Základy vyšetření

základem vyšetření je rozhovor: získáme anamnézu, navážeme terapeutický vztah, pochopíme, co po nás klient vlastně chce, na základě toho stanovíme diagnózu a léčebný plán

Zásady rozhovoru s klientem/nemocným

pohodlí a soukromí

dáme klientovi vybrat, kde se posadí, aby se cítil pohodlně
zařídit pohodlné židle
vzdálenost od klienta asi půl metru
nesedět za stolem, vypadá pak psycholog jako autorita a klient může mít zábrany
klienti bývají často zimomřiví – dát pozor na průvan
nabídnout klientovi vodu, mívají sucho v krku
nemít zakouřenou místnost, nenabízet klientovi cigaretu → narušení hranic terapeut-klient

představit se a oslovit nemocného

jméno a říct mu obor, ve kterém se pohybuji (psycholog, psychiatr,…)
klienta oslovovat příjmením, pokud má titul, tak se zeptáme, jak si přeje být oslovován(může vyžadovat, abych mu říkala pane inženýre)
s pacientem si netykáme (i když mi to nabídne); vykáme i pubescentům (od 15 let, jedině po dlouhodobé spolupráci s pubescentem se můžeme zeptat, zda mu můžeme tykat)

vnímat nonverbální chování

sledovat průběh toho vyšetření

záznamy vyšetření

vysvětlit klientovi účel toho rozhovoru
vysvětlit, že si v průběhu vyšetření budeme zapisovat poznámky (ale zapisovat jen body, ne stenograficky zapisovat)
když chceme nahrávat, musíme se zeptat, zda můžeme a říct klientovi, k čemu to máme, kdo k tomu bude mít přístup
u videonahrávek je dobré mít i podpis (a tam přesně vymezeno, k čemu to máme)
v čekárně musí být kamera schválena a musí tam být napsáno „tento prostor je střežen kamerou“ (zákon)

délka hovoru

standardně 60-90 min
pokud pacient není schopný aktivního rozhovoru, tak tu délku zkracovat (např.: u mentálně retardovaných, intoxikovaných,…)

navázání rozhovoru

někteří sami spustí a povídají
jinak začít otevřenými otázkami (co vás přivádí, co od toho očekáváte, co bylo to poslední, co vás přimělo přijít,…)
u některých ale musíme mít jasné otázky, ale ne typu ano/ne (u mentálně postižených, v deliriu,…)

profesionalita

otevřenost, sdílnost, otevřenost → základ profesionality
nenechat se manipulovat pacientem
nesdělovat osobní informace, i když se na ně ptá (říct: „nezlobte se, ale jsme tu kvůli vám a ne kvůli mě“)
klienty by neměli být lidé, kteří se mnou mají ještě jiný vztah (příbuzní, známí)
nesmím vynášet své vlastní soudy nad tím co řekne („no to jste mu to ale nandal“)

mlčenlivost

nikde nesdělovat „veselé historky z praxe“
informace o klientově stavu poskytuji jen s jeho svolením/podpisem (jen tomu, komu mi to dovolí říct); u nezletilého dítěte to sdělujeme zákonnému zástupci (zákona)
pokud nám dítě řekne, že je rodiči zneužíváno, tak to musíme sdělit rodičům, ale také kriminální policii nebo státnímu zastupitelství (ne místní policii, ani sociálce)
informace se nikdy nepodávají po telefonu
nechat si také podepsat, komu zaslat zprávu/sdělení (např.: komu poslat propouštěcí zprávu)
při fotografii do deseti lidí musíme mít souhlas (písemný) od všech těch lidí, že se ta fotka může publikovat
při uvádění příběhů/kazuistik musíme změnit všechny jeho údaje, aby se v tom ten klient nepoznal, jinak nás může zažalovat (z ♂ udělat ♀, změnit jméno, rodinný stav)
máme oznamovací povinnost, když u dospělé osoby zjistíme případ: obecné ohrožení, týrání svěřené osoby, znásilnění a vraždy
máme povinnost překazit (nahlásit) trestný čin, o kterém zjistíme, že se může stát; ale musíme klientovi také říct, že to musím jít nahlásit (tak ho včas zarazit, aby neříkal, co nemá…)
oznámení musíme mít prokazatelné (že jsme ho poslali) → mail, fax, jít na státní zastupitelství
mlčenlivost můžeme porušit v rámci své vlastní ochrany
ve chvíli, kdy máme pocit ohrožení, urážení, vyhrožování ze strany klienta, tak je dobré dát hlášení nadřízenému a policii, udělat písemný záznam
v rámci agresivity, ohrožení můžeme použít sebeobranu, ale přiměřenou → když útok trvá nebo stále hrozí (ale neoplácet – když dá facku, nesmíme ji vrátit → neoplácet, ale jen odvracet)

neutrálnost

nemůžu mu radit, říkat mu „udělej tohle nebo tamto“
netvořit s klientem koalice proti někomu
když chce klient radu, můžeme projít různé varianty, ale rozhodnout se klient musí sám

Specifika různých klientel

neurotici

mají tendenci manipulovat, dělat koalice s klientem
pozor na dary a pozornosti od klientů

pacienti směřující k somatizaci

ke zdravotním věcem se nemáme vyjadřovat
poslat klienta k doktorovi nebo psychiatrovi

paranoidní pacienti

dávat velký důraz na nonverbální projev
při líčení jeho příběhů se nesmát → mít stále kamennou tvář
zásada: já jsem ten, kdo sedí blíž únikovému východu (zvlášť když jsou s kombinací s agresivity) a dát vědět ještě někomu, že tam někoho takového máme
pokud sedíme a pacient se zvedne, tak se zvedneme také

depresivní pacienti

nebagatelizovat jejich problémy

dementní/zaostalí pacienti

rozhovor vedeme nekomplikovaně, jednoduše stručně, dávat jim prostor
strukturovanost a jasné vedení pacienta v tom rozhovoru