření obchodních sdělení