Rétorika je věda, která se zabývá řečí jakožto uměním mluvit a jednat s lidmi, případně jak je dokázat přesvědčit.

Historie

Tato nauka vznikla již ve starověku. Název pochází z řeckého slova rhésis, což v překladu znamená řeč. Slovem rhétor se ve starověkém Řecku označoval člověk, který dovedl mistrovsky mluvit a později výhradně ten, kdo učil ostatní k mistrovství řeči [1].

Moderní rétorika

Dnešní rétorika je: [2]

  • vědou – soustavně se zabývá analýzou textů a vystoupení a také analýzou vyvolaných účinků na základě vědeckého zpracování dat a informací
  • dovedností – zabývá se technikou přednesu jako takového a přináší soubor cvičení a tréninkových metod, jejichž opakované procvičování nám přinese určitou jistotu a zběhlost
  • i uměním – rétorika se v ústech nadaného řečníka stává prostředkem, který dokáže navodit nejen racionální myšlenkový pochod, ale i emocionální prožitek a umělecký estetický zážitek a atmosféru

Druhy řečnických projevů

Rozlišujeme několik druhů mluvených projevů, které se ne vždy vyskytují v čisté podobě, ale často se navzájem prolínají. Těmi nejčastějšími mluvenými projevy jsou: [3]

  1. Referát
  2. Přednáška
  3. Diskuzní příspěvek
  4. Slavnostní proslov (oslavný, smuteční, přípitek)
  5. Politická nebo slavnostní řeč
  6. Interview (tisková konference, interview v rozhlase, televizi nebo novinách)
  7. Televizní vystoupení

Jednotlivé fáze řečnického projevu

Mluvený projev se skládá z jednotlivých kroků (fází), které je nutné si předem připravit. Jedná se o tyto fáze: [4]

  1. volba tématu a zformulování cíle projevu
  2. analýza publika
  3. propracování hlavní stati
  4. stanovení úvodu a závěru projevu
  5. nácvik přednesu
  6. samotné vystoupení

Každá řeč by měla mít svůj cíl. Je nutné si stanovit, čeho chce člověk svým řečnickým vystoupením dosáhnout. Rozlišujeme celkem tři řečnické záměry, které se vyskytovat v řeči v různém poměru. Jedná se o záměry: [5]

  • pobavit
  • poučit
  • nasměrovat vůli a pohnout jí

Při analýze publika se snažíme zjistit o posluchačích co nejvíce informací, jelikož každý druh publika vyžaduje trochu jiný přístup, jiné druhy argumentů apod. Zjišťujeme například věk a pohlaví posluchačů a úroveň jejich odborných znalostí v daném tématu. [6]

Složky rétoriky

Verbální složka

Předpokladem dobrého vyjadřování je dokonalé ovládání techniky řeči. Při řečnickém vystoupení je třeba si dát pozor zejména na tyto zásady:7 [7]

  • správné dýchání
  • přesná a pečlivá výslovnost
  • spisovná výslovnost

Neverbální složka

Slovo, které je hlavním komunikačním prostředkem, není jediným aspektem, jaký posluchač při řečnickém projevu vnímá. Důležitou část projevu tvoří neverbální komunikace, tedy řeč těla, která zahrnuje následující:

  • gesta, pohyby a postoje těla
  • výrazy tváře a pohledy očí
  • pohyb v prostoru (přibližování se a oddalování se)
  • neverbální aspekty řeči (například tón hlasu)
  • oblečení a zdobnost

Odkazy

Reference

  1. ↑ KOHOUT, Jaroslav. Rétorika: umění mluvit a jednat s lidmi. 4. dopl. vyd. Praha: Management Press, 2002, s. 13. ISBN 8072610724.
  2. ↑ ŽANTOVSKÁ, Irena. Rétorika a komunikace. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2015, s. 173-174. ISBN 978-80-7363-712-5.
  3. ↑ BUCHTOVÁ, Božena. Rétorika. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006, s. 71-101. ISBN 80-247-0868-X.
  4. ↑ ŽANTOVSKÁ, Irena. Rétorika a komunikace. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2015, s. 230-244. ISBN 978-80-7363-712-5.
  5. ↑ KLAPETEK, Milan. Komunikace, argumentace, rétorika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 78. ISBN 978-80-247-2652-6.
  6. ↑ ŽANTOVSKÁ, Irena. Rétorika a komunikace. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2015, s. 232. ISBN 978-80-7363-712-5.
  7. ↑ BUCHTOVÁ, Božena. Rétorika. Praha: Grada Publishing, 2006, s. 24-55. ISBN 80-247-0868-X.

Související články

Klíčová slova

rétorika, komunikace, argumentace, verbální komunikace, neverbální komunikace, komunikační dovednosti, komunikační techniky, sociální komunikace, interpersonální komunikace, psychologie, mluvený projev

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Rétorika&oldid=28903“