Neurotické, stresové; disociativní a somatoformní poruchy

poruchy, jejichž hlavním projevem je úzkost (panika, fobie, psychosomatické poruchy, obsese, kompulze)

nepříjemný prožitek/pocit, který má bohatý vegetativní doprovod
může to vést až k vyčerpání, únavě organismu
má individuální charakter → každý ji prožívá v jiných situacích s jiným projevem

spontánní úzkost - vyvíjí se nečekaně (paniky), bez nějakého podnětu
situační úzkost - reagují na nějaké okolnosti, lze ji předvídat (fobie)
anticipační úzkosti - specifická úzkost, která se vyvíjí na podkladě myšlenky/myšlenkových procesů (představí si něco, že se stane a dostane úzkost)

je třeba odlišovat úzkost od strachu; strach je projevem na rozpoznatelné nebezpečí, týká se pouze období toho nebezpečí, strach je adekvátní k život ohrožující situaci

na úrovni psychické = pocit ohrožení, problémy s koncentrací, je nadmíru excitovaný, zvyšuje se (bdělost, pocit sevření apod.)
vegetativní/somatická složka = pocity horka nebo zimy, návaly do hlavy, hučení v uších, knedlík v krku, bušení srdce, klepání rukou, nucení na močení v oblasti podbřišku, nemůže polknout, stažený žaludek, slabé nohy → jsou pro toho člověka mnohem horší, protože jsou to projevy velmi silné

fyziologický proces: při úzkosti se aktivuje adrenalin, který způsobuje přesun krve na periferii, zvýšení pulsu, rychlejší dýchání, pocení (kvůli krvi na periferii, která zvýší teplo), změna prokrvení a tlak krve na vertebrální cévy způsobí tlak a hučení v uších a rozostřené vidění → pak člověk zjistí, že se nic neděje → sníží se adrenalin a noradrenalin → děje se opak – krev z periferie jde do vnitřních orgánů a pocit tepla se mění na pocit chladu, zůstává pocení, aktivuje se prokrvením žaludek a střeva, tlak v žaludku, nucení močení, defekaci, sníží se tepová frekvence a dech
zrychlené povrchové dýchání (hyperventilace) způsobí špatné rozložení plynů v organismu a nastává hypoxie, na to je citlivý mozek, který si to pečlivě hlídá → pocit na omdlení, slabosti, rozmlženého vidění → někteří omdlí (ale okamžitě potom začnou dýchat normálně a probudí se)
většina lidí, kteří mají úzkostné poruchy, přijdou za doktory, že mají vegetativní problém

biologické (dochází k rozkladu neurotransmiterů noradrenalinu, serotoninu, dopaminu)
teorie učení (úzkost je naučená, přenesená z chování rodičů na děti)
analytické (potlačení přání a proniknutí těchto přání do podvědomí) apod.

terapie úzkosti: obecně se opírá hlavně o psychoterapii (KBT), protože léky působí jen krátkodobě; důležitý je aha-zážitek, když se pacientům vysvětlí proč je jim tak špatně, je to často půlka léčby