Jesse Shera

Jesse Hauk Shera byl americký knihovník a informační vědec, který měl zásluhu na rozšíření informační technologie v knihovnách během padesátých, šedesátých a sedmdesátých let.

Život

Shera se narodil 8. prosince 1903 v Oxfordu v Ohiu. Titul bakaláře získal na univerzitě v Miami a magisterský titul z anglického jazyka na Yale v roce 1927. Chtěl se stát učitelem angličtiny, ale nemohl v tomto oboru sehnat práci, proto se vrátil na univerzitu v Miami, kde jej zaměstnali v knihovně. V letech 1938 až 1940 studoval na univerzitě v Chicagu knižní vědu. Po promoci působil Shera v Knihovně Kongresu a poté v informačním oddělení Úřadu pro strategické služby, kde krom dohlížení nad knihovnou měl v popisu práce organizování vojenských zpráv. Pracoval s nejnovějšími technologiemi, jaké byly tehdy v knihovnách k dispozici, jako jsou tabelátor a děrné štítky. Od roku 1944 působil v knihovně Chicagské univerzity v jejímž čele stál jeho bývalý spolužák Ralph Beals. V roce 1947 se stal pomocným profesorem na Chicagské univerzitě, kde přednášel dějiny amerického knihovnictví, katalogizaci, řízení knihoven a klasifikační teorii. V roce 1952 opustil Chicago, aby nastoupil jako děkan Školy knihovní vědy na Western Reserve University. Během svého působení rozšířil fakultu a zavedl doktorský program, jehož model později převzaly ostatní knihovnické školy. V roce 1970 se Shera vzdal pozice děkana, ale i nadále zůstal profesorem. Psal a učil až do své smrti 1. března 1982.

Přínos informační vědě a knihovnictví

V roce 1955 založil Shera spolu s Allenem Kentem a Jamesem Perrym Centrum pro výzkum dokumentace a komunikace, které přispělo k tehdy vznikajícímu oboru získávání informací. V roce 1956 sponzorovalo Centrum Konferenci zabývající se praktickým využitím zaznamenaného vědění. Sedm stovek zástupců z oblasti průmyslu, politiky, obchodu, vzdělávání a knihovnictví zde řešilo společné problémy. Tato konference byla prvním z mnoha mezioborových a mezinárodních setkání, která se konala pod záštitou Centra pro výzkum dokumentace a komunikace. Shera byl ředitelem Centra od roku 1960 do roku 1971. Přestože byl dlouho zastácem používání informační vědy a informační technologie v knihovnách, na sklonku života se jeho postoj změnil. Věřil v důležitost humanismu v knihovnách a jiných informačních organizacích a domníval se, že technologie mohou působit na úkor lidského přístupu a zastínit potřeby společnosti.

Publikace

Shera byl velmi plodným autorem a jeho texty ovlivnily informační vědu a knihovnickou profesi. Psal jak o knihovnách veřejných tak o akademických a speciálních. Mezi jeho publikace patří 11 knih, které napsal nebo editoval, 45 kapitol v knihách a mnoho článků a recenzí. V jeho knihách a článcích je nedílné provázání knihovnictví a knihoven s jejich sociologickým pozadím často opakujícím se motivem. To je patrné v jeho studiích historie knihoven a knihovnické výuky. Společenským dějům, které stály u zrodu knihovnictví se věnuje v knize Foundation of the public library: The origins of the public library movement in New England (Základ veřejné knihovny: Původ hnutí za veřejné knihovny v Nové anglii). Kniha Historians, Books and libraries (Historici, knihy a knihovny) se používala při výuce sociálních věd na Chicagské univerzitě. Společně s mladší kolegyní Margaret Egan vydali článek zabývající se bibliografickou organizací Foundation of the theory of bibliography (základ bibliografické teorie) v časopise Library quarterly. Mezi další jeho tituly patří Libraries and the Organization of Knowledge (knihovny a organizace vědění), Information resources: a challenge to american science and industry (Informační zdroje: výzva pro americkou vědu a průmysl), Sociological foundation of librarianship (Sociologický základ knihovnictví) a další.

Handicap

Shera celý život trpěl šilhavostí, která mu výrazně ztěžovala čtení. Často se proto učil texty zpaměti. S věkem se jeho zrak ještě zhoršoval a v roce 1967 byl jedním z hlavních důvodů proč nemohl odcestovat do Indie, aby přednášel s S.R.Ranganathanem.