Paul Otlet

Narodil se v Bruselu roku 1868 do měšťanské rodiny. Úspěšně odpromoval na právech na univerzitě v Bruselu. Zaměřoval svůj výzkum na historii informační vědy, konkrétně na koncepci dokumentace, která se vyvinula se z bibliografie a informační vědy. Otlet definoval dokumentaci jako řádný celek myšlenek, která přechází od komunikace k distribuci informací.

Už na konci 19. století se mnozí pokoušeli vytvořit ideální knihovnické třídění. Patří mezi ně např. Cuterrovo expanzivní třídění, katalog Giulina Bonazziho, schéma katalogu Otto Harwiga. Průlom v této problematice však udělal až Američan Melvil Dewey se svým desetinným tříděním. Byl jedním ze zakladatelů Americké knihovnické asociace, nechal založit knihovnický časopis Library Journal, dal podnět k založení první knihovnické školy School of Library Economy. Paul Otlet začal spolupracovat s Henri La Fonteine, chtěli navázat na M. Deweyho.

V roce 1895 Paul Otlet s Henri La Fonteine založili Mezinárodní institut bibliografie. Paul Otlet je spjat s touto institucí a jejím vývojem. Zde se nachází hodně belgické a zahraniční historické literatury. V tom samém roce Paul Otlet a Henri La Fonteine chtěli shromáždit všechny informace o dokumentu na jedno určité místo, kde bude systematicky organizovány a zaevidovány, aby se lépe vyhledávaly. Dali podnět na vznik papírové databáze- databáze se uchovávala na papírových kartičkách, na nichž se nacházeli hesla, nejdříve Otlet s H. L. Fonteinem vytvořili 400 hesel, až se postupně dostali k 16 milionům. Pro třídění těchto hesel vytvořil systém, který nazvali Universal Decimal Classification (UDC). Tato klasifikace vychází z práce M. Deweyho. M. Dewey souhlasil s rozšířením a rozpracováním jeho díla. Dal ale podmínku, že nesmějí změnit obsah první tří desetinných míst.

Institut bibliografie přijímal nové spolupracovníky, aby pracovali na vývoji univerzálního katalogu a dělali úpravy na UDC (známe jako MDT), vytvářeli propagandu pro nové bibliografické metody a podílela se na publikování několika Otletových děl. Mezi lety 1895 až 1897 cestoval Evropou a prezentoval zde společnou práci na MDT a získal na svou stranu některé přemýšlivé pozorovatele. Další, které poznal, zůstali nepřesvědčeni.

Paul Otlet si přál, aby všichni lidé se dostali ke všem dostupným informacím a to dokonce z domova. Přemýšlel nad myšlenkou, že stvořil centrum vědění, kde by se nacházely veškeré informace o dostupných dokumentech na všech přístupných nosičích té doby, aby se snadněji dali vyhledat. Své ideje uskutečnil až v roce 1910, když založil instituci, kterou nazval Mundaneum. V období 2. svět. Války když nacisté obsadili Belgii, z Mundanea udělali muzeum třetí říše. Napáchali zde velké škody. Část katalogu se zachovala, byla uzamčena v jedné místnosti Mundenea. Až André Cannon v roce 1985 upozornil na Mundanea a na práci P. Otleta a jeho kolegů. V roce 1998 bylo Mundaneum znovu otevřeno. Sídlí v Mons, kde existuje dodnes.

V roce 1905 publikovali knihu Handbook of the Universal Bibliographic Repertory. Tento dokument čítal 2000 stran, nacházeli se zde klasifikace tříd, pomocné tabulky spolu s vysvětlivkami jak celý sytém funguje a jak ho správně využít. Otlet se setkal s Georgem Wellsem, jehož díla ho zaujala a sám se inspiroval tím, že aktivně patřil do britského hnutí internacionalistů. Toto hnutí se zaměřovalo na vytvoření světové civilizace- tzv. „nový světový řád“. Hlavní myšlenka se byla zachovat světový mír. Nástrojem této skupiny se měla stát encyklopedie. Tyto encyklopedie, které by vytvořily, obsahovaly by následující myšlenky-vyhnout se nacionálním myšlenkám na vědu a kulturu, místo toho by se zaměřovala pouze na univerzální fakta, poskytla by vzdělání pro širokou veřejnost a podporovala by mír.

Paul Otlet zemřel v roce 1944. Po jeho smrti uchovávala jeho odkaz malá skupina, která mu zůstala věrná Friends of the Palais Mondial (Association des Amis du Palais Mondial-Sdružení přátel Palais Mondial ). Svět po 2. svět. válce řídily mezinárodní instituce. V této době děly různě proměny v různých oblastech života. Kultura se dostala do popředí mezinárodních vztahů, stala se nedílnou součástí vzdělání.