Emoční inteligence

Emoční inteligence je termín, se kterým poprvé v roce 1990 přišli dva vědci - Peter Salovey a John D. Mayer, termín v roce 1996 zpopularizoval Daniel Goleman v knize Emoční inteligence.

Emoční inteligence je definována dvěma způsoby:

• Rozeznání, porozumění a schopnost ovládat své emoce
• Rozeznání, porozumění a vliv těchto emocí na druhé

V praxi to znamená, že jde o uvědomění si vlastních emocí a jejich schopností ovládnout naše chování a tím ovlivnit ostatní (jak pozitivně, tak negativně). Jde také o učení se, jak ovládat tyto emoce, obzvláště pod tlakem.

Situacemi, kdy je na nás pokládán vysoký tlak, se rozumí:

• Poskytování a přijímání zpětné vazby
• Dodržování časových lhůt
• Složité mezilidské vztahy
• Nedostatek životních prostředků
• Vyrovnávání se se změnami
• Vyrovnávání se s nezdary a porážkami

Historie

Termín emocionální inteligence se dle všeho poprvé objevil v roce 1964 v práci Michaela Beldocha. V roce 1966 B. Leuner vydal práci s názvem Emoční inteligence a emancipace (Emotional intelligence and emancipation), která se objevila v psychoterapeutickém časopisu Praxe dětské psychologie a dětské psychiatrie (Practice of child psychology and child psychiatry). V roce 1983 Howard Gardner uvedl, že tradiční typizace inteligence, jako je IQ, nemůže plně vysvětlit kognitivní schopnosti. Představil ideu několika inteligencí, která obsahuje jak interpersonální inteligenci (schopnost porozumět záměrům, motivacím a touhám druhých), tak intrapersonální inteligenci (schopnost porozumět sobě samému, chápat pocity, obavy a motivace). První otisknuté použití výrazu 'EQ' (emoční kvocient) se objevila v článku Keitha Beasleyho z roku 1987. V roce 1989 Stanley Greenspan představil model EI (emoční inteligence), jeho práci následovali Peter Salovey a John Mayer, kteří svůj model publikovali ve stejném roce. Tento termín byl však rozšířen a zpopularizován až s knihou Davida Golemana: Emotional Intelligence - Why it can matter more than IQ? z roku 1995. Do dneška ale EI nenahradila IQ testy jako standardu měření míry inteligence.

Fukce emocí

Během evoluce, kdy se naše citové reakce vytvářely, je tlak přírody a životních podmínek uzpůsobovaly a tím se staly tak důležité pro přežití.

Projevy jednotlivých emocí

• Hněv - zvyšuje krevní průtok v rukou, který usnadňuje uchopení zbraně, sražení nepřítele; zrychluje srdeční frekvenci a spouští vyplavení hormonů, včetně adrenalinu, do krevního oběhu, tím se uvolní dostatek energie na rychlou a fyzicky náročnou reakci
• Strach - vyvolává nahromadění krve v kosterním svalstvu, což usnadňuje pohyb, v nohách usnadňuje útěk; současně tělo na okamžik ztuhne, tím dává čas na rozmyšlení, jaká strategie útěku bude nejlepší; vyplavené hormony způsobí celkové napětí a ostražitost, připraví tělo na blížící se reakci, pozornost se zaměří na okamžitě hrozící nebezpečí
• Štěstí - zvýšená aktivita v mozkovém centru inhibuje negativní emoce a stimuluje uvolňování většího množství energie; dochází k útlumu center, která vyvolávají negativní myšlenky; k fyziologickým procesům téměř nedochází, snad jen k celkovému uvolnění organismu, to navazuje tělu relaxaci
• Láska - sexuální uspokojení způsobují podráždění nervového systému - parasympatiku, jenž je fyziologickým protipólem sympatiku, který se aktivuje stresem, strachem, zlobou; parasympatikum vyvolává relaxační reakce, které zahrnují celou řadu fyziologických změn, které navozují psychický stav klidu a uspokojení
• Překvapení - pozdvižení obočí nám umožňuje rozšířit zorné pole a zvýšit množství světla dopadajícího na sítnici, tím získáváme lepší přehled o situaci
• Odpor a zhnusení - výraz zhnusení projevující se pokrčením nosu a ohrnutím horního rtu se výsledkem prapůvodního pokusu uzavřít nosní dírky nebo něco vyplivnout
• Smutek - vyvolává pokles energie, zpomaluje metabolismus; toto zpomalení organismus nám dává příležitost pochopit danou situaci a vyrovnat se s tím, co se stalo; tato reakce vznikla snahou udržet smutného a tedy zranitelného prehistorického člověka u domova a v bezpečí

Tyto vrozené sklony se formovaly dějinami - zlepšením životních podmínek, zemědělstvím, společenstvím, ale i vývojem zbraní. Reakce se podstatně zmírnily, ale i dnes tyto vrozené sklony formujeme našimi životními zkušenostmi a kulturou. Jsme schopni zvolit si, jak budeme určitou emoci projevovat, nebo naopak skrývat.