Locus of control

Locus of control (volně přeloženo místo či těžiště kontroly) je pojem v psychologii, který označuje, do jaké míry jsou jednotlivci přesvědčeni o tom, že jsou schopni kontrolovat a ovládat výsledky své činnosti. Autorem tohoto konceptu je Julian B. Rotter, který výsledky svého zjištění publikoval v roce 1966 v článku Generalized expectancies for internal versus external control of reinforcement. Rotter odlišuje dva póly, jež chápe jako kontinuum, vnější a vnitřní „locus of control“.

1. Pokud je chování chápáno jako více závislé na vnější kontrole, tedy např. na osudu či štěstí, jedná se o vnější „locus of control“.
2. Pokud je chování chápano jedincem jako výsledek vnitřních faktorů (např. úsilí, výdrže, nebo svobodné vůle), jedná se o vnitřní „locus of control“.

• Rotter píše: „Pokud subjekt chápe zpěvnění jako následek vlastní akce, ne však zcela závislý najeho akci, potom je zpravidla považováno za výsledek kontroly jinými mocnými lidmi… Stav, kdy je osoba přesvědčena, že událost je závislá na jejím vlastním chování nebo na jejích trvalých charakteristikách, jsme nazvali přesvědčením o vnitřní kontrole.“.

• Rotter poprvé uveřejnil svůj koncept „locus of control“ v roce 1954, v roce 1966 pak publikoval v časopise Psychological Monographs článek shrnující tento konstrukt na základě více jak desetiletého výzkumu. Na základě tohoto konstruktu autor vytvořil vlastní dotazník, který byl dalšími autory pak pro různé potřeby modifikován.
• Interní „locus of control“ koreluje v pětifaktorovém osobnostním dotazníku se svědomitostí, a to spolu s vysokou vytrvalostí, nízkou mírou prokrastinace, trpělivostí, vysokou sebekontrolou nebo vysokou mírou self-efficacy, tedy s konstrukty dalších psychodiagnostikých metod.