Pracovní zátěž
Verze z 24. 6. 2014, 14:14, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
- koncepce zátěže:
- zátěž je možno chápat jako porušení rovnováhy mezi vnitřním stavem systému a prostředím
- zátěž je proces psychického zpracování a vyrovnávání se s vlivy životního a pracovního prostředí
- 3 formy psychické zátěže:
- senzorická zátěž
- mentální zátěž (vyplývá z požadavků na zpracování informací – pozornost, paměť, myšlení, rozhodování)
- emoční zátěž (požadavky vyvolávající afektivní odezvu) – též „psychosociální stres“
Teorie a modely zátěže
LCU (life change unit) = Teorie životních událostí (vytvořili
- Holmes a Rahe)
- je to pořadí událostí, které vyžadují sociální znovupřizpůsobení
- řada událostí podle toho, jak stresují člověka - od nejlehčích až po nejtěžší (např. rozvod, smrt člena rodiny, úraz...)
- LCU se dá použít i na pracovní události (zrušení projektu, nový šéf, změna pracoviště...)
- sociální interakce mohou hrát ve stresu hlavní roli
Model shody člověk – prostředí (J.R.P. French)
- liší se od LCU tím, že události v prostředí nejsou univerzálními stresory, ale stresová hodnota závisí na percepci jednotlivce
- (každý stres vnímá jinak – co je pro někoho stresující, pro jiného není)
- ochrana proti stresu – regrese, represe (ignorace požadavků), projekce
Model stresové zranitelnosti (Friedman, Rosenman)
- vztahuje se k osobnostním typům A a B (typy chování a srdeční choroby)
- A – netrpělivost, pocit časové tísně, soutěživost, agresivní úsilí
- B – trpělivost, nedostatek agresivního úsilí... (opak A)
- kromě toho byl popsán typ X – přechod mezi A a B
Karáskův model
- vychází z teorií kontroly jednání = možnost kontroly nad situací snižuje míru stresu
- s vyššími požadavky by měla být větší volnost v rozhodování
- dimenze pracovní požadavky a volnost v rozhodování